TZ: Krištof Kintera

Krištof Kintera / Systémy bez ducha / Galerie Kaple / Valašské Meziříčí / 9. 12. 2016 – 19. 2. 2017

plakát A1 KAPLE - Ktatkova - tisk 5 ks

Krištof Kintera: Systémy bez ducha
9. 12. 2016 – 19. 2. 2017

Vernisáž:  9. prosince 2016 v 18.00 hodin

Kurátor výstavy: Jiří Ptáček

Úvodní slovo k výstavě: Jiří Ptáček

Hudební vystoupení: Washelll

Galerie Kaple představuje instalaci jednoho z nejúspěšnějších českých sochařů mladší generace. Jedná se o poslední vernisáž, která se zde uskuteční v tomto roce. Výstavu za přítomnosti autora zahájí její kurátor Jiří Ptáček v pátek 9. prosince v 18.00 hodin a hudebně večer zpestří Washelll. Výstava trojnásobného finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého potrvá do 19. února 2017.

Dílo Krištofa Kintery se vymyká tradiční definici sochařství, tudíž je charakteristické určitou pochybností o možnostech a roli umění. Vytváří sochy a instalace z obyčejných předmětů každodenního života a dává jim nový význam. Umožňuje nám tak vidět předměty v jiné perspektivě. Socha v jeho podání není 3D kopií reality, ale většinou metaforou člověka jako součásti přírody. V jeho podání se statické mění na pohyblivé, neživé na antropomorfizované, předmětné na figurální, přírodní jako součást lidského a opačně.

Galerii Kaple obsadí nová instalace Krištofa Kintery vytvořená ze dvou sérií z roku 2015. „Výchozím bodem výstavy Krištofa Kintery se stala představa pádu elektrického osvětlení na podlahu galerie. Tato malá katastrofa paradoxně oživuje nové (po)tvory. Ze spletenců elektrických vodičů povstávají naše zrcadlové bytosti. Metafory mutace a paralelní (nebo snad budoucí?) evoluce jsou tím, co jednoho z nejznámějších českých sochařů v posledních letech zajímá nejvíce. Výstava v Galerii Kaple je sestavena z jeho nových trojrozměrných prací“, přiblížil kurátor výstavy Jiří Ptáček.

Méno Krištofa Kintery je možná jediné, které zná i širší veřejnost, a to díky schopnosti vytvářet vtipné, ale nikoliv podbízivé nebo prvoplánově šokující objekty. Díla diváka většinou na první pohled pobaví, ale ve skutečnosti často skrývají až děsivou parafrázi dnešního světa. Otvírají existenciální a etické otázky a upozorňují na devastaci nás samotných. Vystavené sochy jakoby žily a vytvářely vlastní svět. Nesou poselství civilizace, která zdegenerovala a zároveň přírody, která už nevládne.