denní tisk 7. 6. 2017

Peter Kováč zrecenzoval pro deník Právo výstavu o české účasti na Expo 67 v chebském Retromuseu. Kováč na výstavě oceňuje, jakým způsobem se organizátoři vyrovnali s faktem, že nejen samotný pavilon, ale i vystavená díla zůstaly po ukončení Expa v Kanadě. „Je tam zjevná snaha organizátorů evokovat velkolepost kreativních nápadů, které československý pavilon v Montrealu nabízel.“

Vladimír Klepáč láká čtenáře deníku Právo k návštěvě výstavy Stavba jako Brno na hradě Špilberk. Tato výstava seznamuje návštěvníky s architektonickým vývojem Brna od středověku do současnosti – představuje proces rozrůstání města od budování hradeb po výstavbu sídlišť.

Jana Machalická v eseji v Lidových novinách ostře kritizuje přístup Nadace českého výtvarného umění k výstavní síni Mánes. „Síň (…) má dnes bezkoncepční či spíš nulový výstavní program. Navíc je ještě přebíjený ryze komerčními akcemi, trhy, jednorázovými událostmi a nesmysly odevšad – tomu se prý říká otevřená dramaturgie.“ píše Machalická a dodává, že prestiž Mánesu je již natolik zničená, že se situace zdá být bezvýchodnou.

Michal Kolář v novém vydání časopisu A2 hodnotí výstavu Nechtěné dědictví v Muzeu města Brna. Výstava je věnována architektu Janu Dvořákovi, koncepčně ale přesahuje do otázky o architektuře z dob komunismu. „Titul Nechtěné dědictví nás nabádá, abychom přemýšleli o dílech autorů Dvořákovy generace s historickým odstupem a zároveň v dobových souvislostech, což je nezbytné pro objektivní zhodnocení dědictví po umělcích, kteří tvořili v době, jež jim dávala jen omezené možnosti seberealizace, a kteří přesto byli schopni vybočovat z řady.“

Další výstavu, Rozhněvaná planeta v Galerii Národní technické knihovny, hodnotí pro A2 Martina Raclavská. Oceňuje, že se kurátoři výstavy pustili do tématu, které se v českých galeriích málokdy objevuje, na druhou stranu soudí, že kurátorský záměr je málo rozvinutý vlivem malých finančních prostředků a nedostačujících sbírek.

Výstava Aj Wej-weje v Národní galerii vyvolala při svém zahájení letos na jaře vlnu pozornosti nejen u nás, ale i v zahraničí. Tereza Škvárová ve své eseji v časopisu A2 na základě rozboru některých Aj Wej-wejových děl konstatuje, že díla tohoto umělce pouze dokumentují situaci ve světě a nenabízejí konkrétní východisko, a uspořádání výstavy tak mělo především za cíl upozornit na NG jako takovou, než nabízet možnosti nahlížení a řešení migrační krize.