Artalk.cz

TZ: Robert Palúch

Robert Palúch / Zátiší v napětí / Art Space NOV / Pardubice / 11. 1. – 24. 2. 2018

Robert Palúch: Zátiší v napětí

Vernisáž 11. 1. 2018 v 18h

Art Space NOV v roce 2018 pokračuje v představování mladé a zajímavé generace umělců, kteří zacházejí neobyčejně s daným prostorem. Tentokrát se setkáváme s prací sochaře Roberta Palúcha. Název výstavy (podle jednoho z prezentovaných děl) staví do kontrastu dvě slova, dva pojmy, v jednom zvukomalebně slyšíme zklidnění, oázu za větrem, ticho a mír. V tom druhém se zvedá neklid a probíjí elektřina. Zátiší je od konce šestnáctého století oblíbený malířský žánr vypovídající o světě vezdejším, o předmětech, které charakterizují své uživatele a připomínají jim krátkost a pomíjivost života. Sochařské instalace lze také chápat jako zátiší, jako obraz a kulisy, do nichž lze vstoupit nejen obrazně, ale doopravdy. Jako situaci vhodnou k prožívání.

Robert Palúch (1985) vystudoval na Škole úžitkového výtvarníctva v Košicích zpracování keramiky a porcelánu a po té absolvoval pražskou Akademii výtvarného umění ve figurálním sochařském ateliéru, který vedl zprvu Jan Koblasa a po té Jaroslav Róna. Vystavoval mj. na přehlídce Pragovka 2017 with wings (s křídly), kde na sebe upozornil objekty ze smetáků, košťat a kartáčů. Samostatný projekt Poslední možnost v Nové synagóze v pražské Libni 2016 představil sedm dveří jako sedm existenciálních i sochařských možností, jak vyjádřit a pochopit přechod z jednoho prostoru či úrovně do druhé. Robert Palúch je členem praktického sochařského uskupení Sochařská pohotovost, která dokáže vyrobit jakýkoli prostorový motiv, dekoraci či rekvizitu pro výstavu, reklamu, film nebo muzejní expozici. Od busty Masaryka a designové stoličky přes obří lodě a běžící koně po kosti, praještěry nebo výběh pro medvědy v ZOO… To je jedna z rolí současného sochaře, postarat se o vizualitu hmotných artefaktů požadovaných v naší době nejrůznějšími zadavateli a subjekty.

V Palúchově práci se mísí postupy a materiály tendence Do it yourself s profesionálním sochařským přístupem a zpracováním. Hybridní povaha díla přesouvající se mezi objektem a sochou v závislosti na úhlu pohledu nabízí nové porozumění sochařství a jeho výsostného tématu – figuře. Důležitou formální i obsahovou roli hrají textilní vlákna, vlasy, smetákové štětiny, které obsazují prostor zcela jinak než pevná hmota. V Palúchově práci je neobvyklé nejen vnímání sochy v hraniční oblasti mezi figurou a minimalistickými tvary, ale také sochařská svrchovanost, která klidně sáhne k nejobyčejnějším materiálům, jež nás přirozeně a každodenně obklopují, a dokáže v nich vidět potenciální výpověď o světě, v němž žijeme. Navíc je patrné, že pro nastupující generaci sochařů, k níž Palúch patří, znovuožívá figurální socha po té, co byla jejich předchůdci střídavě pohřbívána, exhumována, deformována a dematerializována. Socha a objekt splývají, existuje bezpočet mezistupňů mezi limity, jež byly donedávna vnímány velmi ostře.

Mezi vystavenými objekty jsou některé fantasticky vtipné, celek je ale překvapivě orwellovsky děsivý. Robert Palúch předkládá obraz světa utopicky-dystopického, nenápadně groteskního i patetického, živě zamřelého a vizuálně úchvatného.

Martina Vítková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *