Artalk.cz

29. ročník Ceny Jindřicha Chalupeckého zná své finalisty

Nová mezinárodní porota vybrala do finále Ceny Jindřicha Chalupeckého pro rok 2018 již tradičně pětici vizuálních umělců do 35 let, působících na české umělecké scéně. Jsou jimi Alžběta Bačíková, Lukáš Hofmann, Tomáš Kajánek, Kateřina Olivová a Adéla Součková. „Nominovaní umělci a umělkyně si vybudovali vlastní výjimečný estetický postoj, který zasazují do rozličných trhlin v naší čím dál uniformnější společnosti, a provokují tak její pohlcující sílu,“ uvádějí ve společném prohlášení porotci, kteří se v tomto složení poprvé sešli v listopadu loňského roku. S vedením Společnosti Jindřicha Chalupeckého se porota shoduje na potřebě nového vývoje Ceny. Společná výstavní prezentace finalistů i výstava zahraničního hosta se uskuteční na podzim, laureát bude tradičně vyhlášen během listopadového slavnostního ceremoniálu.

Finalisté Ceny Jindřicha Chalupeckého 2018: Tomáš Kajánek, Adéla Součková, Alžběta Bačíková, Kateřina Olivová, Lukáš Hofmann, foto: Společnost Jindřicha Chalupeckého

Finalisté zkoumají různými prostředky současné společenské jevy

Mezi finalisty nejprestižnějšího českého ocenění pro mladé umělce porota z více než 80 přihlášených portfolií vybrala pětici tvůrců, kteří používají a kombinují různá výtvarná média – malbu, fotografii, video či performance. Jejich prostřednictvím zkoumají současné společenské jevy, jako je internet, mediální průmysl či osamělost jedince.

Tématem tvorby Alžběty Bačíkové je reflexe dokumentárních forem v současném umění. Pracuje s médiem pohyblivého obrazu a zkoumá, do jaké míry je v rámci tohoto žánru možná objektivita a nezaujatost. Očividný je její zájem o současná společenská témata, zabývá se vlivem technologií, digitalizace, otázkami reprezentace a sebeprožívání. Performance a tzv. sociální sochy Lukáše Hofmanna, působícího pod přezdívkou Saliva, promlouvají současnou rétorikou módního či kreativního průmyslu. V jím inscenovaných situacích se podle předem daného plánu v konkrétním prostředí pohybují komunity aktérů, které svým chováním zprostředkovávají škálu pocitů jedince v neosobním prostředí současné společnosti: otupělost, zklamání i naději. Tomáš Kajánek skrze fotografii, video a performance mnohdy balancuje až na hraně vlastního tělesného ohrožení. Zdůrazňuje konkrétní problémy současné společnosti – vztah většiny k menšinám či užitečnost a rizika nových technologií. Častým inspiračním zdrojem jeho práce je YouTube a další formy sdílení kreativního obsahu. Pro další finalistku, Kateřinu Olivovou, jsou stěžejní témata ženskosti, feminismu, sexuality, mateřství, mezilidských vztahů a citů. Primárním médiem je pro ni její vlastní (nahé) tělo, pohybuje se na hranici kýče a záměrné trapnosti, čímž překračuje zažitá společenská tabu. Hlavním vyjadřovacím prostředkem Adély Součkové je kresba a malba, vytváří také performance, objektové instalace nebo videa. Ve své práci tematicky čerpá z napětí vztahu přírody a kultury, ze starých mytologií a archetypů, ale i aktuálních diskusí na téma ekologie nebo feminismu.

Společnost Jindřicha Chalupeckého zvažuje změny formátu Ceny

V posledních letech se tým Společnosti Jindřicha Chalupeckého snaží Cenu co nejvíce přibližovat současným potřebám umělecké scény i výtvarného publika. „Usilujeme o to, aby Cena spíše než „soutěžního ducha“ podporovala a oceňovala samotnou práci přihlášených umělců a sdílela ji s širokým okruhem diváků,“ říká ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého Karina Kottová. Nové aspekty, jako je výstava zahraničního hosta, nebo experimentální výstava probíhající paralelně s výstavou finále, mají za úkol obohatit prezentaci umělců a děl vzniklých při příležitosti Ceny Jindřicha Chalupeckého o širší kontexty. „Pro příští ročníky uvažujeme o dalších změnách ve struktuře ocenění, aby současně respektovalo ideje, se kterými je v devadesátých letech zakládali Jiří Kolář, Theodor Pištěk, Jiří Šetlík a Václav Havel, ale také odpovídalo aktuálním potřebám nejen uměleckého světa,“ dodává Kottová s tím, že ačkoliv ročník 2018 tradičně představuje pětici finalistů vybraných mezinárodní porotou, podzimní výstava a způsoby práce s finalisty během letošního ročníku mohou ještě nabrat nové podoby.

Finálová výstava opět představí prestižního zahraničního hosta

Pětice nominovaných umělců představí svá díla na podzimní finálové výstavě ve Veletržním paláci – Národní galerii v Praze. Mezinárodní kontext výstavě dodá již potřetí účast zahraničního hosta. Pro rok 2018 přizvala Společnost do Prahy rumunskou umělkyni Alexandru Pirici, s níž jedná o prezentaci aktualizované verze performativního projektu Public Collection of Modern Art, kterou spolu s choreografem Manuelem Pelmusem Pirici uvedla v minulých letech např. v kasselském Fredericianu nebo v Tate Modern v Londýně. Autoři skrze tuto specifickou choreografii ztvárňují díla ze sbírek veřejných muzeí. Hravá performance současně kriticky předkládá alternativní systém hodnocení historického dědictví. Pro pražskou reprízu projektu chce umělkyně obohatit projekt o díla z lokálních sbírek. „Performativní a společensko-kritické aspekty tvorby Alexandry Pirici podle nás mohou zajímavým způsobem korespondovat s projekty letošních pěti finalistů,“ říká jedna z kurátorek finálové výstavy, Tereza Jindrová.

Experimentální výstava jako paralela Finále 2018

Vedení Společnosti Jindřicha Chalupeckého se rozhodlo pořádat vedle finálové výstavy ve spolupráci s další institucí vždy také alternativní, experimentální výstavu či projekt, který bude na finále daného ročníku volně navazovat. Jednou z motivací k tomuto kroku je model střídání výstavy finalistů mezi Prahou a Brnem, a také dlouhodobá snaha aktivity kolem Ceny Jindřicha Chalupeckého uvádět do širšího kontextu a reflektovat je v rámci současných proměn uměleckého provozu. V roce 2017 byla paralelním projektem k brněnské výstavě Finále 2017 výstava Riple Effect v centru současného umění FUTURA v Praze. V roce 2018 se pořádající města opět prohodí. Zatímco výstava Finále 2018 proběhne v Praze, v Brně uvede Společnost ve spolupráci s Galeriemi TIC skupinovou výstavu, jejímž základem bude kurátorský výběr děl od dosavadních vítězů Divácké ceny, která je od roku 2010 udílena vedle titulu laureáta Ceny Jindřicha Chalupeckého. Jejími dosavadními vítězi byli Richard Loskot, Anna Hulačová, Lukáš Karbus, Richard Nikl, David Böhm a Jiří Franta, Jiří Thýn a Jakub Matuška aka Masker. „Jsme přesvědčeny o hlubokém smyslu Divácké ceny, a to nejen proto, že se jedná o „nástroj“, jak aktivizovat široké publikum a umožnit mu být součástí dění a vyjádřit se, ale také proto, že rozhodnutí diváků vysílá zprávu směrem zpět do umělecké scény,“ říkají kurátorky chystané výstavy Veronika Čechová a Tereza Jindrová.

Doprovodný program a další činnost Společnosti Jindřicha Chalupeckého

K novému ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého je již tradičně nachystán bohatý doprovodný program. Nebudou chybět prezentace finalistů v různých kontextech, přibližující jejich tvorbu široké veřejnosti i specifickým cílovým skupinám. V roce 2016 započatá programová série Café Chalupecký, která si postupně buduje stálou základnu příznivců jak z řad odborné obce, tak z řad veřejnosti, bude pokračovat v představování zahraničních hostů, zejména významných kurátorů, teoretiků či umělců a jejich pohledu na české porevoluční a současné umění. Nedílnou součástí činnosti Společnosti Jindřicha Chalupeckého jsou intervence současných umělců do expozic regionálních galerií po celé České republice. Letos se uskuteční např. v Chebu či Roudnici nad Labem. V Oblastní galerii v Liberci pak proběhnou samostatné výstavy finalistů roku 2017 – Viktorie Langer, Romany Drdové, Dominika Gajarského a Richarda Loskota.

Složení mezinárodní poroty:

Zdenka Badovinac, předsedkyně poroty, kurátorka, ředitelka Moderní galerie v Lublani, Slovinsko

Vjera Borozan, ředitelka Národního muzea Černé Hory a ředitelka projektu Artyčok TV, Česká republika

Lenka Klodová, umělkyně, vedoucí Ateliéru tělového designu na FaVU VUT v Brně, Česká republika

Marek Pokorný, výtvarný kritik, kurátor a umělecký manažer Galerie města Ostravy PLATO, Česká republika

Laurel Ptak, kurátorka a výkonná ředitelka organizace Art in General v New Yorku, USA

Vasif Kortun, kurátor, programový a výzkumný ředitel galerie SALT v Istanbulu (2011–2017), Turecko

Finalisté Ceny Jindřicha Chalupeckého 2018:

Alžběta Bačíková (1988) je absolventkou Fakulty výtvarných umění VUT v Brně (Ateliér malířství 2 Luďka Rathouského a Jiřího Franty), kam následně v roce 2015 nastoupila do doktorského programu. V roce 2017 byla na rezidenci v Egon Schiele Art Centru v Českém Krumlově a absolvovala výzkumný pobyt v Centru pro současné umění v Tel Avivu.

Ve svém teoretickém výzkumu i ve vlastní umělecké praxi se Bačíková v posledních letech věnuje reflexi dokumentárních tendencí v současném umění. Především ji v tomto kontextu zajímá kategorie objektivity a přístupy, které podrývají falešnou iluzi o nezaujatosti daného žánru. Soustředí se přitom na médium pohyblivého obrazu a sama pracuje zejména s videoinstalací. Individuální tvorbu pravidelně rozšiřuje o spolupráci s dalšími umělkyněmi a působí také jako kurátorka.

Autorka svou tvorbu představuje pravidelně v kontextu české nezávislé umělecké scény, vystavovala ale také v Národní galerii v Praze, v Galerii Emila Filly v Ústí nad Labem nebo v Stúdió Galéria v Budapešti. V roce 2014 byla ve finále ceny Startpoint pro začínající umělce.

Lukáš Hofmann (1993) studuje na Akademii výtvarných umění v Praze (Ateliér intermediální tvorby III/škola Tomáše Vaňka). Absolvoval stáže na VŠUP (Ateliér sochařství) a v Berlíně. Účastnil se rezidenčního pobytu na Nisyru organizovaného platformou Are.
Působí pod přezdívkou Saliva a vyjadřuje se především prostřednictvím performance a tzv. sociálních soch, které často promlouvají také dialektem módního či kreativního průmyslu. Pro své situace vytváří kurátorované komunity aktérů a prostředí, uvnitř nichž navozuje soustředěnou atmosféru a rovnostářskou dynamiku. Komunikuje tak škálu nanejvýš současných pocitů: otupělost i potencialitu citu, zklamání i naději.

Pravidelně se účastní skupinových výstav a uměleckých akcí v Česku i v zahraničí: svou tvorbu představil například v Schinkelově pavilonu v Berlíně, v Dánské národní galerii v Kodani, v Muzeu moderního umění ve Stockholmu nebo v Galerii PLATO v Ostravě a v rámci Manifesta 11 performoval v Kabaret Voltaire v Curychu.

Tomáš Kajánek (1989) studuje v Ateliéru bez vedoucího. V roce 2016 absolvoval Mezinárodní letní uměleckou akademii v rakouském Salzburku, v roce 2015 získal VIG Special Invitation v rámci ceny Essl Art Award CEE a zúčastnil se rezidence v nizozemském Rotterdamu.

Kajánek pracuje převážně s médiem fotografie, videa a performance. Ve své práci vstupuje do mezer, které nachází na hranách společenských jevů. Svými akcemi tak akcentuje konkrétní problémy současné společnosti – například vztah většinové společnosti k menšinám či užitečnost i rizika veřejně dostupných nových technologií. Častým inspiračním zdrojem jeho práce je YouTube a jiné platformy pro sdílení kreativního obsahu.

Jeho performance obsahují nezřídka prvek vystavení vlastního těla náročnému fyzickému výkonu či dokonce fyzickému ohrožení. Zároveň tématizuje i médium performance jako takové, stejně tak, jako otázku lidské a umělecké angažovanosti.

Své práce autor představil na skupinových i samostatných výstavách v České Republice i v zahraničí, mimo jiné v Národní galerii v Praze, na Vídeňském bienále v Rakousku, Nitranské galérii na Slovensku, či v Croxhapox v Gentu v Belgii.

Kateřina Olivová (1984) je absolventkou Fakulty výtvarných umění VUT v Brně (Ateliér tělového designu Jany Prekové, později Lenky Klodové), kde nyní pokračuje v doktorském studiu.

Tvorba Olivové se věnuje tématu ženskosti, feminismu, tělesnosti, sexuality, mateřství, mezilidských vztahů a citů. Skrze své performance, které často balancují na hranici kýče a záměrné trapnosti otevírá otázky zažitých společenských tabu. Primárním médiem její tvorby je tělo zapojené do performance, které jsou plné zářivých duhových barev, glitrů, radosti z vlastní existence a nahoty. Svou uměleckou tvorbu neodlišuje od běžného života, takže někdy není zcela možné rozlišit, co je ještě akt namířený směrem k divákům a co už její životní styl. Kromě vlastní umělecké praxe působí také jako kurátorka Galerie Umakart v Brně a je zakladatelkou podpůrné skupiny (nejen) pro matky umělkyně Mothers Artlovers. Svou tvorbu představila na samostatných i skupinových výstavách především v kontextu české nezávislé umělecké scény, se svými performance se pravidelně účastní také symposií a festivalů, například Festivalu nahých forem ve Vraném nad Labem či ART.eria 2016 public space v Czestochowé v Polsku.

Adéla Součková (1985) je absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze (Ateliér malířství II/škola Vladimíra Skrepla) a Hochschule für Bildende Künste v Drážďanech. Byla na studijní stáži v Salzburku a v roce 2017 absolvovala rezidenci v Art in General v New Yorku.

Stěžejním vyjadřovacím prostředkem Součkové je kresba a malba, vyjadřuje se ovšem také prostřednictvím performancí a objektových instalací nebo videa. Ve své tvorbě tematicky čerpá z napětí vztahu přírody a kultury, ze starých mytologií a archetypů, ale i z aktuálních diskusí na téma ekologie nebo feminismus.

Součková pravidelně vystavuje především v nezávislých galeriích v Česku a v Německu. Svou tvorbu představila například v Domě umění města Brna, v galerii label201 v Římě, v galerii Zwitschermaschine v Berlíně nebo v MWW Muzeum Współczesne ve Wroclawi. V roce 2015 byla finalistkou Ceny kritiky za mladou malbu. Žije a pracuje v Praze a Berlíně.

Zahraniční hostující umělkyně:

Alexandra Pirici (1982) vychází z oblasti choreografie a performativního umění, avšak pracuje v širokém spektru médií včetně filmu a hudby. Její práce byla prezentována například v rámci Münster Sculpture Project 2017, v Centre Pompidou, Bass Museum of Art v Miami nebo v Hebbel am Ufer v Berlíně. Pirici společně s choreografem Manuelem Pelmusem reprezentovala Rumunsko na 55. Benátském bienále s projektem „Imateriální retrospektiva Benátského bienále“, v rámci něhož skupina performerů ztvárňovala díla a události spojené s historií bienále.

Mezinárodní porota:

Zdenka Badovinac (SI)

Zdenka Badovinac je kurátorka a autorka, která od roku 1993 působí jako ředitelka Moderní galerie v Lublani. Systematicky se zabývá procesy redefinování dějin a otázkami různých avantgardních tradic současného umění, které poprvé zpracovala v rámci výstavy Body and the East – From the 1960s to the Present (1998). Rovněž iniciovala první sbírku východoevropského umění Moderní galerie Arteast 2000+. K jejím zásadním projektům z poslední doby patří výstava a publikace NSK from Kapital to Capital: Neue Slowenische Kunst – The Event of the Final Decade of Yugoslavia, Moderna galerija, 2015. Badovinac byla slovinskou komisařkou na bienále v Benátkách v letech 1993–1997, 2005 a 2017, rakouskou komisařkou na bienále v São Paulu v roce 2002 a ředitelkou společnosti CIMAM v letech 2010–2013.

Vjera Borozan (CZ)

Vjera Borozan je ředitelka Národního muzea Černé Hory a ředitelka projektu Artyčok TV. Přednášela na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Dlouhodobě spolupracovala s iniciativou tranzit.cz a nadále organizuje výstavy a různorodé aktivity na poli současného umění.

Lenka Klodová (CZ)

Lenka Klodová je umělkyně zabývající se ženskou zkušeností. Nazírá na ni z mnoha různých úhlů. Ať už se zaměřuje na tělesnost, mateřství nebo pornografii, její práce nikdy nepostrádá smysl pro humor a nikdy nemoralizuje. Zájem laické i odborné veřejnosti si vysloužila svou diplomovou prací na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kterou byl pornografický časopis pro ženy zvaný Ženin. Nešlo v něm o pouhou výměnu ženských aktérek za muže; Klodová do detailu prostudovala specifika ženského vnímání sexuality. V současnosti vede Ateliér tělového designu FaVU VUT v Brně.

Vasif Kortun (TR)

Vasif Kortun se zaměřuje na interdisciplinární výzkum v oblasti současného výtvarného umění, archivů, prostorových postupů a jejich institucí. Kortun byl programovým a výzkumným ředitelem galerie SALT (2011–2017). Byl také zakládajícím ředitelem několika prostorů, mezi něž patří Platform Garanti Contemporary Art Center v Istanbulu či Museum of the Center for Curatorial Studies na Bard College v Annandale-on-Hudson ve státě New York (1993–1997). Je členem představenstva Foundation for Arts Initiatives.

Marek Pokorný (CZ) – (porotce do roku 2017 včetně)

Marek Pokorný je výtvarný kritik, kurátor a umělecký manažer Galerie města Ostravy PLATO. Působil jako umělecký ředitel Moravské galerie v Brně a byl jedním z kandidátů na post ředitele Národní galerie v Praze. Publikoval řadu odborných statí, v roce 1995 založil Detail, časopis pro výtvarné umění, který byl prvním časopisem věnovaným současné polistopadové scéně. Kurátorsky připravil řadu výstav v mnoha českých galeriích.

Laurel Ptak (US)

Laurel Ptak je kurátorkou současného umění v New Yorku. V současné době je výkonnou ředitelkou a kurátorkou organizace Art in General. Dříve byla ředitelkou a kurátorkou organizace Triangle (v letech 2014–2017) a zastávala různé role v neziskových uměleckých institucích v USA i v zahraničí, jako je Guggenheimovo muzeum (New York), MoMA PS 1 Contemporary Art Center (New York), Museo Tamayo (Mexico City) či Tensta Konsthall (Stockholm). Vyučuje v rámci magisterského oboru Kurátorská studia na Vysoké škole výtvarných umění a na katedře umění, médií a technologie The New School v New Yorku.

Komentáře

  1. […] back can sometimes mean looking forward, in this case, to the 29th Jindřich Chalupecký Prize finalists,  awarded annually to visual artists up to 35 years old, who have been working within […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *