Artalk.cz

TZ: Zdeněk Sýkora

Zdeněk Sýkora / Výběr z grafického díla z let 1964–2011 / kurátorka: Klára Zářecká / Galerie moderního umění v Hradci Králové / Hradec Králové / 26. 10. 2018 – 27. 1. 2019

„Čím více si přeji, aby mé obrazy byly jen tím, čím jsou, tím více jsou vším.“ Zdeněk Sýkora, 1995

Trvalá inspirace krajinou a potřeba vést dialog výtvarného umění s přírodní vědou položily základ jedinečné vizuální senzibilitě v díle Zdeňka Sýkory (3. 2. 1920–12. 7. 2011), jednoho z nejrespektovanějších českých výtvarných umělců.

V kontextu české výtvarné scény je Zdeněk Sýkora vnímán jako představitel racionálně-konstruktivního umění, jeden z předních průkopníků geometrické abstrakce a typický reprezentant konkrétního umění. Svou uměleckou tvorbou navázal na své významné předchůdce, kteří šířili geometrické a konstruktivistické tendence v první polovině 20. století po celé Evropě a ve Spojených státech amerických (F. Kupka, P. Mondrian, K. Malevič, umělci Bauhausu, M. Bill a jiní). Své vzory spatřoval i mezi českými umělci, u nichž nacházel konstruktivního ducha (A. Slavíček, J. Preisler, B. Kubišta a jiní).

Konec II. světové války s sebou přinesl počátek digitálních technologií. Mnozí umělci byli v následujících desetiletích fascinováni novými možnostmi. V logice, matematice a programování spatřovali nové inspirativní síly. Doufali v možnost konstrukce výtvarného umění na základě racionálních pravidel (M. A. C. /Movimento arte concreta, Exat 51, Equipo 57, T 60, Zero). Byl to právě Zdeněk Sýkora, kdo v českém prostředí jako první výtvarný umělec zapojil pro urychlení a zjednodušení své práce počítač. K rozvoji zájmu o abstraktní umění přispěl i v domácím prostředí, když se v roce 1963 stal spoluzakladatelem umělecké skupiny Křižovatka, která byla složena z velmi silných individualit, jimž byly abstraktní projevy blízké.

V rámci výstavy je představen reprezentativní výběr z autorova grafického díla z let 1964–2011. Umělcova grafická tvorba byla vždy pevně spjata s jeho stěžejní malířskou činností, ale zároveň poskytovala autorovi prostor pro reflexi realizovaných malířských konceptů a pro vizualizaci v malbě zpracovávaných témat. Vystavený soubor grafických listů zahrnuje obě vrcholná období Sýkorovy tvorby, založená na zcela odlišných principech. Rané grafické práce, Struktury, vznikaly po roce 1964 nejprve technikou linořezu, později jako serigrafie (sítotisk), a byly založeny na kombinatorice obrazového prvku v definované struktuře. Linie, grafické práce z pozdějších let, byly tištěny pouze technikou sítotisku a hlavním principem jejich tvorby se stala náhodnost. Odlišné postupy při tvorbě grafik umožňovaly umělci nezávazně hledat nové vizuální podoby obrazů.

Osobité dílo Zdeňka Sýkory má logický vývoj a je charakteristické neustálým hledáním autonomního výrazu, formy a metody. Ačkoliv se v rámci objektivizace uměleckého tvůrčího procesu umělec sám snažil eliminovat svůj autorský rukopis, je specifická vizuální podoba Sýkorových děl velmi dobře identifikovatelná. Univerzálním jazykem geometrie promlouvající díla Zdeňka Sýkory žijí své vlastní životy a pro mnohé z nás neustálým zdrojem inspirace a radosti.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *