Artalk.cz

TZ: Antonín Jirát

Antonín Jirát / History of dimensions / kurátor: Jen Kratochvil / Stone Projects / Praha / 14. 9. – 12. 10. 2018

S potěšením uvádíme první sólovou výstavu Antonína Jiráta ve Stone Projects.

…a když vstoupíte do páté a šesté dimenze, bez ohledu na to, kde se v prostoru nacházíte, získáte možnost vnímat veškéré permutace dění minulosti, přítomnosti i budoucnosti…konečně pak v desáté dimezi dojdete bodu, kdy je vše možné a představitelné, tvrdí v radikálním zjednodušení fyzikální teorie strun.

Podobný zážitek můžete pravděpodobně do určité míry zažít při halucinogenní otravě předávkováním nastrouhaným muškátovým oříškem, jinak zcela běžným kořením. Přestože nejsou jeho narkotické účinky obecně známé, v množství států se uplatňují přísné regulace míry prodeje tohoto vysušeného semene z ozdobného stromu muškátovníku pravého.

Ve chvíli, kdy se hranice okolní reality rozostří a čas a prostor ztratí své mantinely, je možné, že se ocitnete na Banda ostrovech v Indonézii, neboli ostrovech koření. Nacházíte se kdysi ve středověku, v době aktivního obchodu s muškátovým oříškem vedeným arabskými obchodníky z přístavu Basra, kteří jako jediní znali pro evropany utajené umístění ostrovů. Mezi nimi byl i bájný Sindibád proplouvající legendami Tisíce a jedné noci. Toto vysoce ceněné koření od nich bohatí benátčané vykupovali jeho váhou ve zlatě.

Na začátku 17. století svedla o ostrov koření Nizozemská Východoindická společnost krvavou bitvu, při které doslova vyvraždili celou jeho populaci. Muškátovník pravý byl poté rozšířen po Nizozemském koloniálním panství a kýžený oříšek se postupně stal běžně dostupnou komoditou jak ji známe dnes.

Romantickou vizi námořní dopravy z neobjevených exotických končin světa nahrazuje v návratu do reality mezi osy X, Y, Z a ubíhající čas banální poezie mohutných hmot asfaltu rozpálených dálnic a nekončící kolony tiráků zploštělých v ortografické projekci. Spojují je lesklé struny přerušované a držené organickými tvary muškátových oříšků.

Celá situace se otevírá i uzavírá v křečovité barevnosti tapet, které snadno mohou být červí dírou mezi nejrozličnějšími dimenzemi.

Antonín Jirát (*1984) vychází ve své praxi z média fotografie a proměny jeho distribuce s rozšířením současných digitálních technologií. Pro Jiráta je zásadní původní analogový charakter artefaktu, který nekončící proud Instagram Stories postrádá. Pracuje s nalezeným digitálním materiálem, který vkládá do fiktivních narativů a imaginativních situací, stejně jako s vlastními, často aranžovanými kompozicemi a scénáři. Zajímá ho výpovědní hodnota statického obrazu vůči jeho rozšíření a dořečení ve videu a filmu, které nicméně ve vyjímečných případech také používá. Pokoušení hranic mezi jednotlivými médii se projevuje i v Jirátově dlouhodobém spojování objektu a jeho fotografické reprezentace, respektive snahy přenést objekt do dvourozměrné podoby a obráceně. Dobrým příkladem je aktuální série fotografií kamionů pořízených s pomocí techniky ortografické projekce, tedy postupu, který prakticky neguje perspektivní zkratku a objekty se vzdáleností nemění svoji velikost.

Jirát vystudoval na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem v ateliérech Štepánky Šimlové a Pavla Kopřivy. Společně s Jiřím Thýnem vedl ateliér post-konceptuální fotografie na pražské FAMU. Jeho práce byla představena na řadě skupinových výstav v Česku i v zahraničí, například v Domě umění v Brně; Galerii AMU, Centre for Contemporary Art Futura, Karlín Studios nebo 4+4 dny v Praze, D21 v Leipzigu, Cultural Foundation of Tinos a Haus N Athen v Řecku nebo na 9. mezinárodním bienále fotografie v Belgickém Liege. Samostatně se představil mimo jiné ve Fotograf Fallery, Galerii Kostka, City Surfer Office a ProLuka Gallery v Praze, HotDock p.s. v Bratislavě, Českych centrech ve Stockholmu a Sofii.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *