TZ: Pravá ruka kouzelníka

Azar Alsharif, Diogo Evangelista, Anna Franceschini, Matyáš Chochola, Henning Lundkvist, Nuno da Luz, Ana Manso, Nikolai Nekh, André Romão, Iza Tarasewicz / Pravá ruka kouzelníka / Centrum pro současné umění FUTURA / Praha / 24. 9. - 27. 11. 2016

Pravá ruka kouzelníka

Umělci: Azar Alsharif (NO/IR) / Diogo Evangelista (PT) / Anna Franceschini (IT) / Matyáš Chochola (CZ) / Henning Lundkvist  (SE) / Nuno da Luz (PT) / Ana Manso (PT) / Nikolai Nekh (RUS) / André Romão (PT) /  Iza Tarasewicz (PL)

Kurátor: Markéta Stará Condeixa

Magie je tradičně vnímána jako protipól toho, v co věří západní kultura. Chápání magie se utvářelo kolem konceptuálního pole, jehož účelem bylo definovat opak modernity. Mělo se za to, že magie ustoupí do pozadí a postupně vymizí spolu s tím, jak se společností šíří racionalizace a sekularizace. Takové pojímání magie se přirozeně vázalo na studijní obory, jako je antropologie, a také jimi bylo posilováno. Antropologie sehrála důležitou roli v definování moderního člověka, jehož racionalita, sekularita a hodnoty založené na vědeckých důkazech měly být v přímém opaku k duchovnímu původu magie. Antropologie také napomohla vytvořit tradici zahrnující magii do argumentů o rozdílnosti, čímž posilovala představu o nadřazenosti Západu a hrála zásadní roli v koloniálních dějinách Západu. Ať už překvapivě či ne, tyto západní koloniální dějiny se staly dějinami, které využívají způsoby reprezentace, komunikace, přesvědčování a donucování, jež, ačkoli nazírány jako racionální, technické a nemající nic společného s magií, do sebe vstřebaly některé klíčové atributy magie, čímž učinily první krok k takzvané modernizaci tohoto termínu a k zahrnutí magie do moderního a později proměněného současného Já.

Původně poněkud zjednodušující kategorie čarodějnictví, rituálů, náboženství, magie nebo vědy, chceme-li, jsou vyloučeny ze vzájemného soupeření o definování skutečného. Do popředí se dostává uskutečňování snahy dodat pečeť oficiálnosti kosmologiím, přičemž tato snaha je evidentně poháněna bojem o moc. Tento boj je založen na systému společensky zavedených názorů. Takové chápání a institucionalizace magie přeměňuje konceptuální přístup na praktický nástroj a možný prostředek nadvlády, manipulace či vlastnictví. K plnému pochopení této změny je však nutné chápat i způsoby, jimiž se jednotlivé formy utajování či zveřejňování magie vzájemně doplňují či nahrazují, a to, jak přesvědčivosti symbolů, podle nichž žijeme, svědčí kombinace víry a utajení. Jeden takový příklad lze spatřit v samém srdci neoliberální ekonomie, jež je založena na myšlence fetišismu komodity, a je jen jednou z mnoha oblastí, které plně přijaly za své tzv. strategie moderní magie. Forma určité komodity a její magie je založena na pojetí, v němž komodita představuje společenský aspekt, zatímco její pracovní stránka, která danou komoditu vytváří, je zatajována. Podobně jako u ekonomiky práce je zde dialektika publicity a utajení založena na procesu utajování: společenské vztahy mezi výrobci předmětů a předměty samotnými jsou představovány jako oddělené a zakrývají skutečný charakter daného výrobku. Čelíme zde nehmotnému, bez ohledu na to, zda je zastoupeno nepřítomným orgánem nebo utajenou podstatou zdánlivě vládnoucího objektu.

Výstava Pravá rukakouzelníka představuje díla umělců, kteří se ve své práci zabývají některými z klíčových atributů takzvané moderní magie a zároveň manifestují svou blízkost ekonomice běžného života a vytváření modernity jako takové. Kolonizace lidské mysli, ekonomika touhy, architektura symbolického kapitálu nebo politika nemateriálního těla představují jen některé z příkladů zakódovaných v rámci vzájemně sdíleného moderního systému víry, na jehož troskách v současnosti stojíme.