Odešel významný teoretik českého skla Antonín Langhamer

Odešel významný teoretik českého skla Antonín Langhamer / Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou / Jablonec nad Nisou / 9. 5. 2017

Ve věku osmdesáti let v Jablonci nad Nisou na počátku května skonal semilský rodák Antonín Langhamer (* 24. 7. 1936), kurátor více než tří stovek výstav obrazů, soch, skla, šperků i užitého umění, autor úctyhodné řady publikací (mj. monografie Legenda o českém skle) a nesčetných odborných textů, laureát Sklářské ceny České sklářské společnosti za rok 2002 a medaile GRATIAS TIBI AGO statutárního města Jablonce nad Nisou.

Jeho cesta ke sklu nebyla přímočará a uhlazená. Dlouhá léta mu jeho profesní kariéru komplikoval nevhodný „třídní původ“. Na gymnázium nemohl. Vyučil se tedy mezi lety 1951-1953 sklářem na Základní odborné škole sklářské v Železném Brodě a poté nastoupil jako foukač laboratorního skla do n. p. Technické sklo v Držkově, kde pracoval až do roku 1958. Teprve poté se jeho cesta začala stáčet směrem ke sklářské teorii.

Nejprve působil jako metodik Okresního domu osvěty v Semilech (1959-1961), pak nastoupil na místo odborného pracovníka v jabloneckém Muzeu skla a bižuterie (1961-1977; jako redaktor se zde zasloužil o prvních pět ročníků dodnes ceněného sborníku Ars vitraria), externě absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě (1961-1964) a dálkově fakultu sociálních věd a publicistiky na pražské Karlově Univerzitě (1965-1970).

V roce 1977 Antonín Langhamer z jabloneckého muzea odešel (nikoliv zcela dobrovolně) a nastoupil jako historik umění v liberecké Oblastní galerii (1978-1990). Posledních šest let před odchodem do důchodu strávil jako ředitel Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, které pod jeho vedením uspořádalo řadu důležitých výstav mapujících aktuální stav české sklářské výtvarné scény.

Odchodem z muzea jeho aktivní působení v oboru rozhodně neskončilo. Až to s odstupem vypadá, že se spíše obrodilo a zesílilo poté, co byl zbaven každodenní zátěže ředitelského postu. Úzce například spolupracoval s Galerií DETESK v Železném Brodě, Muzeem a Pojizerskou galerií v Semilech a časopisem Sklář a keramik. V posledních letech připravil zásadní monografii o Jaroslavu Brychtovi či publikaci Výtvarní umělci Jablonecka a Železnobrodska 1945–2015.