Poctivá dávka progresivní medievistiky

Martin Vaněk recenzuje výstavu děl Mistra z Okoličného a jeho okruhu, kterou pro Slovenskou národní galerii připravil kurátor a medievista Dušan Buran. Autor expozici hodnotí jako velmi profesionální a nepodbízivou prezentaci středověkých výtvarných památek, která nepodléhá tradičním klišé, pokud jde o instalační řešení, a osvětluje divákovi nejen kontext vystavených prací, ale i pozadí výzkumu a uplatněnou (interdisciplinární) metodologii či původ používaných uměleckohistorických kategorií.

Poctivá dávka progresivní medievistiky

Impuls k uspořádání výstavy Majster z Okoličného a gotické umenie Spiša okolo roku 1500 ve Slovenské národní galerii dalo zakoupení a restaurování obrazu Ukřižovaného z Okoličanského oltáře datovaného mezi léta 1500–1510. Tato akvizice proběhla v roce 2010. Po dlouhém a náročném restaurování ji galerie v současnosti prezentuje v kontextu oltářního celku a ostatních děl přiřazených do oeuvre tohoto mistra. Jedná se o výstavu soustředěnou na jeden konkrétní fenomén typický pro umění pozdního středověku – dílenskou produkci, jež se vymyká chápání originality tak, jak je ukotvena v západním myšlení od dob Giorgia Vasariho. Vedle klasických médií, výstavy a drobného, avšak hutného katalogu, je v souvislosti s výstavou vytvořena také webová stránka www.mzo.sng.sk, jež má být spuštěna každým dnem.

Jde o komorní a po všech stránkách profesionálně připravenou výstavu o umění, které vznikalo koncem 15. a na počátku 16. století na Spiši, tedy v oblasti, jež dnes může působit jako bezvýznamná periferie odtržená od veškerého politického a kulturního dění, která nicméně v době kolem roku 1500, kdy zde působila dílna či skupina umělců, dnes označovaná pomocným názvem „Majster z Okoličného“, byla jedním z nejdůležitějších center umění, obchodu a řemesla tehdejších Horních Uher s čilými styky s německojazyčným prostředím, udržovanými především skrze uherský dvůr a severně sousedící Malopolsko. Práce uměleckých dílen a fiktivních tvůrců činných v této oblasti a v dané době se vyznačuje rozsáhlou produkcí bohatě zdobených oltářů, které jsou dodnes ve velké míře zachovány in situ, což činí ze Spiše ve světovém měřítku unikátní místo, jež se může co do míry autenticity poměřovat s takovými lokalitami, jako jsou například toskánská města. Na vzniku těchto monumentálních oltářních celků se podílelo mnoho umělců a řemeslníků, kteří se mohli spojit dohromady právě za účelem jedné konkrétní zakázky, a na takovém oltáři mohli pracovat dokonce i několik let.

Umělec, který neexistoval

Majster z Okoličného není konkrétní osoba, o které bychom věděli, kde a kdy se narodil, kde žil, zda měl manželku, kolik měl dětí, s kým se přátelil a kde zemřel. Identita sledovaného umělce je konstruována pouze na základě formální podobnosti několika uměleckých děl. Všechny informace o něm získáváme pouze z jejich studia. Jde tudíž o uměleckohistorickou fikci, s níž je velmi obtížné zacházet v rámci daného formátu muzejní expozice tak, aby se divák v problému vyznal. Pozorný návštěvník je o této základní skutečnosti informován hned na začátku výstavy, kterou otevírá studijní místnost, v níž je mimo jiné instalováno několik informačních tabulek s krátkými texty a výstižným obrazovým doprovodem. Během necelých pěti minut, které zabere jejich prostudování, se návštěvník může dozvědět i další detaily týkající se jednak zmíněného mistra, s nímž se pro zjednodušení dále nakládá jako s fiktivní osobou, jednak technologie tvorby obrazů a umělecké filiace, popřípadě vazeb na objednavatele, které jsou pro studium středověkého umění mnohdy rozhodující.

Oltář, který existuje

Pozdně gotický oltář z Okoličného, jenž se nacházel v klášterním kostele Panny Marie – královny andělů, dnes zasvěceném sv. Petru z Alkantary, při františkánském konventu nedaleko Liptovského Mikuláše, byl rozebrán v 18. století a jeho části byly následně roztroušeny do několika soukromých, církevních a muzejních sbírek. Jedním z důležitých úkolů bádání, kterého se ze své pozice a na základě předchozí bohaté zkušenosti s daným materiálem zhostil vedoucí kurátor sbírky starého umění SNG Dušan Buran, bylo proto soustředit kompletní soubor známých a dostupných děl, která jsou považována za součást Okoličanského oltáře, navrhnout jeho rekonstrukci a podat přesvědčivou myšlenkovou konstrukci toho, jak mohla pracovat osobnost, která společně s uměleckou dílnou daný soubor děl vytvořila.

Všechny dostupné části oltáře původně zasvěceného Panně Marii, jehož spoluautorem byl kromě Mistra z Okoličného také jeden z nejvýznamnějších umělců tehdejších Horních Uher, Mistr Pavol z Levoče, sochař, ale také zřejmě i zdatný organizátor, jsou vystaveny v druhém sále výstavy. Jedná se celkem o tři sochy zmíněného levočského mistra a sedm obrazů, které byly druhotně rozříznuty. Z oboustranně malovaných desek se tak staly samostatné závěsné obrazy. Jediný fragment Zvěstování Panně Marii a Krista na Olivetské hoře je dosud oboustranný. V predele, tedy v základně oltáře, se nacházel malovaný pás, z něhož byly dochovány vyříznuté postavy Bolestné Panny Marie a sv. Jana Evangelisty. Na méně slavnostních stranách oltářních křídel, které byly převážnou část liturgického roku zavřené, bylo možné spatřit pašijový cyklus, na druhých stranách, které byly otevírány pouze o svátcích, scény ze života Panny Marie. Uprostřed oltáře se tak velice pravděpodobně nacházela skulptura Panny Marie. Jak vypadala oltářní skříň, se dnes můžeme pouze dohadovat. Její součástí totiž zcela jistě byly i bohatě vyřezávané oltářní nástavce v podobě architektonických prvků, které v sobě nesly sochařskou výzdobu. Autoři výstavy nabízí alespoň náznakovou rekonstrukci. Vedlejším a nepojmenovaným efektem, s nímž se ale zajisté počítalo, je něco, co si divák uvědomí až po důkladné prohlídce stavu všech částí oltáře. Jejich vzhled je totiž v každém případě různý, každý díl oltáře je poškozen jinak a na někoho by tudíž mohly působit jako nesourodý celek. Jedná se podle mého názoru o poměrně unikátní možnost pochopit, že ne vždy je míra poškození díla úměrná jeho stáří.

Za vším hledej grafiku

Součástí výstavy jsou také grafické listy významných autorů, které umožnily šíření nových motivů a uměleckých forem do té míry, že lze dnes jen s velkými obtížemi rozlišit, odkud konkrétně daný umělec tyto formy přebíral. Rozvoj a masivní rozšíření grafických listů mělo obdobný dopad na tehdejší vizuální kulturu, jako má dnes internet. V dílenské praxi se grafické listy užívaly jako zdroj inspirace a návodné ukázky nových pojetí kompozice. Mistr E. S., Martin Schongauer, Albrecht Dürer, Lucas Cranach, Israhel van Meckenem nebo Hans Schäufelein, to jsou autoři, kteří jsou podepsáni pod rozsáhlými grafickými konvoluty, jež ovlivnily mimo jiné i dílo Mistra z Okoličného. Malby z oltáře v Okoličném lze též považovat za výjimečný doklad dílenské praxe. Z pozdně středověké produkce se nedochovalo tolik prací, na nichž by byly například nalezeny značky viditelné pouhým okem, které určují, jakou barvu má mít oblečení postav nebo pozadí.

Výstava kromě díla Mistra z Okoličného prezentuje také samotnou kurátorskou práci. Pokud má divák chuť, může se ponořit do spletité sítě vazeb a dedukcí, kterými se kurátor středověkého umění musí nutně zabývat. Vzhledem k minimu archivních pramenů je práce historika umění – medievisty odkázána jednak na dosavadní výsledky bádání v rámci jeho vlastního oboru a jednak na mezioborovou spolupráci. Právě ona obvykle přináší cenná zjištění. Osvědčená cesta vede skrze studium politických vazeb k prostředí, kde se vyskytují dané umělecké památky. V tomto případě není dohledávání takových vazeb příliš obtížné. Na Spiši v pozdním středověku vládl významný rod Zápol´ských, jenž patřil k těm nejdůležitějším objednavatelům umění. Právě pro ně Mistr z Okoličného pracoval, přičemž k těmto zakázkám mu zřejmě dopomohl Krištof ze Smrečan, jenž byl ve službách zmíněného rodu po několik desetiletí a jenž se staral právě o realizaci uměleckých děl. Jeho erb nacházíme i na dalších pracích Mistra z Okoličného, a sice na oltářích sv. Anny Samotřetí a sv. Martina a Mikuláše ze Smrečan (oba 1510). Kromě těchto děl jsou dále v SNG vystaveny obrazy, které vznikly pod vlivem Okoličanského mistra.

Na výstavě nechybí ani prezentace architektury kostela Panny Marie – královny andělů, jenž byl postaven v posledních dvou desetiletích 15. století. Architektura je zde zpřítomněna za pomoci projekce náznakové kresebné rekonstrukce ve všech řezech a kvalitní fotodokumentace. Architektonický kontext je důležitý nejen pro utvoření představy, v jakém druhu prostoru byl oltář umístěn, ale i z toho důvodu, že studium stavebních fází může poskytnout důležité informace dále zpřesňující nebo potvrzující uměleckohistorické teze. V případě tohoto kostela umožnil dendrochronologický průzkum krovu dataci zastřešení kostela do konce 15. století. To podporuje i domněnku, že Okoličanský oltář nevznikl před rokem 1500. Ke stanovení horní hranice datace pak posloužily další zmíněné dochované oltáře ze Smrečan.

Architekt a autor vizuálního stylu výstavy Marcel Benčík se společně s kurátorem rozhodl osvětlit prostředí galerie bílým difusním světlem. Jedná se o zcela zásadní rozhodnutí, které oproti dosud převažujícímu klišé bodového nasvícení exponátů na tmavých panelech v zatemněné místnosti určuje charakter výstavy, která má být – slovy kurátora – analytická. Díly oltáře z Okoličného jsou zasazeny do železné konstrukce připomínající prvky industriální architektury. Tato nová konstrukce má blíže k původnímu kontextu oltáře, nežli k modernistickému způsobu vystavování děl na stěnách a ve standardních výškách. Industriálně působící prvky jsou jednotícím vizuálním motivem celé výstavy, v některých případech je jich však užito zcela zbytečně – mnohdy nemají nosnou, nýbrž pouze estetizující funkci a nemístně tak upozorňují samy na sebe. Obecně však vizuální charakter výstavy podtrhuje její podstatu a záměr.

Výstava, která si na nic nehraje

Uměleckohistorického bádání, které je základem výstavy, se zhostil Dušan Buran, přední odborník na středověké umění a dlouhodobý kurátor SNG, jehož aktivity a zájmy přesahují horizont běžného medievisty. Jeho obeznámenost s problematikou muzea umění a způsob práce se sbírkovými předměty dělá ze SNG jednu z nejkvalifikovanějších institucí ve střední Evropě a zároveň jedno z nejprogresivnějších muzeí umění, které však neuhýbá ze svých vědeckých pozic a dokáže si udržet vysoký standard prezentace umění ve spojení s poměrně značnou popularitou mezi diváky. Do jaké míry je práce Dušana Burana sofistikovaná ostatně odhaluje i jeho Nestálá expozice (Nestex), která se nachází v téže budově.

Výstava Majster z Okoličného si na nic nehraje: i přes popsané instalační řešení se drží veskrze klasického formátu, přičemž její tvůrci zároveň otevřeně deklarují, že zde nepůjde o divácky ohromující zážitek. Jediné, co lze považovat za příznakové a v jistém slova smyslu podbízivé, i když se jedná o poměrně minimální motiv, je zvuková stopa v pozadí videa. Jedná se o mixáž zvuků typických pro sakrální interiéry, jež jako jediná složka výstavy vychází vstříc divákům. Všechno ostatní tvoří poměrně náročnou expozici propojenou značně složitým myšlenkovým konceptem, jímž je narativ o středověkém umělci a jeho vazbách k objednavatelům a místnímu prostředí. Přesto se však domnívám, že výstava dokáže návštěvníka zaujmout, a to právě svou poctivostí. Je pouze a jenom tím, co deklaruje – precizně připravenou odbornou výstavou, která, pokud divák chce, dokáže za poměrně krátkou dobu podat dostatek informací o problematice dílenské práce okoličanského okruhu. Slovenská národní galerie znovu dokazuje, že nerezignuje na intelektuální náročnost svých výstav a hodlá vzdělávat své publikum. Dokazuje, že cílem návštěvy muzea umění není pouze zábava. Rozhodnutí SNG věnovat takové výstavě podstatnou část podzimní sezóny svědčí o tom, že pro galerii není klasický formát výstav založených na vědecké bázi mrtvý a že s nimi naopak dokáže nakládat se vší vážností, která k tomu patří. I tento krok lze v dnešní situaci muzeí a galerií považovat za progresivní.


Majster z Okoličného a gotické umenie Spiša okolo roku 1500 / kurátor: Dušan Buran / Slovenská národná galéria / Bratislava / Slovensko / 7. 9. – 26. 11. 2017

Foto: Slovenská národná galéria

Martin Vaněk | Narozen 1982, je historik umění, kurátor a výtvarný kritik. Vystudoval dějiny umění a český jazyk a literaturu na FF MU v Brně. Od roku 2017 je doktorandem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Pracoval jako kurátor v Muzeu Jindřichohradecka, Alšově jihočeské galerii a také v metodickém centru při Moravské galerii. Je spoluautorem stálé expozice AJG s názvem Meziprůzkumy. Sbírka AJG 1300–2016 (2017, 2018, 2019, 2020). Působí jako externí kurátor AJG, externí kurátor Muzea fotografie a moderních obrazových médií v Jindřichově Hradci. Je členem iniciativy Je to i tvoje město.