TZ: Daniel Vlček

Daniel Vlček / Okem mechanické reprodukce / kurátor: Jiří Machalický / Galerie NoD / Praha / 23. 3. – 21. 4. 2017

Shift- Command-4. , III, 180x140cm, akryl, olej na platne,2017

V Galerii NoD se představí malíř Daniel Vlček se svými abstraktními stopami paměti

Galerie NoD v březnu a dubnu představí tvorbu Daniela Vlčka, který ve svých abstraktních dílech zkoumá vzájemný vztah hudby a vizuality. K abstrakci dochází vrstvením konkrétních obrazů a zvuků, které chápe jako jakési stopy lidské paměti.

Vernisáž výstavy se uskuteční ve středu 22. 3. 2017 v 19 h v Galerii NoD, Dlouhá 33.

Daniel Vlček: Okem mechanické reprodukce

23. 3. – 21. 4. 2017

Kurátor: Jiří Machalický

Daniel Vlček, který prošel ateliéry Martina Mainera, Vladimíra Skrepla a Veroniky Bromové, se v současné době zabývá vlastní vizuální a hudební tvorbou. Zajímá souvislost mezi uměleckým ztvárněním a industriální výrobou. Zabývá se vztahem mezi zvukem a jeho vizuálním vyjádřením. Přebírá určité formáty z průmyslové oblasti. Pracuje s tématem smyčky, s opakováním motivů. Původně odvozoval charakter svých obrazů z vinylových desek, které užíval i jako DJ. Představovaly pro něj určitý typ šablon, do kterých se zaznamenává paměť. Snažil se přenést hudební prvky na plátno, výtvarně vystihnout hudební postupy. Vycházel z vizualizace zvuku, která se stala impulzem k jeho kresbám a obrazům. Chtěl až konstruktivistickým způsobem vykrývat plochu, zaznamenat rytmus ubíhající v čase, který lze vyjádřit jako spirálu, vycházející právě z principu gramofonové desky. Metodou opakování podle šablony dospívá k vlastní abstraktní struktuře. Narušuje mechanickou produkci a odhaluje tak non-mechanický charakter svého projevu.

V současnosti užívá ve své tvorbě skenované motivy z archivních fotografií. Kompozice a barva snímků naznačuje dobu jejich vzniku. Tyto objekty mají specifické vlastnosti, nemohou uniknout principům mechanické reprodukce. Prvky originality zde smazává druh média, což navíc posiluje současná digitální a virtuální reprodukce. Vlček tiskne tyto kompozice laserovou tiskárnou na papír. Pak je přenáší na plátno, zabývá se strukturami, jejichž vrstvy postupně odkrývá. Kopíruje tak záznamy paměti, vybavuje si vzpomínky na místa v krajině, které však přecházejí do abstraktní podoby. Dospěl k metodě odvozené z otisků v paměti, z vybavování střípků minulosti. Vrací se k architektuře osmdesátých let, v nichž vyrůstal. Zabývá se vlastnostmi digitální a virtuální paměti, která se naplní a pak je nutné ji pročistit. Se zvětšujícím se časovým odstupem sice postupně mizí osobní vizuální paměť, ale nastupuje nová “pochybná” forma závisející na fyzikálních a vizuálních prvcích, které mohou být více než kdy jindy manipulované. Autor pracuje ve svých obrazech s vrstvami, v nichž se kříží osobní paměť s historickou v nekonečných proměnách, čímž se utváří nová frekvence a rytmus.