TZ: Galerie Klubovna. Blok izraelských výstav
22. 1. 2017Infoservis
Blok izraelských výstav / Galerie Klubovna / Brno / únor - červen 2017
Galerie Klubovna, Francouzská 33, Brno
únor - červen 2017
kurátorka: Marta Fišerová
produkce a PR projektu: Marcin Ćwikliński
doprovodný program: Romana Horáková
Blok izraelských výstav
Od svých začátků, tedy od léta 2014 si Galerie Klubovna klade za
jeden ze svých hlavních cílů prezentaci zahraničního umění bok po
boku umění českému. Mezi různými zahraničními výstavami jsme se každý rok věnovali jedné konkrétní zemi. Podzim roku 2015 byl věnován mladému maďarskému umění. Pod taktovkou kurátorky Anny Juhász se představila Sari Ember, Dominika Trapp a Andi Schmied. V roce 2016 jsme tento blok výstav věnovali polským autorům a navázali spolupráci se štětínským uskupením Silverado, které představilo díla Grzegorze Bożeka, Marty Hryniuk, Agnieszky Kucharské, Macieje Nowackého, Marty Węglińské a Oly Zielińské. Blok polských výstav byl doplněn o výstavu Jacka Zachodného kurátorky Soni Novákové.
Představení jedné země v hustší frekvenci se osvědčilo.
Prezentace několika rozdílných autorů pocházejících ze stejného
prostředí dokáže lépe ilustrovat atmosféru v dané zemi a
komunitě. Je zachována kontinuita a neztrácí se kontext. Mezi
diváky brzy převáží zvědavost nad ostychem. S autory na vernisáži
komunikují a srovnávají názory i přístupy jednotlivých autorů. Je tu
společné, opakující se téma. Proto jsme se i pro rok 2017 rozhodli
sestavit další blok výstav, tentokrát izraelských autorů.
Výběr země, jakkoliv může znít exoticky, vyplynul přirozenou
cestou. Na jaře roku 2016 jsem byla pozvána na kurátorský pobyt v
izraelském Tel Avivu v ateliérovém domě a rezidenčním centru
ArtPort. Cesta mi byla umožněna díky spolupráci izraelského
ArtPortu a pražské MeetFactory. Měsíční pobyt jsem naplnila
setkáními s umělci na jejich výstavách a v jejich ateliérech. Po této
intenzivní zkušenosti jsem si vytvořila velmi dobrou představu o
dění na mladé izraelské umělecké scéně, tedy v klíčové oblasti
mého zájmu. V Izraeli jsem objevila živou, pilnou a motivovanou
tvůrčí atmosféru, která má co říci a proto bych se o tyto objevy
ráda podělila i s českým publikem. Věřím, že motivovanost a
naléhavost sdělení může být inspirativní i pro brněnskou
uměleckou komunitu nebo studenty umění. Ráda bych v tomto
ohledu navázala spolupráci s Fakultou výtvarných umění VUT v
Brně a doporučila naše autory k uspořádání tvůrčích workshopů
nebo přednášek na půdě fakulty.
Harmonogram výstav
1.2. - 2.3. 2017 Rona Stern
8.3. - 30.3. 2017 Hilla Toony Navok
5.4. - 4.5. 2017 David Adika
10.5. - 8.6. 2017 Roy Menachem Markovich
Společným jmenovatelem zvolených izraelských autorů je zájem o
objekt každodenní potřeby. Pro každého z nich však znamená něco
jiného a každý z nich si vybírá předmět zcela jiný. Stern je inspirována obrazy ze života, světa komerce a jejich kombinacemi
balancujícími na hraně kýče. Na rozdíl od Navok postrádají Adikovy
objekty novost, zářivé barvy a lesklost sériové výroby. Jsou zašlé,
užívané, plné historie a vzpomínek. Váže se k nim kolektivní paměť
a tím si zasluhují péči a čestné místo na římse rodinného krbu.
Předměty, které si vybírá pro svoji tvorbu Markovich jsou symboly
konzumu, cítíme z nich lacinost, nadbytek materiálnosti a že své
“na jedno použití” už mají dávno za sebou.
Rona Stern
Vysoké a nízké. Politické v náznacích, jako třešnička na dortu pro
toho, kdo hloubá. Takové jsou práce Rony Stern. Ve svých dílech
dokáže Rona vykouzlit zvláštní atmosféru, troufám si říct, pro
středoevropana exotickou. Inspiruje se obrazy, které potkává na
ulicích, na trzích nebo na internetu. Ty pak přetaví pomocí
surových materiálů v kombinaci s readymade objekty do instalací,
před kterými je snadné nabýt pocitu, že stojíme před oltářem.
Oltářem konzumu. Kýč je přítomen, ale jeho užití je dostatečně
rozmělněno promyšlenou kombinací materiálů. Rona mistrně
dekonstruuje viděnou realitu, získané informace i kulturní kontext
- vše pečlivě promíchá a z této směsi uhněte svůj vlastní závěr.
Rona Stern se narodila v Tel Avivu a získala titul na Hamidrasha
School of Art, kde absolvovala v roce 2011. V poslední době
samostatně vystavovala např. v Büro für kulturelle Übersetzungen Gallery v Lipsku (2016), v Hezi Cohen Gallery v Tel Avivu (2015) a v Sapir Academic Gallery ve Sderotu (2011). Stern se zúčastnila mnoha společných výstav v Izraeli i v zahraničí, včetně Muzea
umění v izraelském Petah Tikva (2014) a v pražské MeetFactory
(2015, 2016).
Hilla Toony Navok
Práce Hilly Toony Navok se soustředí na dešifrování abstraktních a
formálních zdrojů nebo estetických kódů každodenní reality. Ve
veřejném prostoru nachází vizuální smyčky anebo obnažuje ty,
které zaplavují naše privátní prostory unifikovanou masovou
produkcí domácího dekoru a denních komodit. Svými postupy
naráží na koncept designu jako takový, testuje možnosti a
posunuje hranice, zkouší jeho fantazii. Vizuálně Navok “tančí na
paletě barev” - toto dadaistické přirovnání perfektně vykresluje
její obsesi puristickým laděním barev, které vždy důsledně ukládá
do protikladů; vše podtrhuje zájem o performativní přístup, který
je vyplaven na povrch jen málo kdy, ale o to intenzivněji jej divák
může cítit pod kůží samotného díla. Příkladem může být práce With
the Wind, With the Watet (2015). Navok ve svých dílech užívá
levných a obyčejných materiálů jako jsou molitany, laminátové
polepy, dráty, šanony, plastové objekty všech možných druhů a to
vždy s jediným cílem - dosáhnout dokonale vyladěné kompozice,
která je na jednu stranu velmi křehká a na druhou stranu masivní,
neohrabaná a monumentální. Všechny své pracovní postupy Navok
shrnula a uplatnila na své samostatné výstavě v Center for
Contemporary Art in Tel Aviv, kdy sitespecific instalace zahrnovala
semi-readymade kinetické sochy a apokalyptický zvuk. Tématicky
výstava řešila problematiku dnešních přirozených pracovních
prostředí - kanceláří.
Hilla Toony Navok se narodila v Tel Avivu, kde žije a pracuje do
dnes. Mezi lety 2007 a 2009 studovala na Akademii výtvraných umění a designu Bezalel. Je stipendistkou Givon Prize for Young Artists Tel Avivského Muzea (2011) a Izraelského Ministersta kultury (2012). Navok se účastnila mnoha izraelských i zahraničních skupinových i sólových výstav. Mezi jinými v The Center for Contemporary Art, Tel Aviv; Haifa Museum of Art; Local_30 Gallery,
Varšava; Radtory Art Center, Guangzhou, Čína; Neues Museum,
Výmar; Petach Tikva Museum of Art. Navok byla jedním z kurátorů
a editorů nezávislého časopisu o současném umění “Picnic
Magazine”, který vycházel mezi léty 2007 a 2011.
http://www.toonynavok.com/toony/index.php?/home/
David Adika
Klasická izraelská domácnost je hlavním inspirativním zdrojem
fotografií Davida Adiky. Tento mikrokosmos poskytuje základní
vizuální i kulturní komponenty pro fotografovaná zátiší z rostlin,
jídla, objektů v domácnosti i portrétů jejich obyvatel. Adikovi
fotografie smazávají hranice mezi abstrakcí, jazykem
konceptuálního umění i vizuální precizností a spojují je v jeden
neoddělitelný celek. Skrze tento “vizuální průzkum” odhalujeme
intimní, přesto v jistém směru univerzální biografie osob žijících v
etnickém tavícím kotli Izraele. Na vertikální linii Adika podtrhuje
rysy lokální kultury, její diverzitu i řazení do sociálních tříd. V
těchto problémech se snaží najít sám sebe, svůj arabský původ a
ukotvit zde své rozhodnutí žít v souladu s politikou státu Izrael.
David Adika se narodil v roce 1970 v Jeruzalémě, žije a pracuje v Tel Avivu. Mezi lety 1993 a 1997 studoval na Akademii výtvraných
umění a designu Bezalel. Je stipendistou Sharet Scholarship (2004)
a Izrealského Ministersta kultury (2011). Adika se účastnil mnoha
izraelských i zahraničních skupinových i sólových výstav. Výběr z
posledních sólových výstav: As In Water Face Reflects Face -
Lnmm Latvian National Museum of Art, Riga (2014); Equator - The
Open Lens Gallery, Philadelphia (2012); Oululu - East Central
Gallery, London (2011); Living Room - Helena Rubinstein Pavilion,
Tel Aviv Museum of Art (2010); Every Monkey is a Gazelle in Its
Mother’s Eyes - Braverman Gallery, Tel Aviv (2009). David Adika je
profesorem na Akademii výtvarných umění a designu Bezalel v
Jeruzalémně.
Roy Menachem Markovich
Socha a video jsou hlavními vyjadřovacími prostředky Roye
Menachema Markoviche. Jeho video práce humorně karikují žánr
skryté kamery, reality show, ale i dokumentu. Menachem
Markovich přejímá strategie banální a povrchní zábavy skryté
kamery a pozvedává ji v umně vystavěné scéně a promyšlené
situaci. O co povýšil žánr skryté kamery, o to ponížil žánr
dokumentu. Ve video záznamu, kde jeho babička celé rodině
vypráví o hrůzách holokaustu, jsou členové rodiny neukáznění,
neposlouchají a mnohdy jí skáčí do řeči s absurdními poznámkami o objednávce pizzy. Dílo vypovídá o unavenosti izraelské společnosti svojí hisorií a touze mladé generace otočit list. Markovich převrací vzhůru nohama tradiční komponenty kinematografické i sochařské práce. Ve středu zájmu Markovichova vyjádření zůstává masově vyráběný objekt a jeho vysazení na pomyslný piedestal ironické slávy.
Roy Menachem Markovich se narodil v roce 1979 v Tel Avivu, kde
žije a pracuje dodnes. V roce 2007 Markovich absolvoval obor
výtvarné umění na HaMidrasha, Beit Berl College. Menachem
Markovich je laureátem The Advancement Art Award for
contemporary art from Kunst 13, Zürich; The Julie M. Gallery
Exhibition Award, Tel Aviv a je stipendistou America-Israel Cultural
Foundation. Menachem Markovich se účastnil mnoha izraelských i
zahraničních skupinových i sólových výstav. Poslední sólové
výstavy byly prezentovány v Kunst 2013, Zurich; Bei Koc, Hannover; P13 Gallery, Heidelberg; Julie.M Gallery and Raw Art gallery, Tel Aviv; a skupinové v The Torrance art museum, Los Angeles; The Israeli Centre for Digital Art, Holon; KUBUS Municipal Gallery, Hanover; Haifa Museum of Art; Athens Biennale; Herzliya Museum of Contemporary Art; The Israel Museum, Jerusalem; Anna Ticho House, Jerusalem. Na hudební scéně působí pod pseudonimem DJ Sandwich.
Proč Izrael?
Izrael je v jistém ohledu velmi obdivuhodná země. Je to země,
která existuje pouhých šedesát let, má 7,1mil. obyvatel, nemá
žádné přírodní zdroje, je obklopena nepřáteli a od svého založení je
nepřetržitě ve válečném stavu a přesto zde vzniká mnohem větší
počet nových firem než ve velkých a stabilních zemích žijících v
míru. (Start-up nation, Dan Senor & Saul Singer, 2011). Izraelská
kultura je utvářena nezbytností překonávat nepříznivé podmínky a
ústí v jedinečnou kombinaci inovativního a tvůrčího elánu. Když
izraelský podnikatel dostane nový nápad, pustí se do jeho realizace
ještě tento týden. Vypůjčuji si tyto citace a charakteristiku z
prostého důvodu, že to samé, co cítili sociologové za oním
podnikatelským zázrakem, cítím já za nastupující izraelskou
výtvarnou scénou. Je zde obrovská vůle a motivovanost tvořit a
sdělovat. Nápady realizovat a dokončovat, bojovat za své názory a
diskutovat je. Pevně věřím, že se nám tato inspirativní diskuze na
toto téma povede rozehrát spolu s izraelskými autory i ve
středoevropském kontextu a bude přínosná i pro české publikum.
Mladí Izraelci s oblibou tvrdí, že jsou Evropany na ostrově a proto
bych ráda, díky našemu projektu, tento, v českém prostředí jen
málo známý “evropský ostrov”, přisunula blíže domovské pevnině.
O kurátorce
Marta Fišerová (*1987) je kurátorka a vizuální umělkyně. Ve své
kurátorské praxi se zajímá o prezentaci autorů jejichž tvorba je
místně specifická, má procesuální, konceptuální nebo participativní
charakter. Od roku 2016 pracuje jako kurátorka galerie G99 v Domě
umění města Brna, kde také připravuje nový projekt Brno Artists in
Residence. Je členem Plocha, z.s. a jedním ze zakladatelů Galerie
Klubovna. Do roku 2015 pracovala jako vedoucí Galerie Jamborův
dům v Tišnově a spolupracovala v brněnské sekci projektu UMA
audioguide. Je absolventkou magisterského studijního programu
na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně (2013).