TZ: Martin Homola

Martin Homola / Domov můj. Svědectví portrétu / Lidická galerie / Lidice / 14. 12. 2017 - 30. 4. 2018

Martin Homola: Domov můj. Svědectví portrétu

Lidická galerie, Památník Lidice

14. 12. 2017 – 30. 4. 2018

Vernisáž: 14. prosince 2017 v 18:00 hodin, 1. patro Lidické galerie

Společně s autorem uvede: Luba Hédlová

Grafický design, instalace: Milena Burgrová

otevřeno denně: prosinec až březen 9:00–16:00, duben 9:00 až 17:00

Projekt Martina Homoly Domov můj – svědectví portrétu zahrnuje fotografie, jež jsou poselstvím naděje sdělovaného portréty těch, co přežili tragédie vyhlazení Lidic a Ležáku v roce 1942 a dodnes jsou mezi námi. V tvářích přeživších najdeme obrovskou životní energii, díky níž překonali útrapy totalitních režimů a také nadhled, odpuštění a usmíření, jež jsou nutnou součástí života. Výstava zprostředkovává výjimečnou možnost setkání s těmito pozoruhodnými lidmi.

Lidice se roku 1942 po brutálním vyhlazovacím zločinu staly mezinárodním symbolem nacistické zrůdnosti, v poválečných letech pak zkresleným manifestem socialistické propagandy. Bezmoc a zneužití obyvatel Lidic k prosazení totalitní moci ve válečném a později poválečném období byly zejména po roce 2000 popsány historiky a pamětníky v odborných, populárně naučných i vzpomínkových publikacích. Obdobně tomu bylo i s Ležáky, které se naopak pro svoji odbojovou činnost napojenou na exilovou vládu v Londýně socialistické propagandě nehodily.

Projekt Domov můj má za úkol doplnit knihy, články a reportáže o vizuální dokument. Fotografie Martina Homoly lidické a ležácké pamětníky zachycují skrze jejich tváře a výrazy, otevírají nám novou kapitolu v hledání pochopení a porozumění historických událostí. Tváře samotné jsou velmi silnou výpovědí. V konfrontaci s rodným a rodinným prostředím zachyceným na dalších fotkách můžeme rozjímat nad otázkami spojenými s vnímáním ztráty rodiny a domova. Na pusté pláni či v prázdném údolí, ve které se před více než sedmdesáti lety změnily obec Lidice a osada Ležáky, dostává hledání ztracených hodnot jinou, slovy nezachytitelnou dimenzi.

Fotografie cílí na dva základní obsahy. Jeden se zaměřuje na autentické zachycení tváří pamětníků, žijících svědků lidické a ležácké tragédie. Druhou rovinou je reportážní a sociální fotografie. Obrazy a texty mapují prostor, jenž vytváří domov a utváří hodnoty člověka.

Výstava si klade za cíl zachytit lidické a ležácké pamětníky formou, jakou dosud nebyli prezentováni a která umožní odhalit jejich emoce spojené se vzpomínkami na domov. Životní osudy, postoje a hodnoty pamětníků jsou sdělovány skrze fotografický objektiv a doprovázeny krátkými texty. Prostřednictvím vizuálního vjemu je čtenáři ponechán prostor k vlastní interpretaci životních hodnot a pochopení osobnosti jednotlivých pamětníků. V roce 75. výročí vyhlazení obce Lidice a osady Ležáky přináší projekt výjimečnou a pravděpodobně poslední příležitost zprostředkovat nový pohled na důsledky tragických událostí z června 1942 prostřednictvím žijících pamětníků.

Na začátku roku 2018 k projektu vyjde stejnojmenná kniha, do níž texty napsala Naděžda Rezková-Přibylová.

„Od dětství jsem Lidice vnímal jako místo bolesti a smutku. Utrpení jejich obyvatel, o němž jsem často slýchal ve škole, mne po léta fyzicky bolelo. Marně jsem se Lidicím vyhýbal. Do míst křivdy a zla mne v 80. letech zavedla náhradní vojenské služba a tu bolest jsem znovu prožíval. Přestože jsem se později do blízkosti Lidic přistěhoval, nenavštěvoval jsem je. Když jsem byl Památníkem Lidice vyzván ke spolupráci, dlouho jsem nabídku zvažoval, nakonec ji přijal a po nějaké době pocítil ve vnímání tohoto místa přelom. Setkávání s přeživšími ve mně vyvolalo snahu i potřebu jejich sílu a pozitivitu zprostředkovat ostatním. Rozhodl jsem se jejich životní příběhy vyprávět prostřednictvím své profese fotografa. Lidice pro mne již dávno nejsou jen stigmatem bolesti, ale místem naděje a odpuštění. Pozitivní životní síla těch statečných lidí, které jsem měl čest zachytit objektivem fotoaparátu, mne úžasně obohatila – a přál bych si, aby obohatila i vás.“

Martin Homola

Martin Homola působil od roku 1990 jako fotograf Lidových novin a hudebního měsíčníku Rock & Pop, později jako fotoreportér České tiskové agentury a šéf fotooddělení časopisu Kinorevue. Od roku 1997 je na volné noze jako reklamní fotograf spolupracující s agenturami v oblasti reklamy, módy, portrétu, architektury.

Je držitelem 3. ceny Czech Press Photo z roku 1995 v kategorii Každodenní život.

Je členem poroty Mezinárodní dětské výtvarné výstavy v Lidicích.

Vzdělávací programy

Vzdělávací program pro I. stupeň ZŠ a MŠ nese název O příběhu našich babiček. Program zahrnuje zážitkové aktivity na téma domov, rodina a já. Co je to doma? Vzdělávací program navazuje na oblast RVP Umění a kultura, Dítě a ten druhý a Člověk a jeho svět.

Vzdělávací program pro II. stupeň ZŠ a SŠ, který se jmenuje Lidská paměť je krátká, je zaměřený na principy fotografické tvorby a na její smysl. Jedním z těchto principů je čas. Čas, který nám utíká před očima. Čas lidí, čas věcí a čas světla. V průběhu programu se žáci a studenti také seznámí s principem camery obscury. Vzdělávací program navazuje na oblast RVP Umění a kultura, Člověk a jeho svět a rozvíjí kompetence k řešení problémů, pracovní a komunikativní.

Pro návštěvníky s dětmi je připravený volně přístupný dětský koutek a pracovní listy k výstavě.

Pro bližší informace sledujte www.lidice-memorial.cz.