Artalk.cz

Cenu Věry Jirousové získal Tomáš Pospiszyl

Cena Věry Jirousové pro začínající a etablované kritiky uzavírá pátý ročník. Porota se v diskusi rozhodla ocenění v kategorii začínajících kritiků neudělit. Laureátem ceny v kategorii etablovaných kritiků a za přínos oboru se pak stal kurátor, teoretik, kritik a vysokoškolský pedagog Tomáš Pospiszyl.

Tomáš Pospiszyl foto od Adela Waldhauserova (kopie)
Tomáš Pospiszyl, laureát Ceny Věry Jirousové 2017 pro etablované kritiky, foto: Adéla Waldhauserová

Odborná porota zasedala ve složení: kritik a kurátor Jiří Ptáček, který se stal vítězem CVJ v roce 2015, dále umělkyně Lenka Vítková a laureátka Ceny Věry Jirousové pro začínající kritiky z roku 2014, redaktorka časopisu art+antiques Anežka Bartlová. V porotě letos poprvé zasedl filmový kritik a publicista Kamil Fila. Posledním z pětice porotců byl František Zachoval jakožto zástupce partnera, jímž jsou i letos Česká centra.

Porota ocenila historika umění, kurátora a kritika Tomáše Pospiszyla za jeho dlouhodobou publicistickou a teoretickou činnost, jeho schopnost psát jak čtivé recenze a kritiky pro média s nejširším dosahem, tak i analytické odborné texty rozšiřující soudobý odborný diskurz. Letošní laureát obdrží ocenění výtvarně zpracované umělkyní Lucií Scerankovou, roční předplatné časopisů Art Review, art+antiques, FlashArt CZ/SK, Fotograf Magazine a blogu jestevetsikritik.cz a rezidenční pobyt v Českém centru.

V letošním roce se porota Ceny Věry Jirousové rozhodla neudělit cenu pro začínající kritiky, vzhledem k nízké účasti v soutěži; současně byla navržena nová struktura CVJ pro ročníky následující. Hlavním cílem CVJ je zviditelnit obor umělecké kritiky a diskutovat nad jeho podobou, vedle oceňování práce začínajících i etablovaných kritiků, jež bude nadále pokračovat v dvouletém rytmu, bude CVJ průběžně organizovat další akce, díky kterým se o kritice více mluví a uvažuje.

Další zásadní změnou je pak forma samotné soutěže pro začínající kritiky. Možnost přihlášení zůstává otevřená pro všechny, nově ale uchazeči budou posílat tři texty, nikoliv jeden. Naším cílem je rovněž navázat těsnější spolupráci se šéfredaktory časopisů a internetových platforem věnovaných umění i se zástupci kateder a oborů zabývajících se uměním, jeho teorií a kritikou. Do soutěže se tak dostanou studenti a začínající autoři na základě soustavné práce. V následujícím roce 2018 se zaměříme na pořádání workshopů a seminářů věnovaných umělecké kritice, přednášek zajímavých osobností a rádi bychom navázali spolupráci se zahraničními autory a časopisy. 

Tomáš Pospiszyl (1967) studoval na přelomu 80. a 90. let dějiny umění na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Mezi roky 1995–1997 studoval na Center for Curatorial Studies na Bard College v New Yorku. Publikoval své texty v oborových periodikách jako bylo Výtvarné umění, Detail nebo Umělec. Svými recenzemi přispíval také do Ateliéru, Mladé fronty Dnes či časopisů Týden, Cinepur nebo Revolver Revue, byl také součástí redakce Reflexu a Lidových novin (2010–2012). Pro Lidové noviny pravidelně přispíval již v letech 1996 a 1997 z USA, kdy byla jeho styčnou redaktorkou právě Věra Jirousová. Od roku 2003 vyučuje na pražské FAMU, od roku 2012 přednáší také na Akademii výtvarných umění, kde je vedoucím Katedry teorie a dějin umění. Dlouhodobě spolupracuje s iniciativou Tranzit.cz.

V minulosti pracoval jako kurátor v Národní galerii v Praze, byl ředitelem Společnosti Jindřicha Chalupeckého, v současnosti je předsedou její správní rady. Pospiszyl je autorem řady výstavních projektů a doprovodných publikací. V nakladatelství Divus vydal Promrdaný roky Davida Černého (2000), s Vandou Skálovou připravil výstavu a monografii Aléna Diviše (2005), s Ivanem Adamovičem výstavu a knihu Planeta Eden (2010). Je autorem retrospektivní výstavy a monografie Vladislava Mirvalda (2010), koncipoval a odehrál performativní přehlídku Archiv Júliuse Kollera: Badatelna (2012). Sestavil antologii americké výtvarné teorie Před obrazem, s Laurou Hoptmanovou antologii východoevropských textů o umění druhé poloviny 20. století Primary Documents (2002). Vydal rovněž soubory svých statí Srovnávací studie (2005) zaměřující se na rozdílnost zdánlivě podobných uměleckých děl nebo teoretických myšlenek, vzniklých sice současně, ale na různých stranách železné opony, či knihu Asociativní dějepis umění (2014), která se v českém prostředí stala základní literaturou ke zkoumání tvorby 60. a 70. let ve vztahu k současnému umění. Jeho zatím poslední vydanou knihou je monografie performera Vladimíra Ambroze (2017). Výbor z jeho textů v angličtině do konce tohoto roku vydá švýcarské nakladatelství JRP Ringier.

Slavnostní zakončení jubilejního ročníku se odehrálo v rámci festivalu 4 + 4 Dny v pohybu v pátek 13. října v prostoru Kasáren Karlín. Ceremoniálu předcházela diskuze Poučení z Dokumenty 14, pořádaná v rámci doprovodného programu CVJ.

CENA VĚRY JIROUSOVÉ

Cílem ceny určené začínajícím a již etablovaným kritikům výtvarného umění je zviditelnit tento v českém prostředí dosud málo reflektovaný obor, podpořit začínající autory a současně poukázat na práci těch, kteří jsou pro oblast umělecké kritiky dlouhodobým přínosem. Cena, nesoucí jméno české básnířky, kritičky a historičky umění Věry Jirousové (1944–2011), vznikla v roce 2012 díky spolupráci Mezinárodního centra současného umění MeetFactory a INI Gallery s Českými centry, z iniciativy umělce a kurátora Dušana Zahoranského. Spolupořadateli ceny a hlavními mediálními partnery jsou časopis art+antiques a portál Artalk.cz, mezi další partnery patří A2, Artmap.cz, Artyčok.tv, Flash Art CZ/SK a Fotograf Magazine.

Komentáře

  1. nechci byt kruty, ale brzo dojdou i ti v kruhu etablovani….teda par jich jeste je neodmenenych…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *