TZ: Jan Koblasa a Sonia Jakuschewa

Jan Koblasa a Sonia Jakuschewa / Skrytá poselství / bývalý jezuitský kostel Zvěstování Panně Marii / Litoměřice / 29. 7. – 25. 9. 2016

Sonia Jakuschewa_Dopisy pro Lou, 2005-2007

Jan Koblasa a Sonia Jakuschewa: Skrytá poselství

29. 7. – 25. 9. 2016

Vernisáž ve čtvrtek 28. 7. 2016 od 17.30 hodin

v bývalém jezuitském kostele Zvěstování Panně Marii v Litoměřicích, Jezuitská ulice

Úvodní slovo Jan Štíbr a Mahulena Nešlehová

Otevřeno denně mimo pondělí 11–17 hodin

Autoři výstavy: Mahulena Nešlehová (UDU AV ČR, v.v.i.), Jan Koblasa, Sonia Jakuschewa

Kurátoři výstavy: Jan Štíbr, Alena Beránková

Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, příspěvková organizace Ústeckého kraje

V litoměřickém bývalém jezuitském kostele Zvěstování Panně Marii bude vystavovat jeden z nejvýznamnějších sochařů současnosti Jan Koblasa se svou ženou malířkou Soniou Jakuschewou.

Jan Koblasa (1932) vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze v sochařském ateliéru u profesorů Jana Laudy, Otakara Španiela a Karla Pokorného. Koncem 50. let společně se svými spolužáky z AVU a z AMU založil skupinu Šmidrové a v roce 1960 inicioval neveřejné a dodnes vysoce ceněné výstavy Konfrontace I a II. Roku 1968 pobýval na pracovním pobytu v Německu. Srpnové události ho zastihly v Itálii a kvůli politickému vývoji v tehdejším Československu se následně rozhodl zůstat v zahraničí, kde mohl nadále být sochařem, doma by mu to umožněno nebylo. Z Itálie odešel do Německa a v Kielu na Multhesius Hochschule vedl třicet let sochařský ateliér. Následně se přestěhoval do Hamburku, kde žije dodnes. Od 90. let udržuje s vlastí živé vztahy, v letech 2002–2005 vedl Ateliér sochařství na AVU v Praze. Kromě nesporného výtvarného talentu má Koblasa hudební i literární nadání a je činný v celém širokém spektru těchto uměleckých oborů.

Sonia Jakuschewa (1961) vystudovala Vysokou školu výtvarného umění v Moskvě, po jejím absolvování vstoupila do tzv. alternativní umělecké scény. Roku 1992 obdržela stipendium Ministerstva kultury Šlesvicka-Holštýnska. Následujícího roku se přestěhovala do Hamburku, kde s Janem Koblasou žije dodnes.

Výstava obou autorů je koncipována tak, aby se výtvarná díla s architekturou chrámu doplňovala a vzájemně umocňovala svou sílu – svá poselství. Při vstupu do kostela návštěvníka provází Apokalyptické zvíře (1986–1987), varovný posel Posledního soudu, Jana Koblasy umístěné nad hlavami přicházejících, následně se loď i s bočními kaplemi otevírá v dialogu s vystavenými sochami a malbami. Z pravé kaple vychází Exodus (2001), čistě bílá postava na zádech nesoucí a za sebou vezoucí vzpomínky, myšlenky, očekávání i obavy. Vzpomínky (1994) Jana Koblasy obsadily i další kaple, kde doprovází gestické malby Sonii Jakuschewy. V jedné z kaplí bílí, zlatem jemně zdobení Andělé (2015–2016) obklopují kaligraficky pojatá plátna Dopisy pro Lou (2005–2007) Sonii Jakuschewy inspirovaná milostnou korespondencí spisovatele Reinera Marii Rilkeho s rusko-německou spisovatelkou a psycholožkou Lou Andreas-Salomé. V cyklu Dopisů, ze kterého je na výstavě zastoupena jen jeho část, autorka využívá útržky nazvětšovaných rukopisů i tištěných slov, které kolážovou technikou umisťuje na plátno a malířsky je dotváří. I samotní Andělé, společné dílo obou autorů, nesou poselství lásky, vyjádřené v dopisech Jana Koblasy adresovaných Sonii Jakuschewě.

Jan Koblasa je prezentován sochami z průběhu své tvorby od konce 60. let, včetně soch pro své rozměry málo vystavovaných, například 2,5 metrů vysoké a 3 metry dlouhé sochy Monsieur la guerre (1993–1994), nebo 4 metry vysokého Sv. Šebestiána (1982). Sonia Jakuschewa představuje malby převážně z posledních let. Její tvorba se pohybuje ve dvou polohách – jedna je zářivě barevná, Krajiny I a II (2001, 2014), druhá monochromní, Jasné zprávy (2015–2016), Temné zprávy (2015–2016), v obou se uplatňuje gestická, pastózní malba.

Nutno říct, že jen málokomu se podařilo tak velkolepě souznít s náročnou architekturou barokního kostela, Koblasovy monumentální sochy, inspirované biblickými příběhy, svým objemem vytváří rovnocenný dialog s prostorem, úzké pruty Poslů (1987) zase evokují duchovnost a společně nás přivádí k posvátnosti. Abstraktní pastózní plátna Sonii Jakuschewy dodávají celku emocionalitu a barevný akcent. Vše pak završuje a do jednotného celku uzavírá Vitráž Sonii Jakuschewy z roku 1997 umístěná na okno západního průčelí.