Artalk.cz

Nepřehlédnutelný pohyb v Třinci

Loni v létě vyšel na Artalku příspěvek Jana Zálešáka věnovaný Galerii Jamborův dům v Tišnově, jejíž dramaturgie je zaměřená především na tvorbu současných umělců mladší generace. Zatímco tento text se nesl v poměrně chmurném a nepříliš nadějeplném tónu, Martin Drábek sleduje ve svém komentáři aktivitu jiné malé městské instituce s mnohem větším optimismem. Galerie města Třince podle něj přesvědčivě ukazuje, že současné umění má smysl vystavovat i na „periferii“.

DSC_7520-copy-1060x848
Pohled do instalace výstavy Erika Sikory, foto: Vlasta Casadio Pavlíková

Nepřehlédnutelný pohyb v Třinci

Ze všeho nejvíce to tady připomíná opuštěný kancelářský open space z 90. let 20. století, do kterého někoho napadlo nastěhovat galerii. Na zemi jsou modré koberce, kolem spousta bílých plastových oken, stropy přikryté levně působícím kazetovým podhledem, ve kterém jsou umístěny zářivky. Sídlí zde Galerie města Třinec, která vznikla v roce 2012 a je jedinou platformou, skrze kterou do města proudí současné umění. Popsané prostory jsou v prvním patře budovy městské knihovny, do jejíž organizační struktury galerie patří, instituce však využívá ještě jeden menší výstavní prostor, který je situován do zhruba dvě stě metrů vzdáleného kulturního domu. Třinec je industriální město se zhruba třiceti šesti tisíci obyvatel, které leží na pomezí Česka, Polska a Slovenska. Nejbližší velká města, která disponují výstavními institucemi, v nichž je prezentováno současné umění, jsou padesát kilometrů vzdálená Ostrava a polské Bielsko. Jak při našem rozhovoru poznamenala zastupitelka, bývalá místostarostka a jedna z hlavních iniciátorek vzniku galerie Milada Hejmejová, je to tady kulturní úhor.

V roce 2012 nastoupil na místo kurátora galerie Jakub Adamec, který zde začal naplňovat vizi, s níž byla instituce založena. Tedy pravidelně přivádět do města kvalitní současné umění, zároveň ho ale pomocí edukativní činnosti aktivně zprostředkovávat místním obyvatelům – zejména těm nejmladším. Čili koncepce, která se v prakticky identické podobě objevuje v celé řadě dalších městských galerijních institucí. Adamec a později i jeho spolupracovnice Katarína Klusová, která se po Adamcově odchodu v roce 2016 stala jedinou kurátorkou galerie, od začátku sestavovali plán výstav tak, aby se v Třinci objevovalo ne to, co status umění jenom tiše potvrzuje, ale to, co ho problematizuje. Co diváky nutí hledat způsoby, jak spatřit smysl. Vystavovali zde například Marek Meduna, Vendula Chalánková, Tomáš Džadoň, Tomáš Vaněk nebo aktuálně Erik Sikora. Zhruba jednou za rok se dostane i na umělce z širšího regionu, například Aleše Hudečka či Libora Novotného, nebo na prezentace tvorby jednotlivých ateliérů ostravské Fakulty umění. Výstavy jsou doplněny animačními programy a přednáškami.

18-1060x757
Pohled do instalace výstavy Srdečně Váš Mece-náš, foto: Petr Kovář

Je snadné si domyslet, že činnost galerie nevyvolala mezi lidmi všeobecné a nadšené přijetí. Sociální kontext Třince ale není černobíle bipolární. To, do čeho vstoupili oba kurátoři, totiž není město kolem železáren, které ignoruje svět umění. Je to zóna občasných ostrovů pozitivní deviace, které na jednu stranu spojuje zájem o umění a na druhé straně je rozděluje představa o tom, co to umění je. Klub přátel výtvarného umění Třinec, učitelé výtvarné výchovy na místních školách, regionální umělci a jejich příbuzní, radní, aktivní důchodci, avantgardní mládež – ti všichni zde vytvářejí spletitou zájmovou strukturu, s níž jsou kurátoři opakovaně konfrontováni. Třinecká komunita navíc vykazuje silné rysy patriotismu a Jakub Adamec byl cizinec. Pozice Kataríny Klusové, která je místní, je v tomto smyslu nepoměrně výhodnější.

Na konci roku 2016 byl v galerii realizován projekt nazvaný Srdečně Váš mece-náš. Autorem koncepce byl kurátor brněnské galerie OFF/FORMAT Petr Kovář, který spolu s Katarínou Klusovou oslovil významné osobnosti a instituce Třinecka, zdali by ti, kteří vlastní dílo nějakého místního umělce, nebyli ochotni ho na čas vystavit v galerii. Jako náhrada jim pak bylo zapůjčeno dílo jiného třineckého umělce, které vybral kurátor výstavy. Od 49 oslovených se nakonec podařilo získat 36 děl. I přes fakt, že vystavené obrazy korespondovaly se vkusem konzervativnější části třinecké veřejnosti, která činnost galerie vidí kriticky, návštěvnost výstavy byla minimální. Ukázalo se tak, že konvenční a velmi průměrná regionální tvorba nedokáže přilákat ani své vlastní publikum, že vkus místních elit vyvolal, zejména mezi mladším publikem, zděšení, zároveň ale došlo právě mezi některými zúčastněnými mecenáši k pozitivnímu posunu, když projevili zájem si dílo zapůjčené kurátorem zakoupit. V květnu téhož roku, tedy 2016, se mezi plánovanými výstavami objevila nečekaná týdenní prodleva. Katarína Klusová na vzniklou situaci reagovala uspořádáním regionálního „salonu“ s názvem Přines a vystav. Galerii se podařilo zaplnit tvorbou místních amatérských umělců, diváci proudili ve velkém množství a kurátorka vzpomíná, že celý týden vedla se zúčastněnými amatérskými umělci i diváky takové množství debat o smyslu a podobě současného umění jako u žádné jiné výstavy.

141-1060x848
Pohled do instalace výstavy Srdečně Váš mece-náš, foto: Petr Kovář

Právě tyto dva projekty dokazují, čím je momentální činnost Galerie města Třinec tak uhrančivá a pro město v segmentu kultury užitečná. Vykonávat práci kurátora v institucích tohoto typu je zpravidla frustrující. Za mizerný plat a s omezenými prostředky realizujete projekty, které mají v místní komunitě zanedbatelný ohlas. Obvyklou formou reakce takovýchto subversivních kulturních pionýrů bývá uzavření se do vzdorovité bubliny, ve které probíhá sdílení už téměř výhradně mezi insidery. Mluvíte-li však s třineckou kurátorkou Katarínou Klusovou, neuslyšíte ani záchvěv pesimismu. O omezených možnostech galerie se zmiňuje zcela otevřeně, daný kontext ale bere jako skutečnost, z níž se přirozeně vychází a kterou je možno v dalších variacích kreativně rozvíjet. I z projektů Srdečně Váš mece-náš a Přines a vystav je zřejmé, že má velmi jasnou představu o tom, kdo je její potenciální publikum a jakým způsobem je možno s ním „manipulovat“ tak, aby zažili nečekanou situaci, k níž budou chtít zaujmout postoj. Galerie navíc v komunikaci se svými potenciálními diváky intenzivně využívá facebookový profil, kde se neomezuje pouze na aktivity úzce svázané se svým provozem, ale vytváří pozoruhodnou edukativní síť odkazů na události z oblasti současného vizuálního umění. Třinec je tak možná kulturní úhor, Katarína Klusová a její spolupracovníci však mají momentálně dostatek energie se po něm nepřehlédnutelně pohybovat. Nezbývá než doufat, že městská galerie o politickou podporu do budoucna nepřijde a že se pro ni najdou prostory, které budou této „kunsthalle“ poskytovat adekvátní výstavní možnosti.

DSC_7596-copy-1060x848
Pohled do instalace výstavy Arkadiusze Karapudy, foto: Vlasta Casadio Pavlíková

Aktuální výstavy v Galerii města Třince:
Arkadiusz Karapuda / Všude a nikde / 3. 2. – 17. 3. 2017
Erik Sikora / Omluvenka / 3. 2. – 17. 3. 2017

Komentáře

Napsat komentář: Katarína Klusová Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *