Artalk.cz

TZ: Jak lesy myslí

Anca Benera + Arnold Estefán, Pavla Dvorská, Petr Gruber, Ilkka Halso, Sanna Hukkanen, Jitka Chrištofová, Filip Kochan, Marie Ladrová, Antti Laitinen, Ondřej Maleček, Jakub Nepraš, Martyna Poznanska + Peter Cusack, Pavel Sterec, Petr Stibral, Rihards Vitols / Jak lesy myslí / Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě / Jihlava / 7. 6. – 14. 10. 2018

Jak lesy myslí

Vernisáž: 7. 6. 2018 v 17 hodin

Termín výstavy: 7. 6. – 14. 10. 2018

Místo konání: Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Komenského 10, Jihlava

Kurátoři: Lenka Dolanová, Michal Kindernay

Grafika a architektura: Onkubator (Klára Zahrádková, Ondřej Trnka)

Umělci: Anca Benera + Arnold Estefán, Pavla Dvorská, Petr Gruber, Ilkka Halso, Sanna Hukkanen, Jitka Chrištofová, Filip Kochan, Marie Ladrová, Antti Laitinen, Ondřej Maleček, Jakub Nepraš, Martyna Poznanska + Peter Cusack, Pavel Sterec, Petr Stibral, Rihards Vitols

Výstava se soustředí na zobrazení lesa v současném umění. Inspiruje se aktuálními vědeckými přístupy, které zdůrazňují „vášnivé vnoření“ do okolního mimo-lidského světa, rozšiřují sféru reprezentace, pracují s představou lesa coby propojeného a myslícího organismu. Na cestě k novému přístupu k rostlinné říši je podnětná spolupráce napříč obory a druhy. Název výstavy je převzat z knihy antropologa Eduarda Kahna How Forests Think, v níž se autor táže, co to znamená být člověkem v takto rozšířeném světě.

Umělecká díla mohou napomoci pěstování „umění pozornosti“, nezbytného pro změnu přístupu k ostatním živým organismům. Umění, často ve spojení s vědou, může zvyšovat naši citlivost vůči mimo-lidským objektům a narušuje představy o tom, co ve vztahu k rostlinné říši pokládáme za normální a žádoucí. Učit nás myslet o lesích či spolu s lesy. Výběr děl na výstavě zdůrazňuje rozmanitost možných přístupů, ale zároveň tvoří jeden celek, zprávu o současném audiovizuálním myšlení o lesích (součástí výstavy je audiovizuální reportáž, grafika, zvuková a video instalace, land art, malba, kresba, ilustrace, poezie). Lesy hrají v evropské kultuře a imaginaci komplexní roli. Prozkoumáme představy o lese jako útočišti či naopak místě neznámého a cizího, lese jako nezměrném, ale i jasně ohraničeném a vymezeném prostoru, kde se střetávají nejrůznější a často protichůdné zájmy. Výstava se koná v regionu s bohatou tradicí („lesní“) krajinomalby a umělci dosud vyhledávají prostředí zdejší „divočiny“. Představíme některé současné místní umělce a zároveň tvůrce z Finska, Litvy, Rumunska, Polska, Velké Británie.

Mytologický a romantický aspekt lesa prozkoumávají autoři v části výstavy Podhoubí. Marie Ladrová používá pigmenty z bylin a dřevin a jimi vytváří krajiny, houby i fantaskní lesní bytosti. Metoda vznikání často velkoformátových akvarelů využívá náhody při rozmývání či stékání barev. Finská ilustrátorka Sanna Hukkanen vydala v letošním roce ve spolupráci s antropoložkou Inkeri Aula knihu Metsänpeitto, zkoumající stejnojmenný fenomén z finského folklóru – příběhy o lidech, kteří se z nevysvětlitelného důvodu ztratili v lese, byli „pokryti lesem“. Na výstavě budou kromě knihy k vidění originální komixy, doplněné kresbami na březové kůře. Ondřej Maleček je považován za následovníka romantických malířů. V malbách přírodních zákoutí a lesních hlubin se nevyhýbá dekorativním a rustikálním detailům (orámování z větviček, listů či hub). Také on využívá stékání barev, nechává barvy zamrzávat, zajímá ho vlhkost a plíseň. V jeho dílech prodtknutých různými kulturními odkazy nechybí baladická pochmurnost ani humor.

Stromy a (ne)lidská společnost. Videosocha Strom (2011) Jakuba Nepraše podobně jako ostatní sochy autora předává prostřednictvím kolážové projekce na objekt podobu světa coby propojeného organismu. Jakuba Nepraše zajímá vztah přírodního a technologického a jejich vzájemné ovlivňování. Od svých jedenácti let staví rozsáhlý stromový dům, reálný lesní příbytek, fungující jako občasné dějiště kultury. Strom je pro něj projekční plochou lidského vědomí. Sochař Petr Stibral je autorem levitujících soch z větví a chroští, jejichž videozáznamy zprostředkovávají meditační zážitek lesa jakožto tajemného místa, posun lidského zásahu dostává vnímání do jiné roviny. Antti Laitinen porovnává zdánlivě racionální lidskou mysl posedlou tříděním a katalogizací s fungováním stromů. Stromy či celé výseky lesů dekonstruuje a poté skládá podle vlastních pravidel. Přesně utříděná krása, z níž mrazí: jako z Marionette (2017), stromové loutky, v níž pohyb lanek imituje pohyb větví ve větru.

Les jako politicum. Kniha Pavla Sterce, Jana Horčíka, Ondřeje Dadejíka a Jana Brože Druhá příroda je rozvedena v instalaci – druhá příroda je podle autorů příroda proměněná člověkem, ukazující, jak vědecké a fyzické nástroje proměňují naše vnímání. Konkrétně na příkladu lesů, vysazených jako monumenty jisté ideologie. Rumunské duo Anca Benera a Arnold Estefán se pokouší zviditeňovat politické a sociální síly stojící na pozadí dění. Video No Shelter From the Storm (2015) se zabývá tématem odlesňování východoevropské krajiny. Umělci procházejí poničeným lesním porostem a pískají proslulou protiválečnou píseň z šedesátých let „Where have all the flowers gone“. Vyvolávají tak četné asociace – les jako místo úkrytu, les jako ohrožený a zpolitizovaný. Ve zvukové galerii IGLOO bude instalace dvojice autorů, která je tentokrát zároveň součástí výstavy v hlavním výstavním prostoru. Zvukoví umělci Martyna Poznanska a Peter Cusack vytvořili novou verzi své audiovizuální reportáže týkající se dění v Bělověžském pralese, kde až donedávna probíhalo nelegální kácení nejcennějšího evropského pralesního společenství.

Ve spojení s vědou. Původem litevský autor Rihards V?tols dlouhodobě spolupracuje s vědci, také na projektu Datel, kde se zabývá vztahem mezi suchem, vymíráním ptáků a šířením dřevokazného hmyzu. Umělé datly na solární pohon umísťuje na stromech v okolí Düsseldorfu. Jejich zvuky by měly odradit kůrovce a napomoci záchraně lesů. Pavla Dvorská se zabývá vědeckou knižní ilustrací, ve které se specializuje na rostliny a zároveň volnou tvorbou, v níž zpodobuje zejména stromy, s nimiž se setkává na svých cestách, například pěších poutích do Santiaga da Compostela. Instalace Filipa Kochana zapojuje reálný strom a snaží se o nastolení mezidruhové komunikace její zprostředkování pomocí zvuků.

Prožitek lesa. Jitka Chrištofová je autorka již léta usazená na Vysočině a les je téměř výlučným tématem jejích akvarelů, pastelů, kreseb a grafických listů (zejména akvatint). Zaznamenává konkrétní spatřený okamžik a používá často výraznou barevnost, ale tvoří i černobíle. Přiznává prožitek blízkosti se stromy a fascinaci jimi. Tématem finského fotografa Ilkky Halso je otázka, jakým způsobem lidé formují přírodu a snaží se ji ovládnout, ať již z estetických či ekonomických důvodů. Jeho fotografické tisky na pomezí reálného a manipulovaného tvoří až nepřirozeně a hypnoticky krásné výjevy pseudovědecké imaginace. Malíř Petr Gruber zprostředkovává vzpomínky na pobyt v lese. Vrací se opakovaně na tatáž místa (mj. také na Vysočině). Podobně jako pro Jitku Chrištofovou – s níž ho spojuje studium u Vladimíra Kokolii – je pro něj zásadní barevnost a světelné odrazy. Zároveň se v cyklu zobrazení lesních rekreačních objektů zabývá představami o les jakožto úkrytu a místě tajemného dění.

K výstavě vyjde tematické číslo kulturních novin O-kraj (č. 6) s rozhovory s umělci, reportážemi, teoretickými texty a speciální číslo RurArtMapy s příběhy stromů.