TZ: Ondřej Trnka

Ondřej Trnka / Dým bramborové natě / FUD UJEP: Galerie Rampa / Ústí nad Labem / 22. 12. 2016 - 27. 1. 2017

Ondřej Trnka: Dým bramborové natě

22. 12. 2016 – 27. 1. 2017

Kurátorka výstavy: Tereza Havlovicová

Vizuální styl: Ondřej Trnka

Výstava s názvem filmu Františka Vláčila z roku 1976 představuje v galerii Rampa díla pražského umělce a studenta Vysoké školy uměleckoprůmyslové, Ondřeje Trnky. Ačkoli je tímto filmem inspirován jak název výstavy, tak vizuální styl pozvánky a plakátu, na první pohled by se mohlo zdát překvapivé, že samotný obsah výstavy s filmem výrazně propojen není. Postupně však můžeme odkrývat v dílech principy, které logiku jejich spojení potvrdí. Například hlavní postava filmu, lékař Jan Meluzín, opouští Francii, aby se navrátil do politicky uzamčeného kraje svého dětství a hledal zde duševní klid. Proces tvorby Ondřeje Trnky je obdobným hledáním. Umělecká práce, často probíhající v hluboké noci, mu pomáhá udržovat vlastní duševní rovnováhu. Jeho díla sice nejsou primárně vztahována k dětství, avšak volné, pravidly nesvázané uvažování umělce o formě a způsobu vzniku výsledného díla, bychom se světem dětství spojit mohli. Materiály a média vnímá při práci tak, jako by s nimi pracoval poprvé a nikdo mu přitom neřekl, jak se používají. Svobodně a přirozeně tak experimentováním objevuje nové cesty.

Ondřej Trnka je studentem posledního ročníku Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, Ateliéru textilní tvorby pod vedením Jitky Škopové. V jeho díle však textil získává silně netradiční roli. Trnka zkoumá, jak textilní vlákno reaguje se sádrou, silikonem, betonem a dalšími materiály. Vznikají objekty jednoduchého geometrického tvaru, narušené a prostupované vlákny, která z nich vystupují, jako by jimi prorůstaly, načež se zase noří pod povrch a mizí. Zásadní postavení v procesu Ondřejovy tvorby má práce s ohněm. Jeho objekty jsou často ohořelé nebo nesou alespoň stopy po kontaktu s plamenem. Destrukce zde není vnímána negativně, její význam je převrácen. Její výsledek ve formě rozpraskaných zčernalých struktur je předložen k obdivu.

Mezi lety 2012-2013 byl Ondřej Trnka na studijní stáži na Akademii výtvarných umění v Praze, v ateliéru grafiky I, škole Jiřího Lindovského. V souladu s jeho zkušenostmi a polem zájmu jsou na výstavě k vidění nejen práce s textilem, ale také kresby. Ty opět vychází z práce s textilem, respektive s textilním vláknem. Linie prostupují plochu papíru podobně, jako vlákna prochází vnitřním prostorem objektů.  Zároveň se do ní však dostává subjektivní zápis slyšené hudby, nebo podvědomý záznam filmu, který opakovaně doprovází umělecký proces. A dále tisíc různých myšlenek, které se podobně jako při automatickém psaní zhmotňují na papíře, jen v jiném jazyce. Ondřej Trnka často kreslí do chvíle, kdy nad kresbou usíná. Někdy přistupuje k bílé ploše energicky a tlačí na tužku tak silně, že papír téměř prodře. Jindy se stupňuje jemnost kresby, až se linka pomalu ztrácí. Vystavená díla můžeme v jedné rovině vnímat i jako stránky deníku, popsané umělcovým tajným písmem.

Práce Ondřeje je pomyslným návratem ke kořenům. Návratem nejen do dětství, k pálení prvních ohňů a pečení brambor. Ale i návratem do dob, kdy byl člověk silně propojen s přírodou a její křehká nadpřirozenost byla samozřejmou součástí jeho života.