Artalk.cz

In fundamine [nejen o létě]

Další příspěvek Ladislava Zikmunda-Lendera z „kalifornské série“ je zároveň ohlédnutím za letními prázdninami a událostmi, které se v posledních měsících v San Franciscu a okolí odehrály v souvislosti s výročím Summer of Love. Tento fenomén roku 1967 byl masovou oslavou hnutí hippies a projevem tehdejší kontrakultury, kterého se účastnily desetitisíce lidí. Autor se ve svém textu věnuje výstavám v muzeích a jiných paměťových institucích, které tyto události připomínají, přičemž si všímá skutečnosti, že snaha o co nejživější „zpřítomnění“ historických dějů většinou jako metoda výstavní prezentace selhává.

01
The Summer of Love Experience: Art, Fashion, and Rock & Roll, De Young Museum, San Francisco, 8. 4. – 20. 8. 2017

Dějiny jedné akce v muzeu

V roce 1967 se ve čtvrti Heights v San Franciscu, v Monterey, v Berkeley a dalších místech zálivu a jeho okolí odehrála nebývalá věc: „Summer of Love“ – Léto lásky, intenzivní manifestace svobodomyslnosti i kritika neoliberálního kapitalismu. Místní paměťové instituce tak byly při příležitosti padesátého výročí této události postaveny před dva zásadní problémy: jak něco, co bylo z povahy věci nemateriální a akční, připomenout prostřednictvím materiálních médií, a současně, jak si připomínání této akce podělit a koordinovat ho, aby ve všech muzeích najednou nebylo jedno a totéž. V tom druhém ohledu uspěly sanfranciské instituce o poznání lépe než česká muzea (umění) v případě loňského výročí Karla IV.: každá z nich se zaměřila na trochu jiný aspekt tohoto komplexního fenoménu a současně položila důraz na trochu jiná média, jejichž prostřednictvím s ním spojené dění prezentovala.

Přestože akcí k 50. výročí Summer of Love bylo mnohem více, zaměřím se na následující čtyři výstavy: The Summer of Love Experience: Art, Fashion, and Rock & Roll (De Young Museum), On the Road to the Summer of Love (California Historical Society), Hippie Modernism: The Struggle for Utopia (BAMPFA) a Levander-Tinted Glasses: A Groovy Gay Look at the Summer of Love (GLBT Historical Society).

Summer of Love je na jedné straně možné chápat jako performativní akci, jejímiž úběžníky jsou podle MoMA čas, prostor, performerovo/performerčino tělo a vztah mezi performerem/performerkou a diváky. Současně je to ale akce, která je časem a prostorem neohraničená, a role performera/ky/ů a diváků není pevně vymezená. První dvě přehlídky v De Young Museum a v California Historical Society se snažily prostřednictvím různých rekvizit – muzeum sázelo hlavně na kostýmy a plakáty, společnost spíše na fotografie a literární dokumenty – o jakési historické zpřítomnění minulých událostí. Britský filozof, archeolog a estetik Robin George Collingwood (1889–1943) tvrdil, že historickým činům můžeme nejlépe porozumět pouze tehdy, když je co nejvěrněji prožijeme. Totéž aplikoval i na svoji estetickou teorii: dílu nejlépe porozumíme, pokud co nejvěrněji zrekonstruujeme psychologické podmínky, za nichž vzniklo. Problém je, že takové retroaktivní vcítění je nemožné a nefunkční patrně i těch pouhých 50 let nazpět. Zatímco se obě instituce snažily právě o takové historické zpřítomnění pomocí multimediálních vjemů, California Historical Society zcela opomněla a De Young Museum do kinosálku až na úplném závěru výstavy vytěsnilo živou paměť.

02
The Summer of Love Experience: Art, Fashion, and Rock & Roll, De Young Museum, San Francisco, 8. 4. – 20. 8. 2017

Letošní léto se přitom celý sanfranciský záliv, okolí křižovatky ulic Height a Ashburry a přilehlý Golden Gate Park zaplnily roztančenými a zpívajícími stařečky a stařenkami v barevných a batikovaných rozevlátých outfitech, kteří přišli na akci, jíž se buď přímo účastnili, nebo se účastnili jejích dozvuků v 70. letech, zavzpomínat po svém. Nemohl tak vzniknout absurdnější obrázek: od elitního muzea, stojícího uprostřed Golden Gate Parku, se vinuly fronty na výstavu umístěnou v podzemí, daleko od venkovního veselí, kde se prostřednictvím sterilně instalovaných věcí, obrázků a nákladných video projekcí snažili kurátoři popsat historii něčeho, co pár metrů od muzea přišli znovu oživit a prožít autentičtí pamětníci.

Mezi přehlídkami v De Young Museum a v California Historical Society však i přes stejný koncepční základ najdeme zásadní rozdíly. Výstava v De Young Museum měla být klasickým blockbusterem, což je ale stejně paradoxní, jako dělat komerční výstavu graffiti: předmět, který vznikl mimo systém a proti systému, se násilnou institucionalizací a komercionalizací stává trapným mainstreamem. California Historical Society vsadila na subtilnější média: fotografie, textové dokumenty a plakáty. Rozdíl mezi oběma výstavními strategiemi vystihuje připomínka rekreačních drog jako podstatné součásti Summer of Love: zatímco De Young Museum se snažilo v celém jednom sále pomocí barevné simultánní videoprojekce navodit dojem LSD tripu, druhá instituce vystavila „jen“ původní plato extáze (vtipné bylo jen to, že šlo zjevně o nejstřeženější exponát na celé výstavě).

Výstava Hippie Modernism v BAMPFA, tedy muzeu umění a filmovém archivu, které zřizuje Kalifornská univerzita v Berkeley, trochu vybočovala. Šlo o reprízu výstavy, původně sestavenou ve Walker Art Center u příležitosti vydání stejnojmenné knihy kolektivu autorů vedeného Andrew Blauveltem a Rossem Elflineem. Ukazovala nejrůznější návrhy a předměty, které reprezentovaly kontrakultury v 60. letech – ekologické umění a design, alternativní ziny, vzestup levicových hnutí, kolektivismus v umění i bydlení, ale také (relativní) nárůst užívání psychotropních látek v umělecké tvorbě. Cílem výstavy bylo ukázat projevy kolektivních snah ovlivnit budoucnost zdola, k čemuž odkazuje její trochu protimluvný název. S létem lásky navíc souvisela velmi volně a jen z malé části. V nepřeberném množství myšlenkových směrů, reprezentovaných přehršlí často vzájemně nesouvisejících návrhů a předmětů, se hlavní myšlenka trochu ztratila a šlo o další příklad projektu, který měl raději zůstat jen u knižního formátu.

03
The Summer of Love Experience: Art, Fashion, and Rock & Roll, De Young Museum, San Francisco, 8. 4. – 20. 8. 2017

Posledním počinem, který významně připomněl padesáté výročí léta lásky, byla výstava Levander-Tinted Glasses v sanfranciské GLBT Historical Society, jež se už několik desítek let zabývá shromažďováním a prezentací paměti a dějin neheterosexuálních menšin. Kurátor Joey Cain měl k dispozici jednu stěnu, na níž měl za úkol ukázat to, že léto lásky zdaleka nebylo jen záležitostí heterosexuálů a že přestože byla milostná volnost jednou z jeho hlavních charakteristik, nebyla tak samozřejmá, pokud se jednalo o „jinou“ lásku. Kurátor vybral pět příběhů, jimiž doložil nejrůznější projevy a dopady účasti queer lidí na fenoménu Summer of Love a naopak důsledky Summer of Love na emancipaci budoucího gay a lesbického hnutí. Bez zbytečné skandalizace výstava ukázala, jakou roli hráli gay básník Allen Ginsberg, gay režisér Kenneth Anger, bisexuální filozof Gavin Arthur a bisexuální rocková hvězda Janis Joplin během Summer of Love, a k jakým aktivitám sanfranciských queer komunit se připletli (třeba k vydávání časopisu Vector, ke queer duchovnímu hnutí Radical Faeries a řadě míst paměti queer sociability). Joey Cain na své výstavě nejlépe dokázal propojit historii s pamětí (během výstavy se třeba konal vzpomínkový večer s Jae Whitaker, milenkou Janis Joplin v době Léta lásky) a místo historického zpřítomnění mu šlo spíše o interpretaci politických souvislostí. Ukázal, že méně znamená více a že pečlivý a co nejužší výběr výstižně prezentovaných příběhů je většinou účinnější než vystavení nekonečné řady historického materiálu.

Připomenutí padesátého výročí Summer of Love bylo tedy trochu rozpačité. Většina institucionálních počinů se nedokázala vyrovnat se spontaneitou a mimo-systémovostí tehdejších akcí, z nichž právě pramenila jejich výjimečnost. Pro přípravy výstavních oslav 100. výročí vzniku Československa, jež se odehrají příští rok, z toho plyne snad jen to, že cestu historického zpřítomnění bychom si opravdu raději měli odpustit. Zároveň by jistě neškodila koordinace zpracování a prezentace spíše dílčích témat jednotlivými institucemi než nafouklých narativů.


Příspěvek vznikl díky stipendijnímu pobytu na University of California v Berkeley podpořenému Fulbrightovou komisí.

Foto: Ladislav Zikmund-Lender

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *