Artalk.cz

Artalk Revue 2: Diagnóza

Dnes vychází na Artalku druhé číslo tematické edice Artalk Revue, jehož editorkou byla tentokrát kurátorka a teoretička Hana Janečková. Po prvním vydání s názvem Těžba, které koncipoval kurátor Jan Zálešák, se i Revue s titulem Diagnóza věnuje otázkám, jež do velké míry přesahují rámec současného umění směrem k palčivým politickým a společenským tématům. Soubor šesti textů, který uvádí esej Hany Janečkové, se vztahuje k lidskému tělu a emocím, na něž dopadá biopolitický tlak technologií a vědeckého výzkumu. Jednotlivé eseje poukazují z feministické a dekoloniální perspektivy na provázanost kapitalismu s nejrůznějšími systémy zobrazování a vidění či naopak zneviditelňování „ne-normálních“ těl a zkušeností.

Mona Hatoum, Corps étranger, 1994, video instalace s dřevěnou strukturou ve tvaru válce, video projektorem, přehrávačem, zesilovačem a čtyřmi reproduktory, 350x300x300 cm. Publikováno s laskavým svolením autorky a Centre Pompidou Paris. (viz text Cadence Kinsey v tomto vydání Artalk Revue)

V úvodu ke svému eseji s názvem Poslední záhada života Hana Janečková píše: „Od zničené Země antropocénu z první edice Jana Zálešáka se další a možná poslední hranicí, jež má být dobyta kapitalistickým rozvojem a vykořisťováním s pomocí vědeckotechnického komplexu, stávají naše těla. Obchod s pornem, medikamenty, emocemi, orgány a jinými částmi těla čile pokračuje, avšak působení těchto sil vyvolává také strategie odporu. Vzrušující a politicky produktivní kritika kapitalistické biotechnovědy z feministických pozic, jež zahrnuje veškeré implikace péče, nemoci, emocí, lékařského výzkumu, zrození, života a smrti, se v poslední době stala těžištěm nejradikálnějších textů a teorií. Jasnovidci, monstra, kyborgové, čarodějnice a jiní, jež věda zdánlivě pohřbila, se v tomto vydání vracejí, aby zabydleli sdílené představy horizontů nadějné budoucnosti. V tomto zásadním okamžiku hledá tento soubor textů skrze umělecké praxe pracující s politikou těla a technovědy nové perspektivy pro kritickou a aktivní činnost těch, kteří byli dlouho odsouváni na okraj a vylučováni – žen, LGBTQ lidí, nemocných lidí, lidí jiné barvy pleti či zvířat – zkrátka všech, kdo nebyli během posledních pěti set let západního humanismu považováni za plnohodnotné ‚lidi‘.“

Do tohoto vydání Artalk Revue přispěli teoretička umění a kurátorka Cadence Kinsey, kulturní teoretičky Kateřina Kolářová a Hannah Proctor, umělkyně Luiza Prado de O. Martins a umělci Jan Kolský a Matěj Pavlík s teoretikem umění Vojtěchem Märcem.

V následujícím týdnu bychom rádi ponechali na Artalku prostor jednotlivým esejům z této edice, a proto nebudeme publikovat žádné další redakční články. Všechny texty publikované v rámci Artalk Revue 2: Diagnóza jsou k dispozici ke stažení ve formátu PDF v českém i anglickém jazyce.

Komentáře

  1. Dobře. No a teď, aby to nezůstalo v rovině intelektuální exhibice, jak to dostat do života veřejnosti? Běžná česká edukace umění nestačí ani na mnohem lehčí úkoly.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *