Artalk.cz

TZ: Martin Zet

Martin Zet / 3 / 4  ze 100 / Galerie AMB / Hradec Králové / 24. 5. 2018

Martin Zet:  3 / 4  ze 100

zahájení výstavy happeningem: čtvrtek 24. května 2018 v 18:00

happening je součástí Nábřeží umělců 2018 Téma: REPUBLIKA!

a křest knihy Martin Zet 3 / 4 ze 100

kde: Galerie AMB, Sbor kněze Ambrože, Ambrožova 729/1, Hradec Králové

Klub konkretistů KK3 do kotelny Sboru kněze Ambrože v Hradci Králové pozval umělce Martina Zeta, který se sympozisty Nábřeží umělců připravil happening na téma REPUBLIKA!

Martin Zet (1959) vystudoval na Akademii výtvarných umění sochařství, ale mnohem je performancemi, akcemi a kladením sokratovských otázek. Zamýšlí se nad kontroverzními knihami o migraci, nad rolí umělce ve státě, který nikdy nenabízel příliš spravedlivé podmínky. Širšímu publiku například představil osud autora Stalinova pomníku. Výstavu Osud národa – sochař Otakar Švec bylo možné v roce 2006 vidět v Galerii Artwall v Praze, tedy na zdi u jedné z nejfrekventovanějších silnic v hlavním městě. Asi je obecně známo, že Otakar Švec byl k monstrózní zakázce dotlačen a ještě před dokončením spáchal sebevraždu. V Osudu národa se Martin Zet tázal, jak se ve složitých podmínkách rozhoduje sochař, jak občan a jak to my dnes dokážeme pochopit. Martin Zet má rozhodně dar sympaticky vstupovat do veřejného prostoru a učinit mnohá problematická témata veřejnými.

Otázky si Martin Zet kladl i k tématu století mezi léty 1918 a 2018. Rozhodně je jedním z mála umělců, který se díky svému rozhledu a humanistickému založení dokáže s tak závratně těžkým úkolem smysluplně vyrovnat. K výročí založení samostatného státu vznikla knížka textů vybraných z těch nejzásadnějších dokumentů z běhu dějin moderního národa Čechů a Slováků.

Kniha 3 / 4 ze 100 má okolo 250 stránek a začíná Washingtonskou deklarací, pokračuje přes Mnichovské dohody, Postupimskou dohodu, Benešovy dekrety, Varšavskou smlouvu, 2000 slov, Helsinskou deklaraci, Chartu, Antichartu, Poučení z krizového vývoje, Několik vět až k Listině základních práv a svobod. Abychom jmenovali ty nejvýznamnější.

Četli jste je?

Asi málokdo.

Z prostudování dokumentů v knize vyplývá, že jsme je rozhodně číst měli. I když kniha nebyla zamýšlena jako Základní kniha občana, přece se jí stala. Martin Zet ji sestavil v rámci pátrání po pramenech rozhodování svého otce sochaře Miloše Zeta (1920 – 1995), který po válce žil vizí budování nové společnosti, a i když ho po roce 1968 ze Strany vyloučili, vždycky myšlenky komunismu – nikoli ovšem činy komunistů – obhajoval.

Dokumenty představují opravdu velká témata. Svět zná dějiny našeho zápasu… (Washingtonská deklarace, 1918) už bohužel neplatí. Co stále platí z Vaculíkových 2000 slov je: … parlament se odnaučil rokovat, vláda vládnout a ředitelé řídit. Volby neměly význam, zákony ztratily váhu … ke špatnosti poměrů patří i to, že ani na ty peníze není dnes spolehnutí…

Můžeme být rádi, že KSČ vždy nezvládala důsledné uplatňování leninských principů v řízení strany a společnosti, jak jí je vytýkáno v Poučení z Krizového vývoje. Součástí leninského vládnutí byly rovněž popravy a Gulag.

Podle deklarací práv a svobod máme sice zaručena mnohá práva: lidskou důstojnost, právo vlastnit majetek, obydlí je nedotknutelné, svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání, právo na informace, petiční právo, právo pokojně se shromažďovat, podílet se na správě věcí veřejných, ochranu zdraví, rodičovství, rodiny, právo na příznivé životní prostředí…

Ale je tomu skutečně tak?

Čtvrteční happening za přítomnosti Martina Zeta a studentů – sympozistů je příležitostí, jak si leccos z politické historie naší země osvěžit a popovídat si o tom, co z minulých sta let vyplývá a jak vidíme naši budoucnost. Platí, že co člověk, to názor a také víc hlav víc ví.

Martina Vítková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *