TZ: Pia Linz

Pia Linz / Místa / kurátor:  Michal Škoda / Dům umění města České Budějovice / České Budějovice / 13. 6. – 19. 8. 2018  

Zahájení výstavy:  v úterý 12. června 2018 od 18:00 hod.

Galerie současného umění a architektury, Dům umění města České Budějovice

13. 6. – 19. 8. 2018

kurátor: Michal Škoda

Pro letošní léto jsou vyhrazeny prostory Galerie současného umění a architektury – Domu umění města České Budějovice berlínské umělkyni Pie Linz.

Jedná se o autorku, která se v České republice představuje poprvé a jejíž stěžejním médiem je kresba. Na současné umělecké scéně o ní lze hovořit jako o naprosto originální umělkyni s velice osobitým projevem. Tvůrčí přístupy Pii Linz jsou charakteristické detailními kresbami, vytvářenými vždy na daném místě ve veřejném prostoru. Toto rozhodnutí, kdy svá díla vytváří mimo „izolovanost“ čtyř stěn atelieru, umožňuje umělkyni  dokonale se seznámit s místem i lidmi, pohybujícími se v „jejím“ teritoriu. Na základě takovéhoto subjektivního využití vizuálních témat a motivů nám předkládá díla, jež jsou dokladem toho, že pohled každého z nás, jak se díváme na svět kolem sebe, je vždy odrazem individuálního vnímání souhrnu zlomků reality.

Pia Linz (1964) je rodačkou z německého Kronbergu. Po absolvování střední školy studovala malbu na Staedelschule ve Frankfurtu nad Mohanem pod vedením Thomase Bayrleho, Johanna Georga Geygera, Felixe Dröseho a Christy Näher, a poté u Christy Näher pokračovala v mistrovském kursu. Díky různým stipendiím vycestovala za dalším studiem do Říma, Londýna a New Yorku. V roce 1999 pracovala jedenáct měsíců v uměleckém středisku Schloss Balmoral v Bad Emsu jako stipendistka německé spolkové země Porýní-Falc. V roce 2015 jí za její dílo byla společností VG Bild-Kunst udělena cena HAP-Grieshaber Prize. V současné době umělkyně žije a pracuje v Berlíně.

Českobudějovická výstava pod signifikantním názvem Locations nabízí reprezentativní kolekci děl této výjimečné umělkyně a divákovi předkládá nejen kresby na papíře, ale rovněž prostorové objekty z akrylového skla, takzvané Box Engravings, kde Pia Linz využívá techniky rytiny.

Koncepce samotných kreseb nejsou svázány s jedním tvůrčím přístupem, ale nabízejí vícero přístupů, tvořící jednotlivé cykly. Jako příklad lze zmínit projekty – „ Kresby spojené s místem“ či „Pole nazírání“, stejně jako trojrozměrné „Box Engravings“, patřící k hlavní části díla Projection Works a jsou dalším vývojem trojrozměrných Cube Pictures.

K trojrozměrným objektům sama autorka uvádí: „Nejprve vybuduji konstrukci z akrylového skla v architektonické nebo přírodní lokalitě. Na vybraném místě se uvnitř konstrukce posadím a zachytím přímo to, co vidím kolem sebe pomocí značkovače v podrobné kresbě na průhledné vnitřní stěny. Nakonec kresbu vyryji do akrylového skla. Na rozdíl od panoramat z 19. století, v nichž se pozorovatel umisťuje dovnitř panoramatu, zde pozorovatel nahlíží miniaturní svět rytin na krychlích zvenku. V této obrazové realitě je vzdálenost, a tudíž zbytek světa vždy obsažena uvnitř objektu.“

Její kresby jsou pak dokladem velice citlivého sžití se s danou lokalitou, kdy přeměřuje vybranou plochu /jako tomu bylo při „mapování“ londýnského parku nebo Central Parku v New Yorku/ krokováním a ve výsledném systému umístí své detailní kresby, doplněné textovými poznámkami, které „informují“ o přírodním prostředí a kolemjdoucích, nabízejí zaslechnuté útržky rozhovorů a odhalují samotné dění v místě.

Vzhledem ke stylu kresby má divák dojem, že vybranou lokalitu nahlíží z výšky, evokující uzavřený kosmos. Z odstupu lze vnímat celkovou strukturu a přiblížením se dílo na základě zaznamenaných detailů pozvolna ožívá a dá se dešifrovat.

Jako závěrečnou poznámku k práci a výstavě Pia Linz lze použít její vlastní charakteristiku rané tvorby a cyklu se specifickým vztahem k místu „Early Site-Specific Pictures“, kdy autorka uvádí: „ Díky pokusu převést zažitou realitu času a prostoru do reality skutečnosti dvojrozměrného statického obrazu jsem s Early Site-Specific Pictures v 80. létech během studia umění objevila otázky a možnosti, které mě zaměstnávají dodnes. Proto jsou Early Site-Specific Pictures základem a klíčem k mému současnému dílu.

Mé zážitky a vzpomínky z mnohých stanovisek uvnitř nějakého místa a vědomí, že místo není závislé na mém subjektivním vnímání, nýbrž že existuje pevně a simultánně pro sebe samo, jsou kritické k nalézání řádu obrazů a též umístění diváka ve vztahu k mému obrazovému vyjádření k místu.

A nakonec jsou Early Site-Specific Pictures blízké mapování způsobu vidění. Na specifických lokalitách, například na frankfurtském nádraží, jsem sbírala informace, které jsou často proniknuty subjektivními zážitky a poetickými představami. Toto synchronizuji v jakési mapě, a tak znovu prožívám své záznamy a opětně je interpretuji pro specifické médium obrazu.

Takto objevuji dvojrozměrný povrch jako všemocný vyjadřovací prostor, který mi dává možnost zasadit nedefinovaný zbytek světa mezi místo zaměření a okraj obrazu.“