Artalk.cz

TZ: Jan Poupě

Jan Poupě / Uložit jako… / Fiducia: Galerie Dole / Ostrava / 19. 3. – 9. 5. 2018

Jan Poupě: Uložit jako…

kurátor: Martin Mikolášek

19. 3. – 9. 5. 2018

Jan Poupě (* 1988) absolvoval pražské Akademii výtvarných umění (ateliér Malba I, prof. Jiří Sopko) v roce 2014. V roce svého absolutoria se stal i laureátem Ceny kritiky za mladou malbu. Během svých studií na akademii se začal zabývat krajinou a záznamy její konfigurace a jejich abstrahovaným přenosem do světa umění. Často k tomu využíval nejrůznějších technologií – kamerových záznamů či animace, ale také instalace, objektu a posléze i samotné malby.

Schematizování krajinných linií, vrstevnic a prostorových vztahů provází jeho tvorbu nadále. Racionalizace zobrazení a zobrazovaného spolu s tematizováním vztahů mezi zmnoženými, opakujícími se elementy zobrazení, které jsou ale často fragmentovány prostřednictvím barvy či stínování, na jedné straně odkazuje k inspirativním zdrojům z oblasti architektury respektive urbanismu, na straně druhé ale také ke geometrické abstrakci či dokonce op-artu.

Pro jeho malby z posledního období je typická častá repetice základních geometrických objektů (nejčastěji jehlanů) na obrazové ploše a jistá přísnost podtržená i barevnou střídmostí. Od krajiny se přesouvá k dalším oblastem, v nichž právě motiv racionality a uspořádání formálně rezonuje (motiv knihovních regálů). Nejde mu ovšem o zobrazení či potvrzení existence vyššího řádu či racionality, nehledá ani ideál uspořádání. Daleko více tíhne k průzkumu možných odchylek a deformací spojených právě s pravidelností a opakováním v obraze, ale i opakovanou percepcí a jejími potenciálními proměnami, které mohou být ovlivněny zvoleným médiem, prostorovým upořádáním, ale (možná hlavně) reprodukováním zobrazeného.

Instalace, kterou Jan Poupě připravil na míru prostorovému uspořádání Galerie Dole, tematizuje právě fenomén originality. Zajímá se o to, jak je tato jedinečnost trans/de/formována převáděním do technického obrazu, opakovaným kopírováním a jeho přeukládáním (uložit jako co?) a přenášením (uložit kam?) ve virtuálním časoprostoru, ale i fakticky způsobem instalace v prostoru galerie. Technizování obrazu přináší sice na jedné straně možnost masového šíření, opakovaného a neukončitelného kopírování, zároveň se tím něco podstatného z původní originality nenávratně vytrácí či se nějak deformuje – ať už je to způsobeno akomodací oka či fotoaparátu, nebo digitalizací daným rozdrobením na binární jednotky informací. Obraz opětovně složený z těchto drobků (bits) bude originál silně a možná sugestivně připomínat, nikdy s ním ale nebude totožný. Stejně jako nebudou totožné autorem vytvořené kopie původního originálu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *