TZ: Jan Pospíšil

Jan Pospíšil / Sen o Angelině / Art Space NOV / Pardubice / 6. 1. - 15. 2. 2016

Jan Pospíšil: Sen o Angelině

vernisáž: 5. 1. 2016 v 18h

Vernisáž je součástí Velké neprašovské party, která začne otevřením výstavy Martiny Hozové v Galerii Fons v Pardubicích tentýž den v 17 hodin. Výstava Jana Pospíšila potrvá do 15. února 2017.

Motivy, které se v tvorbě JANA POSPÍŠILA objevují, pocházejí z každodenního života, literatury, komiksu, filmů a popkultury, ale zároveň se vztahují k univerzálním systémům a ideám lidské společnosti. Zjednodušeně řečeno, jde hlavně o téma postel, stůl, hodiny, jídlo a sex. Objevují se asociace na beatniky, psychedelické vize, cyberpunk a záblesky paměti Timothy Learyho.

Sochař Jan Pospíšil je jasně figurálně zaměřen. Volí sochu pro vyjádření tělesnosti a objekt pro charakteristickou věcnost. Všechny jeho objekty pracují různými materiály s figurou a to, i když není téměř přítomna. Vždy je očekávána. Díla mají kinetický potenciál, nejsou to ani tak stabilní uzavřené tvary určené na sokl, ale věci k použití. Jedním z důležitých momentů je pohled dovnitř, do nitra tvaru, lůna hmoty.

Z pomalu se ztrácející poetiky venkovských hospod a zaplivaných lokálů vychází mobilní Stůl pro osamělého pijáka (2010-12). Ale bude tu i hlava z guerillové výstavy v šatně Veletržního paláce z roku 2011, nazvaná popisně Nafukovací sochař neboli ošukej si svýho sochaře. Vychází z typu erotických pomůcek, cílem je zesměšnit faktory dehonestující sochařské řemeslo. Zároveň dílo nezapře souvislost s podobně exemplárním řešením figurálních objektů například mezi generací YBA´s. Nastoluje k úvaze otázku o pozici umělce ve společnosti, která je de facto nesystémová. Umělec přežívá na okraji společnosti a vidí ji zevnitř a zároveň i z venku. Sochaři jsou nejohroženější druh umělců ze všech.

Nejvýraznější realizací poslední etapy je Sen o Angelině (2013). Pravidelný ornament vychází z architektonického detailu zvaného listella. Pospíšilem používaná groteska je už po-normalizační, tedy kapitalistická, ale zjevně stále funguje. Pojetí limitů patří do dnešní doby, kdy se svobodný jedinec vyrovnává s korporátní globalizací a jejími dopady na přírodu, společnost a morální rozměr člověka. Střetávají se tu prvky existencialismu s motivy dystopie a stopami sebezáchovného humoru.

Jan Pospíšil je sochař, který se nebojí pozvat diváka dovnitř tvaru, cyberpunker (neboli Prométheus), který se odvažuje vytvářet nejednoznačné sochy a pohybovat se na ostří mezi děsem bytí, narkotickou vizí jiných realit a hmotnou skutečností.

Jan Pospíšil je sochař, ředitel Hořického mezinárodního sochařského sympozia a autor nesmrtelné věty: Sochaři jsou jako vodníci: Už nejsou. Narodil se roku 1973 v Jeseníku, v letech 1993 – 1998 vystudoval Akademii výtvarných umění v ateliéru sochaře Karla Nepraše. V roce 2005 spoluzaložil skupinu A12, která se pohybovala svými tématy mezi hororem a groteskou a vystoupila s odvážným tvrzením, že Umění může ubíjet. Mezi nejdůležitější realizace Jana Pospíšila ve veřejném prostoru patří Relikviář v Hořicích, Sluneční hodiny a Mapa města (S Vlastou Samohrdovou) na Malém náměstí v Hradci Králové. Za Sluneční hodiny obdrželi evropskou cenu.

Den vernisáže bude výjimečný, bude totiž součástí velké neprašovské párty v Pardubicích. Ten den bude totiž zahajovat výstavu ve vedlejším domě, v Galerii Fons firmy Stapro u Jana Adamce další žačka ateliéru Karla Nepraše, Martina Hozová. Její práce rovněž stojí za vidění. Přijďte pobýt už v 17 na Pernštejnské náměstí. Program bude pokračovat  v 18:00 v Art Space NOV a nepochybně přijde čas i na After Nepraš Party.