Milan Grygar: Světlo, zvuk, pohyb… a prostor

Martin Flašar hodnotí retrospektivní výstavu Milana Grygara v brněnské Fait Gallery jako skutečně reprezentativní. Proč stojí za to přehlídku navšítivit a které z Grygarových tvůrčích cyklů je možné zde zhlédnout, se dočtete v následující recenzi.

Milan Grygar: Světlo, zvuk, pohyb… a prostor

S dílem Milana Grygara jsem se setkal poprvé paradoxně v Paříži, kde jsem si během krátkého studijního pobytu zakoupil knihu Jeana Yvese Bosseura Le sonore et le visuel: Intersections musique-arts plastiques aujourd'hui. V ní je z našeho bezprostředního okolí kromě Milana Knížáka zmiňován právě Milan Grygar. Další mé setkání s Grygarovým dílem se odehrálo v roce 2011 v pražském Museu Kampa, které ho tehdy vystavilo v rámci svých sbírek. Od té doby obdivuji přesvědčivost jeho prací založenou na jednoduchosti konceptu a redukci technických prostředků na základní elementy. Proto jsem s nadšením uvítal nabídku napsat recenzi na jeho aktuální velkou výstavu v bývalém brněnském brownfieldu továrny Vaňkovka, jejíž okolí dodnes prochází neustálou konverzí.

Výstava díla Milana Grygara Světlo, zvuk, pohyb ve Fait Gallery v Brně je solidní retrospektivou k 90. narozeninám autora. Ačkoliv nezastupuje rovnoměrně všechna období jeho tvorby a některé série jeho prací jsou (zřejmě záměrně) vynechány, představuje průřez tím nejzajímavějším z autorovy produkce. Výstava přináší několik desítek děl, která se intermediálně rozprostírají mezi grafikou, malbou, uměním akce, zvukovým uměním a skulpturou. Nejstarší vystavené akustické kresby jsou z roku 1963, nejaktuálnější tvorba je zastoupena ukázkami z cyklu Grygarových akrylových Antifon z let 2013–14. Nejnovější realizace jsou staronové Prostorové partitury, které mají dvojí vročení – původní koncepce je ze 60. let, vystavené objekty ovšem nesou dokonce letošní letopočet. Co do šíře výpovědi o estetice autora je výstava opravdu reprezentativní. Prostor bývalé jádrovny továrny Vaňkovka je otevřeným konvertovaným industriálním prostorem, který nabízí dostatek vystavovací plochy i pro rozměrnější plátna. Tuto skutečnost návštěvníci ocení zejména u Antifon, které pracují nejen s kontrasty základních objektů geometrické abstrakce (kruhů, kružnic, obdélníků apod.), ale zároveň také s kontrasty velkých jednobarevných ploch. Rozměry diptychů se totiž pohybují okolo 2x3 metrů. Antifona – primárně hudební forma gregoriánského chorálu – slouží Milanu Grygarovi jako model kontrastu komplementárních ploch, z nichž jedna působí jako negativ a druhá jako pozitiv s expozicí a změnou měřítka jednoho konkrétního geometrického útvaru. (V této souvislosti nemůžeme nevzpomenout barevné fugy Františka Kupky.) Stejně jako u gregoriánského chorálu i zde je klíčovou vztažnou kategorií prostor. Jinak působí monumentální Antifony vystavené v otevřeném prostoru, jinak drobné provedení téhož tématu v uzavřené místnosti.

Co je u Grygara zvláštní a zároveň obdivuhodné, je vnitřní koherence jeho díla. Jako by pro jeho dílo neplatilo plynutí času. Zdá se, že autor vynalezl svá média vyjadřování už dávno. Například monochromatické Kresby dřívkem najdeme stejně tak v roce 1970 jako v roce 2017. Zároveň je to úspornost prostředků, které vytrvale používá a čistota a rozpoznatelnost jeho rukopisu.

Milan Grygar ve své tvorbě vytrvale zkoumá vztah akce, obrazu a zvuku. Původně byly jeho grafiky výrazem akcí. Buď jeho vlastních (např. jeho hmatové kresby, či Stopy) či miniperformancí mechanických hraček (plechové žabky, ptáčci, vlčci) a součástek (ozubená kolečka apod.). Tyto mechanické kresby začal vystavovat spolu se stereonahrávkami akcí. Později v kontaktu s řecko-bulharským umělcem působícím v Rakousku Anestisem Logothetisem dospěl k pojetí svých grafik jako grafických partitur. Ve Fait Gallery byl jeho Lineárním partiturám z počátku 90. let vymezen prostor horní rampy. V zásadě se jedná o geometrické výseče do struktur rovnoběžných linií minimalisticky vyvedené v tuši a tempeře.

Zvláštní kapitolu Grygarovy tvorby představují půdorysné partitury, které můžeme považovat za jakési scénáře budoucích akcí či konceptuální partitury. Na výstavě ve Fait Gallery jsou zastoupeny v trojčlenné sérii děl z roku 1968, konkrétně se jedná o díla Němá partitura, Černá partitura a Půdorysná partitura. Jejich vizuální slovník je asi nejpestřejší, protože obsahují různé druhy symbolů, čísla, rukopisné pokyny, šipky a podobně, vyvedené v různých barvách a technikách.

Velmi vhodným médiem pro tuto výstavu je film, který jako jediný dokáže postihnout všechny aspekty Grygarovy tvorby. Ovšemže se nejedná o filmy autorské, ale o dokumenty, které zachycují jeho akce. Filmové projekce jsou umístěny v protilehlých stranách expozice tak, aby se vzájemně nerušily. V jedné smyčce jsou zachyceny dokumenty Krátkého filmu Barrandov z roku 1971, které ukazují vznik děl, jako jsou Fuga, Passacaglia či Intonazioni. Druhé plátno přináší tři dokumenty akcí, které natočil Dobroslav Zborník počátkem 80. let. Zachycují realizace Hmatové kresby (1969), Živé kresby (1973) a hudební provedení Prstové partitury (1982).

Jakkoliv jsem rámcově obeznámen s dílem Milana Grygara, největším zjevením (a to doslova) pro mne byly jeho Prostorové partitury. První z vystavené trojice je monumentální čtyřmetrovou ocelovou geometrickou polychromovanou skulpturou, kterou jsem původně zcela minul pod mylným dojmem, že tohle přece nemůže být Grygar… Ačkoliv obdivuji jeho akusticko-mechanické kresby, tyto skulptury navržené o téměř 50 let dříve realizované buď v letošním roce či roce 2014 pro mne představují další fascinující rozměr grafických partitur a dovršení snahy o jejich fyzické vystoupení do prostoru.

Podle mého názoru odvedla kurátorka výstavy Denisa Kujelová výtečnou práci. Dokázala v otevřeném prostoru Fait Gallery instalovat díla různých formátů, technik, barevnosti i médií bez toho, aby se vzájemně rušila, což by mohl být problém zejména u zvukových filmů a záznamů akustických kreseb. Jejich výběr je reprezentativní, v řádech několika desítek děl pokrývá více než půl století tvorby Milana Grygara.

A ještě několik lákadel na závěr: výstava s volným vstupem potrvá až do 29. července (ačkoliv původně měla končit už v červnu), je tedy dostatek času ji navštívit. Lokace Fait Gallery mezi vlakovým a autobusovým nádražím přeje všem přespolním milovníkům umění, kteří jako bonus dostanou navíc pohled na čerstvě zdemolovaný areál textilky Vlněna s překvapivými průhledy až do Zábrdovic.

Milan Grygar / Světlo, zvuk, pohyb / kurátorka výstavy: Denisa Kujelová / Fait Gallery / Brno / 8. 3. – 29. 7. 2017

Foto: Fait Gallery

Za zapůjčení děl děkuje Fait Gallery těmto institucím:

Moravská galerie v Brně

Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových

Muzeum umění Olomouc

Národní galerie v Praze

Oblastní galerie Liberec

Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích