Artalk.cz

Pokračování Sborníku metakritických textů je na světě

Po loňském vydání Mety, tedy Sborníku metakritických textů, jehož autoři podrobili kritice recenze výtvarného umění ve vybraných českých médiích, publikujeme nyní na Artalku i jeho druhý díl.

meta2

Meta 2. Sborník metakritických textů


Oproti minulému roku došlo k obměně „metakritického kroužku“: kromě iniciátorů projektu, Marka Meduny a Milana Saláka, se na druhém čísle z původního kolektivu autorů podílela už jen Alžběta Bačíková, zatímco Radim Langer, Martin Prudil a Lucie Rosenfeldová se rozhodli nepokračovat. Nově se však do práce na sborníku zapojili Pavel Jestřáb, Pavel Šmíd a Michal Novotný, v rámci skupiny výtvarných umělců jediný kritik a kurátor. Vydání Mety 2 opět podpořil Spolek Skutek.

Tentokrát autoři analyzovali recenze vydané v období od února do dubna 2016 na serveru Artalk.cz, v časopise Art+Antiques a v Hospodářských novinách a reportáže o umění odvysílané v televizním pořadu České televize Artmix.

Na rozdíl od prvního dílu pisatelé rezignovali na sjednocení „metody“ kritizování kritiky a do textů v novém čísle se tak více propisují individuální styly jednotlivých autorů. Jejich výtky směrem k recenzentům i médiím jako takovým se však s těmi, které zazněly v příspěvcích v prvním sborníku, často překrývají: autoři spatřují problém mnoha recenzí v absenci kritického hodnocení, v používání žurnalistických floskulí či v nahrazování argumentů asociacemi. Zdůrazňují nicméně, že zcela jasnou představu o tom, jak by výtvarná kritika měla vypadat, nemají. „Spíše jsme schopni postihnout několik postupů, které se nám zdají nešťastné, nebo vlastností, jež se zdají být součástí velké skupiny textů,“ píší v úvodu.

I v tomto čísle autoři popisují podmínky, v nichž výtvarní kritici působí. Naprostá většina z nich je pouze externími přispěvateli jednotlivých periodik (mnohdy i několika najednou) a jejich práce je značně finančně podhodnocena, z čehož vyplývá, že nemají prostor a dostatečné zázemí k tomu, aby se kritice věnovali soustavně a v psaní se zdokonalovali. Převažují tedy mladí kritici, kteří se postupem času obracejí k jiným činnostem v rámci uměleckého provozu. „Metarecenzenti“ si rovněž všímají skutečnosti, že umělci, jejichž výstav se recenze týkají, si negativní ohlasy často berou osobně a jejich reakce bývají nepřiměřené, čímž kritikům situaci příliš neusnadňují.

Ze své pozice šéfredaktorky jednoho z rozebíraných médií se nechci pouštět do kritické reflexe sborníku. V každém případě však lze říct, že Meta 2 obsahuje úctyhodný počet příspěvků a poskytuje potřebnou zpětnou vazbu kritikům i redakcím jednotlivých periodik. Jak autoři v úvodu sdělují, další číslo sborníku již pravděpodobně nevznikne. Projekt však výrazně rozproudil diskusi o výtvarné kritice v českém prostředí, která, doufejme, jen tak neutichne.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *