TZ: Impresionismus! Nálady a imprese ve francouzském umění. Meziprůzkumy / Sbírka AJG 1300-2017

Impresionismus! Nálady a imprese ve francouzském umění. Meziprůzkumy / Sbírka AJG 1300-2017 / Alšova jihočeská galerie / Hluboká nad Vltavou / 19. 3. – 18. 6. 2017 

Impresionismus! Nálady a imprese ve francouzském a českém umění

19. 3. – 18. 6. 2017 / denně 9:00 – 18:00

vernisáž: 18. 3. 2017 / 15:00 hod.

Zámecká jízdárna, Hluboká nad Vltavou 144

„Řeklo se o francouzském umění, že jeho vývoj v 19. století jest jediné pevně učleněné drama. Naše umění zdá se mi spíše řadou jednotlivých scén, osamělých náběhů, jimž obyčejně se nedostává vyvrcholení a pointy a která spolu organicky téměř nesouvisí,“ napsal v roce 1909 umělecký kritik a malíř Miloš Jiránek. Přitom si uvědomoval návaznost francouzských impresionistů na umělce barbizonské školy, kteří se zajímali o reálnou krajinu a začali svá díla malovat v plenéru. Impresionisté překročili další pomyslnou hranici a přenesli na plátna svůj dojem z přírody. Jejich obrazy tvořené děleným rukopisem působili na tehdejší publikum nedokončeně a teprve později se fascinující prolnutí světla a barev dočkalo ocenění. V Čechách se impresionismus projevuje s určitým zpožděním, ale o to zajímavěji se mísí například se symbolistními náladami nebo pointilistickým rukopisem. Vybraná díla Antonína Slavíčka, Antonína Hudečka nebo Václava Radimského budou na výstavě představena v kontextu několika francouzských autorů (Claude Monet, Théo van Rysselberghe, Alfred Sisley).

Adam Hnojil a David Kubec, autoři a kurátoři výstavy

Meziprůzkumy / Sbírka AJG 1300–2017

OD 19. 3. 2017 / denně 9:00 - 18:00

vernisáž: 18. 3. 2017 / 15:00 hod.

Zámecká jízdárna, Hluboká nad Vltavou 144

Stálá expozice Meziprůzkumy odvozuje svůj název od díla známé české spisovatelky a historičky umění žijící v Paříži, Věry Linhartové (nar. 1938 v Brně). Linhartová pracovala v letech 1961 – 1965 v Alšově jihočeské galerii jako kurátorka sbírky moderního a současného umění. S Věrou Linhartovou je galerie nadále v písemném kontaktu. K nové stálé expozici Linhartová ve svém dopise z ledna letošního roku dodává: „Velmi vítám /…/ koncepci vzájemné přítomnosti gotického a moderního umění, je zcela v tendenci bývalé AJG přinést nové pohledy na dějiny umění.

Expozice Meziprůzkumy jako první v České republice pracuje s díly různých epoch a prezentuje je v nebývalé symbióze. V žádném případě se nejedná o klasickou stálou expozici, která je jednou hotová a postupem času pouze stárne, popřípadě jsou vyměněny vybledlé popisky nebo aktualizována data podle nejnovějších vědeckých poznatků. Jedná se o expozici, která komunikuje s divákem, provokuje ho, vyvolává emoce a nabádá k přemýšlení. Její koncept, jenž počítá s ročním intervalem výměny exponátů a intervencemi současných umělců, je otevřený. Po loňském úspěchu nové stálé expozice, v níž její autoři propojili sbírky středověkého a moderního umění, přichází galerie s její novou verzí.

Do expozice přibyla mnohá další díla, jako například nově zrestaurovaná pozdně gotická socha sv. Máří Magdalény z Boršíkova, ale také díla moderního a poválečného umění, která byla dlouhou dobu očím návštěvníků skryta. Zmínit lze například drobný obraz Jana Zrzavého s názvem Lodi na pláži z doby kolem roku 1959, nebo obraz Bohumila Kubišty Koupání mužů z roku 1911. Nechybí ani díla Josefa Čapka, Josefa Šímy nebo Jiřího Koláře. Expozice zahrnuje i nejnovější přírůstky do sbírky, mezi nimi díla Zbyňka Sekala, Jiřího Hilmara nebo Květy Pacovské či Karla Nepraše.

Zcela nově jsou do expozice začleněna ta nejlepší a nejzajímavější díla ze sbírky holandské a vlámské malby 16. a 17. století. Pokud některým návštěvníkům připadala propast mezi gotikou a modernou v první verzi expozice příliš hluboká, nabídne její nová verze pomyslný most mezi oběma epochami, a to v podobě těchto obrazů. Tyto malby povětšinou pocházejí ze sbírky dr. Vlastislava Zátky (1887–1962). Tento českobudějovický právník budoval od počátku 20. let 20. století až do druhé světové války s odbornou pomocí mnohých špičkových historiků umění z celé Evropy hodnotný soubor nizozemské malby, jenž roku 1936 zpřístupnil veřejnosti. Za druhé světové války byla sbírka zabavena nacisty a v roce 1948, po nástupu komunistů k moci, byly obrazy konfiskovány podruhé. Do Alšovy jihočeské galerie se dostaly roku 1960. Kolekce konfiskovaných obrazů vlámských a holandských mistrů ze Zátkovy sbírky byla od počátku 60. let doplňována nákupy do sbírek AJG a pro potřeby stálé expozice byla zapůjčována rovněž některá díla ze sbírek Národní galerie v Praze. Ve spolupráci s Národní galerií v Praze byla sbírka také odborně spravována. Syn sběratele August Zátka, jenž dnes s rodinou žije ve švýcarské Basileji, se po restituci sbírky v roce 1993 rozhodl nadále ponechat tyto obrazy v Alšově jihočeské galerii. Jak sám totiž dodává, jsou to obrazy takové hodnoty, že by měly být zpřístupněny veřejnosti. Jedná se tak o jednu z mála vysoce kvalitních soukromých sbírek nizozemského umění na území České republiky, která je dlouhodobě prezentována veřejnosti a soustavně doplňována novými nákupy.

V nové verzi stálé expozice tak návštěvníci naleznou například vynikající drobnopisnou krajinomalbu, jejímž autorem je Jan van Goyen, jeden ze světově nejvýznamnějších malířů epochy holandského „Zlatého věku“. Významné místo ve výstavě zaujímá rovněž obraz z okruhu Abrahama Brueghela, vnuka slavného zakladatele malířského rodu, Pietera Brueghela. Obraz zátiší s ovocem, pocházející ze soukromé sbírky, ovšem není pouhým zobrazením neživé přírody, ale obsahuje skrytou náboženskou symboliku. Vlámské malířství v expozici pak zastupuje působivý obraz neznámého mistra, který zobrazil dosud ne zcela vysvětlený motiv s ústřední nahou ženskou postavou Lásky.

Pro realizaci aktuální intervence současného umění byla oslovena rakouská umělkyně italského původu Esther Stocker (nar. 1974), která vytvořila instalaci s názvem Segmenty vnímání. Její intervence nově utváří daný prostor. Zdánlivě jednoduchý nápad polepit stěny černou lepicí páskou, jenž je zde uplatněn, Esther Stocker využívá již od roku 2006. Její realizace známe i z českého prostředí (Dům umění České Budějovice 2009, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem 2013, Výtavní síň Sokolská 26, Ostrava). Každé konkrétní uplatnění tohoto nápadu působí nově, neotřele a navíc je vizuálně velice přitažlivé. Snad nejsilnějším momentem je vtažení diváka do centra dění. Nachází se přímo uprostřed černými liniemi vytyčeného prostoru. Na otázku, co pro umělkyni samotnou znamená pojem linie, sama dodává: „Linie je pro mě počátkem, čímž myslím počátek vyjádření. Je výrazem vůle někam dojít. Nebo je to vyjádření tendence k nějakému směru. Je to také forma, která vychází přímo z myšlení. Velmi přímá cesta z mozku „ven“. Linie je vlastně prodloužením „myslící“ ruky napojené na mozek.“

Prostor je v díle Esther Stocker vnímán jako determinující prvek našeho bytí a podle jejích slov prostor sám vstupuje do jejího díla díky tomu, že redukuje své umělecké vyjádření. Návrh pro Alšovu jihočeskou galerii vznikl také jako aluze na pozdně středověký důmyslný klenební systém, jenž právě na přelomu středověku a novověku používal klenbu již ne pouze jako nosnou konstrukci, nýbrž také jako estetizující a významotvorný prvek.

Hynek Látal a Martin Vaněk, autoři a kurátoři stálé expozice

Stálá expozice Meziprůzkumy prezentuje sbírky starého umění v konfrontaci a ve vzájemném souznění s českým uměním 20. století. Klíčem k propojování děl napříč staletími byly jednak formální jednak hlubší významové vztahy. Výběr děl a jejich řazení je podřízeno subjektivnímu pohledu obou autorů, jejichž záměrem bylo vytvořit stálou expozici otevřenou interpretacím a prožitkům. Nejde o dějiny umění nebo historii, ale o diváka, jeho komunikaci s uměleckými díly a jeho vlastní vizuální zkušenost.