TZ: Jaromír Novotný

Jaromír Novotný / Vícehlas / Galerie Dům / Broumov / 12. 8. – 24. 9. 2017

Pozvánka - el.

Poslední letošní výstava v Galerii Dům představí díla Jaromíra Novotného

Galerie Dům situovaná v zahradě broumovského benediktinského kláštera nabídne poslední letošní výstavu, v níž představí díla Jaromíra Novotného. Vernisáž se uskuteční v sobotu 12. srpna od 17 hodin. K výstavě, která potrvá do 24. září, promluví její kurátor Petr Vaňous. Pro veřejnost jsou připraveny také komentované prohlídky výstavy, které se uskuteční 15. srpna a 6. září, případně další dle individuálního zájmu návštěvníků.

Jaromír Novotný (1974) absolvoval v letech 1993 – 1999 Akademii výtvarných umění v Praze (ateliér Kresby, škola prof. Jitky Svobodové; Intermedilání ateliér, škola prof. Miloš Šejn). V r. 1996 prošel stáží na Universidad de Castilla-La Mancha, Facultad de Bellas Artes v Cuence (Španělsko). Autor je zastupován pražskou galerií Hunt Kastner a belgickou galerií Geukens & De Vil. Od roku 1996 pravidelně vystavuje, poslední dobou stále častěji v zahraničí. V loňském roce vyšla při příležitosti autorových výstav v Antwerpách (2016) a Hong Kongu (2016-17) publikace Jaromír Novotný Backlight. V zimě 2017 samostatně vystavoval v pražské galerii Hunt Kastner (projekt The Body of a Painting). V současné době (12. 5. – 10. 9. 2017) je zastoupen hned ve dvou kurátorských sekcích (sekce Obraz z rámu a Dělat obrazy) na přehlídce současného českého umění Nový zlínský salon 2017 věnované tématu Co je současný obraz?.

Pro malbu Jaromíra Novotného je charakteristický průzkum základních fenoménů spojených s obrazem a způsoby jeho formátování. Podstatná je vždy množina vztahů, kterou každý z fenoménů probouzí a iniciuje mezi autorem díla a recipientem. Předpoklady této interakce vedou k objevování původních, přirozených reakcí, k obnovené koncentraci samotného vidění při dotyku očí s voleným materiálem, barvami, plochami a formáty, tj. s konfigurací, která zpřítomňuje určitý vhled do základů toho, co tradičně nazýváme obrazem, ačkoliv jsme v podstatě zapomněli, co toto slovo znamená. Přičemž tento „vhled“ je iniciační také pro myšlení ve vztahu k viděnému. Důležité je, že myšlené nepředchází viděnému. Myšlené tedy nekonstruuje obraz, nýbrž naopak, obraz probouzí, vede, ustaluje a koriguje myšlení.

Obraz je kombinací časových a prostorových předložek/ záložek/ proložek/ vložek/ záplat, které vymezují rozmanité vztahy uvnitř konstelací. Vzniká konceptuální prostor pro posun horizontu vnímání směrem k situacím formátování, jež v sobě obsahují vědomé i nevědomé konstituční složky. Formátování je symptom jako anachronický stav rozporných protikladů, které mají časové a prostorové konotace. Zmíněný konceptuální prostor konceptualizuje také čas, proto vykazují Novotného obrazy určité bezčasí, časový odstup i bezprostřední ponor zároveň. Tento „obraz-časoprostor“ lze označit jako místo usilující o čisté zjevování, jehož rozpornost je situována do reflexe viděného. Aby Vícehlas neustále proměňovaných elementů a tvarů udržel svůj nemanipulativní a nekonstruovaný, nýbrž nacházený-objevovaný stav, vyžaduje pro sebe něco, jako záruku, tvořenou podmínkami, které budou zachovány. Proto lze v souvislosti s Novotného konceptuálním obrazovým časoprostorem zmínit také v druhém plánu vazbu na otázky překlápějící se do oblasti etiky.