Od věci k věci

Lukáš Pilka vyrazil do Galerie Emila Filly v Ústí nad Labem, kde aktuálně probíhá výstava The Offense of Things kurátora Viktora Čecha. Poněkud strastiplný výlet vyústil v příjemný zážitek z kvalitního výběru uměleckých děl, zůstává však otázkou, zda vlastní cestování za pracemi tohoto typu je ještě opodstatněné…

_dsc4465
Miroslava Večeřová a Pavel Příkaský, Inner Monologue, 2016, malba, instalace, HD video

Od věci k věci

Silnice vedoucí z Prahy do Ústí nad Labem skýtá řadu zákeřných nástrah a nepříjemných překvapení. Leckterý řidič zná hrůzostrašné příběhy o tamních kolonách, jejichž délka prý směle konkuruje zácpám z nechvalně proslulé dé jedničky. Ještě horší je to s výmoly na vozovce. Ne snad, že by jich bylo příliš, ale proto, že poskytují neprůstřelné alibi místním silničářům. Ti jejich opravy berou jako záminky k nesčetným rychlostním omezením, zúženým pruhům či dokonce k objížďkám. I když se tyto komplikace vyskytují na celé trase, jejich největší koncentrace se nachází za Lovosicemi, mezi kopci Českého středohoří. Krajina pod Milešovkou, která kdysi dávno učarovala Casparu Davidu Friedrichovi, dnes (již léta) poblouzňuje ekologické aktivisty. Ti pak ve své nepříčetnosti házejí klacky pod nohy blahosklonným stavebním koncernům, jež nám díky tomu nemohou poskytnou dosud chybějící kilometry rychlostní komunikace…

Sečteno a podtrženo, na výstavu The offense of things do ústecké Armaturky jsem dorazil těsně po zavíračce. Nebýt jisté paní, která mi ochotně odemkla (již zamčené) dveře a následně pozapínala všechny (již vypnuté) displeje, tak bych se na nejnovější kurátorské dílo Viktora Čecha nejspíš nikdy nepodíval a vy byste teď četli recenzi od někoho povolanějšího. Od někoho, kdo by vám jistě nenutil svůj nekvalifikovaný pohled na dopravní situaci v Severočeském kraji.

tymek-borowski_how-culture-works_2015
Tymek Borowski (ve spolupráci s Rafał Dominik a Jakub Mainski), How Culture Works?, 2015, HD video

Nyní vážněji. V industriálním sále ústecké galerie je představena necelá desítka videí, jež je včleněna do celkem formální výstavní instalace. Jednotlivé příčky zde vytvářejí uzavřené boxy s projekcemi i otevřené plochy osazené displeji. Co se týče hmotného prostředí, je to prakticky vše. Jádro přehlídky však spočívá ve vybraných snímcích, které různorodým způsobem zpochybňují tradiční vnímání věci jako materiálního předmětu stojícího mimo naše tělo. V prezentovaných videích tak můžeme sledovat rozostření hranice mezi lidským organismem a okolním prostředím nebo „objektizaci“ člověka skrze lékařskou vědu či uměleckou tvorbu (např. Myokymia Milana Mazúra nebo Inner Monologue Miroslavy Večeřové a Pavla Příkaského). Jiný druh zobrazovaných „věcí“ představuje kulturní vzorce a zkušenosti přímo ovlivňující naše chování, což mimo jiné didakticky popisuje krátký „instruktážní“ film How Culture Works? Tymka Borowského. Zdařilé vykreslení tématu ležícího někde mezi tělem a jeho extenzemi je nepochybným úspěchem autorů výstavy.

_dsc4479
Pohled do instalace výstavy, Milan Mazúr, Myokymia, 2016, dvoukanálová videoinstalace

V prostorách Armaturky však lze sledovat i jiný motiv: absolutní virtualitu a reprodukovatelnost prakticky všech předváděných děl. Videa pouštěná v ústecké galerii se technicky ničím neliší od těch, která lze (v některých případech) vidět online. Nabízí se tedy otázka, v čem by byla má zkušenost jiná, kdybych místo výletu do severních Čech otevřel několik odkazů na svém notebooku. Jistě by mi chyběl prožitek z instalace. Jenomže ta se v tomto případě drží až příliš zpátky a její prostředí má blíže k modernistické bílé kostce než k environmentu, který by výrazněji utvářel celkové čtení. Stejně tak by mi chyběl sociální kontakt a společný prožitek s ostatními návštěvníky. Já ale dorazil po zavíračce a nikoho dalšího jsem v sále nepotkal. Také bych postrádal zážitek z cesty, z kolon na silnici, z Českého středohoří, z krušné reality ústecké čtvrti, kde se galerie nachází, z působivé industriální architektury… Jenomže nic z toho s výstavou tak úplně nesouvisí.

_dsc4481
Pohled do instalace výstavy

Na letošním berlínském bienále šlo dobře vidět, jak mohou výstavní instalace splynout s virtuálními díly v jeden celek nabízející unikátní vyznění. Návštěvníci si tak mohli odnést originální zkušenost, která se dost lišila od pouhého zhlédnutí konkrétní práce na obrazovce počítače. V Ústí se to bohužel příliš nedaří, a tak dobře vybraný soubor videí není v rámci ztvárnění prostor výrazněji rozvíjen. S trochou nadsázky se dá říct, že obstojnou alternativou k této výstavě by mohl být kanál na YouTube či jiný web s daným kurátorským výběrem. Když nic jiného, byl by jistě dostupnější a nevedla by k němu tak dlouhá a krkolomná cesta.


The Offense of Things. Move or Be Moved by Some Thing Rather Than Oneself / vystavující umělci: Alžběta Bačíková, Tymek Borowski, Milan Mazúr, Martin Nytra, Barbora Švehláková, Miroslava Večeřová a Pavel Příkaský / kurátor výstavy: Viktor Čech / Galerie Emila Filly / Ústí nad Labem / 7. 9. 2016 – 14. 10. 2016

Foto: Galerie Emila Filly