Artalk.cz

Očekávání předchází zklamání

Oblastní galerii Liberec aktuálně prezentuje umělce Marka Thera. Jeho výstavu Erwartung / Očekávání popisuje Tereza Záchová jako velmi emotivní, divadelní zážitek vzbuzující mnoho otázek po identitě místa i diváka samotného, přičemž do hry vstupují nejen obrazy zevnitř galerie, ale i ty z jeho vzpomínek.

IMG_8624

Očekávání předchází zklamání

Ve velkorysém prostoru bývalých lázní, kde sídlí liberecká Oblastní galerie, probíhá v současné době výstava Erwartung / Očekávání. Není úplně nezvyklé, že se zde objevuje německý název, který nejspíš odkazuje na spolupráci galerie s oblastí Horní Lužice v Německu, a možná dvojjazyčnost nepřekvapí ani u samotného autora, Marka Thera, který se více méně zapsal do povědomí diváků tematizací českoněmeckých vztahů. Do prostoru návštěvník vnikne skulinkou v černé oponě. Před ním se objeví monumentální sál, ve kterém si najednou uvědomí svoji bezvýznamnost…

V první části galerie, lehce zmatený, před sebou vidím viset obrazy s mentálními krajinami, které se ve vzpomínkách jeví pokaždé jinak. Něco z nich vypadne, něco jiného se vyplaví. Přesto je to ona krajina, kterou znám velmi důvěrně. Konkrétní místa však pouze tuším. Lehké kresebné fragmenty zanechám na bílém papíru jako záznam našeho setkání. Bylo osudové? Proběhlo? Podivně zavěšené obrazy vyhlížejí jako amatérská salonní přehlídka. V tom tíživém černobílém prostoru spatřuji také malbu. Působí zde poněkud nepatřičně, ale potvrzuje dojem salonu. Zdá se, že jeho hlavním tématem je krajinomalba. Německá jména, prakticky nicneříkající. Rukopis romantizující. Je tohle ještě laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého? Minulost se spojuje s přítomností. Uvědomím si, že Ther zde vystupuje i v roli kurátora a svou výstavu zasazuje do hlubšího kontextu liberecké galerie. Malebné obrazy nemaloval sám autor, byl pouze nahodilým zprostředkovatelem, přičemž jednotlivé originály vybrali z archivu a vystavili pracovníci galerie.

IMG_8626

Náhle stojím na hranici druhé části prostoru, kde vidím plátno. Mám však z jeho velikosti dojem, že je vzhledem k velkorysosti galerie nedostačující. Od začátku vás přitahuje, je ale obrazem nebo plátnem čekajícím na filmové promítání? Exaktní rozpis časů jednotlivých projekcí je neúprosný a potvrzuje se, že očekávání přináší zklamání. Film je přehráván pouze třikrát za celý den a nepřijdete-li ve správný čas, máte smůlu. Snímek Enkel / Vnuk, který vypovídá o citově narušeném vztahu mezi matkou a dcerou, bylo naštěstí možné zhlédnout i na výstavě v brněnské galerii OFF/FORMAT v roce 2015. Sdělení filmu zůstávají prakticky vždy nedořečená a díky tomu je možné vniknout do podvědomí diváků zavalených emocemi. Zpočátku by se mohlo zdát, že snímek je lyrickým pohledem na vzpomínky stáří (tak např. působilo video Miroslava Haška na výstavě Dlouho jsem se sám sebe neptal a zapomněl jsem všechny odpovědi, Dům pánů z Kunštátu, Brno, 2015), ale Therova psychologie je poněkud syrovější. Po skončení filmu ve vás zůstane emoční prázdno. Tradiční dlouhé záběry, přehnaná vyumělkovanost detailů a temný narativ jsou v kontrastu s kresbami z první části výstavy. Komplexnost instalace zintenzivňuje prožitek místa. Možná toho, ve kterém se nacházíte, možná toho, na něž si pamatujete. Ther dobře pracuje s krajinnou minulostí, která s sebou nese nekonečnost proměn člověka, ale zároveň se vztahuje k tomu, co je tady nyní. Kolektivní paměť versus individuální existence a zároveň exteriér versus interiér či fragment versus narativ jsou hlavními tématy, kolem kterých se výstava točí. Oproti brněnské premiéře je tato výstava posunuta o pár detailů a her, přesto však nerozumím tvrzení kurátora Otto M. Urbana, že je zde prezentována poprvé.

Dvě scény a ani jedna není míněna pro mě. Dva světy, které se v časoprostoru prolínají, leč v galerii, v níž se nacházím, jsou intimně rozděleny. Jsem divákem, nebo hercem? A kde je pódium? Funerální patos černé opony dává vzniknout divadlu pro jednoho herce. Je zřejmé, že autor si potrpí na tom, aby uváděl lidskou mysl do rozpaků. A co víc, kdo Marka Thera zná, očekává sofistikovanou spektakulárnost. Jenže očekávání předchází zklamání. Kolik takových předběžných očekávání člověk v životě zažil, aby se v jednom momentě změnilo úplně všechno. Má vůbec smysl očekávat, aniž by nepřišel pád? A co vlastně očekávat? Nevyzpytatelnost Therovy hry je jako kolísavá sinusoida. Ta podivná spektakulárnost opony mě ničí. Je to jako salon pro mrtvé, s tím rozdílem, že já tu jsem živý, z masa a kostí. Začíná na mě doléhat nejistota, možná jsem někde uhnul v čase. Je však dohráno. Sklíčeně odcházím. Ani poslední opona nebyla určena pro mě.


Mark Ther / Erwartung. Očekávání / kurátor výstavy: Otto M. Urban / Oblastní galerie Liberec / Liberec / 16. 6. – 25. 9. 2016

Foto: archiv OGL

Komentáře

  1. Zdá se, že vystavovat cizí obrazy a dodat „kontext“ mezi chalupníčky frčí…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *