TZ: Štěpán Kubík

Štěpán Kubík / SCN/GRP / kurátorka: Veronika Zajačiková / Video NoD / Praha / 27. 4. - 26. 5. 2017

V galerii Video NoD se představí Štěpán Kubík se svou panoramatickou 360°geometrickou projekcí

Štěpán Kubík je studentem 2. ročníku ateliéru Vizuální komunikace pod vedením doc. Stanislava Zippeho na Technické univerzitě v Liberci. Pro galerii Video NoD vytvořil generovanou geometrickou kompozici inspirovanou prvními abstraktními filmy 20. let (Oskar Fischinger, Hans Richter, Man Ray, Viking Eggeling).

Štěpán Kubík: SCN/GRP

27. 4. - 26. 5. 2017

Kurátorka: Veronika Zajačiková

Jedním z nejzřejmějších rysů poslední práce Štěpána Kubíka, nazvané SCN/GRP, je pohybující se bod, jehož bílá dráha se rýsuje na černém pozadí. Je tak základní, že jej již nelze více zúžit. Zjevuje se bez začátku a konce po čtyřech stěnách galerie jako nepřetržitě se vynořující dění, přinášející rozvahu o geometrických tvarech – trojúhelníku, čtverci a kruhu, k nimž se bílá linie snaží dospět. Kubík stáhl svou výpověď na mez únosnosti, připouštějící jen obecné znakosloví, téměř jako by chtěl znova obrodit dosavadní, zahlcenou řeč bezbřehého digitálního obrazu, a očistit ji na její nejprostší dřeň, a tím i pro ni nalézt nová východiska. Potlačil iluzi, vyloučil barvu, odmítl vyprávění, zrušil jakékoli odkazy mimo předem daný abstraktní jazyk. Ocitl se na pokraji prázdna, z nějž pronikají prosté geometrické tvary, dočasně svázané se svým místem, na němž nastává očekávané scelování.  Jejich velikost, síla, rychlost, směr určení, délka trvání je náhodná, závislá na autonomním generování, probíhajícím bez jakéhokoli vnějšího zásahu. Důležitým rysem práce SCN/GRP je nepřetržitá proměna. Jakmile se zastaví v určitém okamžiku, vznikne bezděčná kompozice, nesoucí případně až náznaky jakéhosi řádu, jemuž se autor snaží vyhnout tím, že zdůrazňuje vlastní tok plynoucích obrazců.  Je mu bližší proudící svět linií, setrvávající uvnitř svých hranic, daných z vnějšího hlediska rozpětím galerie, ale přesto spustitelný i v mnoha dalších možných projekcích. Kubík proniká do oblastí, ve kterých se ještě neustálily významy, do jakéhosi předsémantického vakua, na něž tvůrci digitálních obrazů rychle zapomněli. Vrací se k elementární výrazové abecedě jako nosnému zdroji, obnovuje zrakové dojmy, přeplněné smogem okolního prostředí. Za volný inspirační podnět si vzal počátky abstraktního filmu z dvacátých let minulého století, rozvíjejícího jednoduché, rytmicky se střídající linie a plochy, omezené na základní geometrické tvary.

Text: Karel Srp