Zbývá jen nejistota

Ve vídeňském MuseumsQuartieru je k vidění výstava s názvem What is Left? kurátorů Gülsen Bal a Waltera Seidla. Mnohovrstevnaté téma globální krize a jeho reflexe současnými umělci se podle Kateřiny Štroblové v rámci přehlídky bohužel rozpadá v nesourodou směsici děl, jež z důvodu přílišného množství přicházejí o svou naléhavost a sílu.

Petra Gerschner, Red Carpet, 2016

Zbývá jen nejistota

„Přidej se k vítězné straně – rozdrť kapitalismus“, hlásá nápis na rudém koberci, umístěném na začátku expozice s poněkud defétistickým názvem What is left?. V prostoru Q21, jenž je součástí vídeňského MuseumsQuartieru, ji připravili kurátoři Walter Seidl a Gülsen Bal.

Úvodní dílo Petry Gerschner slibuje přehlídku kriticky reflektující pozici jednotlivce i skupiny v rámci současné politické situace; toto očekávání však bohužel zůstane nenaplněno. What is left? je jednou z výstav, kde kurátorská myšlenka nedošla v expozici uskutečnění a kde se teoretická koncepce minula se skutečným vyzněním děl a jejich tématy.

Reakce na různé formy krize – ekonomiku, války, migraci – a kritika globální transformace současného světa je závažný námět, nabízející širokou škálu možností, jak jej uchopit a prezentovat. A skladba výstavy What is left? tomu také odpovídá: je koktejlem uměleckých reakcí na problematiku migrace (Halil Altindere), urbanismu (Sabine Bitter a Helmut Weber), institucí (Jan de Cock), genderových stereotypů (Mona Hatoum), společenské represe (Şener Özmen, Khaled Ramadan) a péče o kulturní dědictví (Dimitar Solakov), přičemž vše je vměstnáno do jednoho výstavního prostoru. Takový globální mišmaš, dalo by se říct. Jednotlivé fenomény zde jsou jen nastíněny, a tak i na první pohled slibná díla zůstávají na povrchu a působí zkratkovitě a roztříštěně.

Již samotný termín „globální“ či „univerzální“, s nímž kurátoři hojně pracují, je ve skutečnosti velmi nadnesený – vystavená díla se totiž zabývají pouze Evropou a Blízkým východem. Slova Slavoje Žižeka, citovaná v doprovodném textu, tak najednou nabývají poněkud protichůdného smyslu: „nejde o to, rozeznat nás samé v cizincích, ale cizince v nás – v tom sídlí dimenze evropské modernity.“ A etnocentrismu, hodilo by se dodat. Jakoby zde tedy nešlo o pohled na krizi z hlediska globálního a všeobecného, ale o „nás“ a o to, jak danou krizi vnímáme „my“ – totiž v zastoupení umělců z Evropy či Blízkého východu (zejména Turecka), v drtivé většině v Evropě usazených.

O skladbě prezentovaných autorů může leccos napovědět fakt, že více než třetina zúčastněných pobývala v letošním roce v Q21 na rezidenčním pobytu. Přehlídka je tak bohužel sestavená z prací umělců, kteří nemají mnoho společného, a následně teoreticky zastřešená obecnými klišé, snadno aplikovatelnými bez ohledu na vystavené artefakty.

Halil Altindere, Köfte Airlines, 2016

Nejmarkantnějšími rysy expozice jsou nesourodost a tematická nejednotnost. Jsou zde konfrontovány poměrně těžko srovnatelné skutečnosti a jevy hýbající současným světem (tedy alespoň tou „naší“ částí): imigrační krize či islámský útlak na jedné straně (a pokud se hovoří o islámu, je také samozřejmě nutné zmínit postavení muslimských žen; naštěstí je tu Mona Hatoum, jejíž – možno říci již legendární – video Measures of Distance z konce 80. let se dá zjevně použít téměř kdykoli a kdekoli), na druhé pak lokálně citlivé drobné projekty. Ve světle vážných událostí se pak například mrhání evropskými penězi na zpackané opravy bulharských památek jeví poněkud marginálně, přestože téma nakládání s historickým odkazem je bezesporu důležité. Tratí na tom – zbytečně – samotná díla, která rozhodně nejsou nezajímavá. Jen musí být nutně vnímána jednotlivě, bez vzájemných vazeb a komunikace v rámci celku. Napadá mě přirovnání k benátskému bienále a jednotlivým národním pavilonům, kde si každý po svém řeší nějakou tu „krizi“.

Pohled do instalace výstavy, Dimitar Solakov, New Time for the Past, 2015

Podobně jako z aktuální politické situace z výstavy čiší jakási bezradnost a nihilismus. Instalace otevřená červeným běhounem končí objektem Nasana Tura z vlajek již neexistujících států, symbolizujícím nestabilitu a nejistotu.

Kde je ona vítězná strana? A co tedy zbylo – a z čeho vlastně? Z utopií, ideálů a zdánlivých jistot minulosti? A co se tedy dozvídáme o nás samých? Především to, že v globální době nejsme schopni nazírat svět jako celek, v souvislostech a vzájemných vazbách.

What is Left? / vystavující umělci: Halil Altındere, Sabine Bitter & Helmut Weber, Jan De Cock, Petra Gerschner, Mona Hatoum, Khaled Ramadan, Şener Özmen, Dimitar Solakov, Nasan Tur / kurátoři výstavy: Gülsen Bal a Walter Seidl / Q21 / Museumsquartier / Vídeň / Rakousko / 23. 9. – 20. 11. 2016

Foto z expozice: Kateřina Štroblová