Artalk.cz

TZ: Alexandra Pirici

Rumunská umělkyně a choreografka Alexandra Pirici uvede ve Veletržním paláci mezinárodně oceňovanou performativní akci Křehké nástroje účasti / Národní galerie v Praze: Veletržní palác / Praha / 14. 11. – 25. 11. 2018

Zahraničním hostem letošní výstavy Ceny Jindřicha Chalupeckého je rumunská umělkyně a choreografka Alexandra Pirici. Od 14. do 25. listopadu bude v prostorách Veletržního paláce každý den od 14 do 18 hodin představovat svůj projekt Křehké nástroje účasti, který prostřednictví těl skupiny performerů zpřítomňuje v galerii sérii několika desítek historických okamžiků a kulturních odkazů. Performance bude divákům poprvé představena spolu s vernisáží výstavy finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého ve Veletržním paláci Národní galerie Praha ve středu 13. listopadu od 18 hodin.

Nezapomenutelná reflexe Bienále, performance v Londýně, Paříži i Petrohradě

Pirici upoutala pozornost mezinárodní veřejnosti v roce 2013 na benátském Bienále společným projektem s choreografem Manuelem Pelmusem. V rumunském národním pavilonu zinscenovali tanečníci nezapomenutelným způsobem „nehmotnou retrospektivu“ bienále – konkrétní umělecká díla, okamžiky i skandály z historie této mezinárodní přehlídky. Práce Pirici kombinuje tanec a performance, jako médium využívá lidské tělo. Její hravé choreografie reflektují aktuální politické otázky a reagují na historii a význam místa, kde se odehrávají. Častým prvkem jejích projektů je zapojení publika. Ve svých pětatřiceti letech má za sebou výstavy v londýnské Tate Modern, pařížském Centre Pompidou či v petrohradské Ermitáži.

„Alexandra Pirici je významnou představitelkou současné tendence prolínání vizuálního a pohybového umění a zároveň reprezentuje společensko-kritické umělecké uvažování. Z této perspektivy je pro nás ctí moci tuto mezinárodně uznávanou umělkyni představit poprvé v České republice, a to právě po boku letošních finalistů, kteří se také různým způsobem vztahují k performativitě nebo kriticky ohledávají současnost. Zároveň mě velice těší, že pro tuto konkrétní příležitost obohatila projekt Křehké nástroje účasti o dvě nové situace odkazující k místnímu kontextu,“ říká kurátorka Tereza Jindrová.

Návštěva Alexandry Pirici v Praze je pokračováním nové tradice samostatných výstav zahraničních hostů – mezinárodně etablovaných umělců, kteří představují své práce paralelně s výstavou finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého. V roce 2016 zahájila tuto tradici francouzská umělkyně Laure Provost, v roce 2017 přijal pozvání německý umělec Clemens von Wedemeyer.

Desítky historických okamžiků, včetně Dubčekova projevu

V rámci několikahodinové akce Křehké nástroje účasti vytváří pětice performerů svůj vlastní, pomíjivý výstavní prostor. Prostřednictvím svých těl zpřítomňují v galerii sérii několika desítek historických okamžiků a kulturních odkazů – od popravy manželů Chaucheskových, přes píseň Céline Dion či reklamu na Coca-Colu, až po nápadně podobné projevy prvních dam USA, Michelle Obamové a Melanie Trumpové. Pro pražskou verzi doplnila Pirici projekt o dvě nové situace: Dubčekův projev po návratu z Moskvy v srpnu 1968 a dílo Východ-Západ, s nímž v roce 2013 získal Cenu Jindřicha Chalupeckého Dominik Lang. Výrazným motivem Křehkých nástrojů účasti je prolínání popkultury a politiky v dnešním světě.

Performeři se budou pohybovat různými místy Veletržního paláce, a to každý den od 14. do 25. listopadu od 14 do 18 hodin. Bližší informace o tom, kde je v daný okamžik možné performery zastihnout, obdrží diváci přímo v galerii, časový harmonogram bude také v předstihu zveřejněn ve facebookovém eventu.

Performativní akce Křehké nástroje účasti odkazuje k následujícím obrazům, projevům, situacím, událostem a kulturním artefaktům: Mem se „zmateným Travoltou“; báseň Anny Achmatovové „Země, jež není mou“; záběry z popravy manželů Ceausescových během rumunské revoluce z roku 1989; David Cameron, Helle Thorning-Schmid a Barack Obama si dělají selfie na pohřbu Nelsona Mandely; úryvek z písně Grace Jones „Slave to the Rhythm“; bolivijský prezident Evo Morales leští boty po vítězství ve volbách; zakrytí tapiserie Guernica na půdě OSN během projevu Colina Powella obhajujícího americkou intervenci v Iráku; atentát na ruského ambasadora Andreje Karlova provedený tureckým střelcem ve výstavních prostorách v Ankaře; obraz Rembrandta van Rijna „Únos Evropy“; poslední projev Salvadora Allendeho pronesený 11. září 1973 před smrtí během Amerikou podporovaného převratu proti první demokraticky zvolené socialistické vládě v Chile; fotografie aktivistické skupiny STAR (Street Transvestite Action Revolutionaries); zatčení ruských protestantů za držení neviditelných transparentů; první svobodné televizní vysílání během rumunské revoluce v roce 1989; čtení poezie s Marshou „Pay It No Mind“ Johnson; instalace Josepha Beuyse „Plight“; reklama na japonskou whisky, kterou Beuys natočil, aby kofinancoval svůj projekt „7000 dubů“ pro výstavu documenta; Tommie Smith a John Carlos zvedají pěst během předávání medailí na Olympijských hrách v Mexico City 1968 – jejich gesto se stalo „lidskoprávním“ pozdravem; „právo být zapomenut“ – zákon o ochraně osobních údajů; „devadesátkový“ song George Michaela „Freedom“; Bill Clinton se omlouvá národu za vztah s Monicou Lewinskou; scéna z filmu „Ptačí klec“; 3D ztvárnění zabití Usámy bin Ládina; protestní akce Erdema Gündüze „Stojící muž“; píseň Céline Dion „My Heart Will Go On“; falešný tlumočník znakového jazyka z pohřbu Nelsona Mandely; emotikony; Melania Trump a Michelle Obama pronášejí podobné projevy na republikánském a demokratickém sjezdu v roce 2008 a 2016; choreografie na „Umírající labuť“; pobodání návštěvnice na Art Basel považované za performance; fotografie Hillary Clintonové, jak mává svým příznivcům, kteří si s ní dělají selfie; památník Mohameda Bouaziziho znázorňující jeho vozík s ovocem, jejž vztyčili místní umělci v tuniském městě Sidi Bouzid; vyhledávač „Google“; obraz Natalie Gončarovové „Cyklista“; scéna s monolitem z filmu Stanleyho Kubricka „2001: Vesmírná odysea“; Zeď nářků v Jeruzalémě; muž stojící proti tanku během protestů na náměstí Nebeského klidu v Pekingu v roce 1989; reklama na Coca-Colu; proud slunečního světla putující napříč Malou dvoranou Veletržního paláce v díle Dominika Langa „Východ-Západ“ z roku 2013; výňatek z proslovu Alexandra Dubčeka, prvního tajemníka Komunistické strany Československa, po sovětské invazi v srpnu 1968.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *