Artalk.cz

denní tisk 12. 9. 2018

Jan Vitinger v Mladé frontě DNES informuje o výstavě Jerzyho Oleka a Štěpána Grygara v plzeňské Staré synagoze. Výstava je pojatá jako autorský dialog. „Ve Staré synagoze jsou díla (…) instalována naproti sobě. Mohou tak působit jako autorský rozhovor, ze kterého můžeme porozumět jejich pohledu na tvorbu.“ uvedl kurátor výstavy Radovan Kodera.

V císařské konírně Pražského hradu byla zahájena výstava, představující díla zakoupená především pro reprezentativní účely hradu, píše Robert Oppelt v Mladé frontě DNES. Výstava ukazuje rozdílný přístup jednotlivých prezidentů k otázce, jaká díla jsou pro Pražský hrad vhodná – Masaryk upřednostňoval národní a mravné náměty, Beneš byl příznivcem moderního umění, Hácha se klonil ke starým a tradičním dílům. Díla byla nakupovaná ze speciálního fondu, který měli prezidenti k dispozici až do měnové reformy v roce 1953.

Obsáhlou recenzi na Kupkovu retrospektivu ve Valdštejnské jízdarně napsala pro Hospodářské noviny Magdaléna Čechlovská. Výstava do Prahy doputovala z Paříže, kde byla uspořádána tento rok na jaře a vysloužila si zájem návštěvníků i pochvalné komentáře kritiků. Ani Praha není její konečnou zastávkou – na začátku příštího roku bude přesunuta do helsinského Ateneum Art Museum.

Recenzi přinesl i deník Právo. Jan Šída v ní hodnotí komorní výstavu Jiřího Sopka v liberecké Galerii Prostor 228. „Ačkoli Jiří Sopko přiděluje svým figurám často až absurdní role a klade je do zvláštních světů, je z vyznění každého díla jasné, že jsou to pro něj pozitivní hrdinové.“ hodnotí Šída prezentovanou kombinaci výrazné barevnosti a dynamických figur.

V novém vydání časopisu A2 představuje Haruna Honcoop slavnou minulost i nepříliš veselou současnost čínských uměleckých čtvrtí. Jejich rozmach nastal v 90. letech a vrcholu dosáhl v prvním desetiletí 21. století. Honcoop ve zkratce představuje nejvýznamnější z nich – od ekonomicky lukrativní Distrikt 798 (Jüan -ming -jüan) po Sung -čuang, vůbec největší uměleckou kolonii na světě – a vysvětluje, proč se jich čínská vláda snaží zbavit. „V rámci vládních nařízení se od roku 2017 umělecké čtvrti masově likvidují, a loňský rok je tak někdy přezdíván „rokem demolic“. (…) Problém těchto uměleckých kolonií je, že se nacházejí na okraji Pekingu, který se vzhledem k urbanistickému rozvoji stává velmi lukrativní.“

V A2 dále vychází rozhovor Lyndy Zein s alžírskou architektkou Samii Henni, jejíž výstavu momentálně hostí pražská galerie Vi Per. Ústředním bodem rozhovoru ovšem není výstava, ale kniha Architecture of Contrarevolution, pojednávající o alžírské revoluci. „O využití jazyka francouzskými úřady během alžírské války hovoří ve své knize Mytologie v kapitole Africká gramatika i Roland Barthes. To je velmi specifický moment, protože kniha vyšla již v roce 1957, během bitvy o Alžír. Líčí, jak francouzské úřady užívají jazyk, a popisuje to jako „kosmetické psaní“, které ve skutečnosti nesděluje informace, ale má za cíl zastrašovat. Stále žijeme v éře tohoto kosmetického psaní.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *