TZ: Jana Šárová

Jana Šárová / SNACKS / Fiducia: Galerie Dole / Ostrava / 27. 6. - 7. 9. 2016

Jana Šárová: SNACKS

Sovy nejsou, čím se zdají být. Twin Peaks

Od diplomky, tedy poslední rok, pokračuji především v malbě zátiší (olej na plátně), a to v duchu posledních dvou obrazů z diplomky (mýdla a zákusky na plátně). Beru si k srdci hlavně "chutnost", kterou zmiňuji již v obhajobě diplomky a snažím se jí přijít víc na kloub. Zajímá mě možnost záměny mýdla s jídlem, když to řeknu jednoduše, na příkladu. Tedy situace, kdy se ona "chutnost" již nevztahuje pouze k jídlu, ale i k jiným předmětům na základě vnější podobnosti, nebo k malbě samotné. Obraz, který vyvolává chutě. Předměty (modely) vyhlížím všude, někdy je vyloženě hledám například tak, že chodím po cukrárnách (jenom koukat, protože nesmím cukr). Myslím při tom na malíře jako např. Manet, Morandi, Pivovarov. Vhodný model musí vybízet ke zkoumání (zmáčknutí, prohlížení, otázky po chuti, atd.). V hlavě si přitom nosím jakési vodítko, třeba "v čem vězí šlehačkovitost- univerzální šlehačka?" a podobné bláboly. Když se tím zaobírám dost dlouho, tak si pak všimnu třeba plastových misek, které všichni známe, nebo bílých květů, které skládány vedle sebe do abstraktního obrazu mohou působit jako šlehačková krajka. Kromě již zmíněné "chutnosti" řeším důsledně předem (!) uspořádání obrazu tak, aby předměty působily neobvykle, nebo připomínaly ještě něco jiného, než jsou na základě své vizuality (třeba v obraze "Fialová dvojice" můžeme nejprve spatřit dva fialové hamburgery, exotické plody atd.), dále sleduji monumentalitu, hmotnost, světlo a vůbec snad všechny aspekty klasického obrazu. Nyní hledám další možné posuny v souvislosti se zákusky, například dort jako kvádr, univerzální předmět, rezavý dort, atd. V budoucnu se hodlám ještě zabývat "chutností" obrazu i dorty coby námětem, a namalovat třeba dort tak, aby nebyl chutný, aby nebyl vidět, apod., ale nepředbíhejme.Některé obrazy od tohoto tématu odbíhají. Například obraz "Bolí", tam jsem chtěla namalovat žehličku co nejčervenější (ovšem nejprve jsem si ji musela nasvítit, aby tak skutečně vypadala) a fyzičtější, než ve skutečnosti, a volbou námětu vyvolat pocit nepatřičnosti, násilnosti.

Obraz „Vzpomínka na Matisse“ je narážkou na jeden jeho obraz, kde jsou mj. namalovány chudinky tři nenápadné malé lilky, které by člověk skoro přehlédl, přitom ten lilkový materiál si říká o pořádný nářez.V obraze "Pojď!" je nejdůležitější fígl, že ty boty nejsou vidět skrz skleněný stůl. Námětem pro obraz "Zlatíčko" byla vůbec nejzlatější kabelka, jakou jsem kdy viděla. Zorientovat se v tom předmětu dá práci i v reálu, tak jsem se o to pokusila obrazem.

Název „SNACKS“ (svačinky) jsem zvolila proto, že pomyslně spojuje všechny obrazy - všechny můžou být svačinkou - ať už doslovně proto, že je na nich jídlo, nebo proto, že vyvolávají chutě nebo alespoň asociace s chutí související i když na nich jídlo není, anebo přeneseně, že jsou na nich předměty, které jsou prostě „k sežrání“ nebo jsou k sežrání přímo ty obrazy (hehe, blbej vtip).

Jana Šárová

Jana Šárová „ustoupila od otevřených provokativních témat. Navenek rehabilituje hodnoty, kterým se před několika okamžiky důsledně vysmála. Není to kritika, je to okouzlení. Myšlenka „povrchu“ a že tento povrch pod sebou něco skrývá.“ Použil jsem věty z textu Luboše Ptáčka, je však o Davidu Lynchovi (lynch.euweb.cz). Chcete-li posvačit obrazy, máte možnost. Jsou „k sežrání“. Jak namalovat chutnost a mámení na jedné straně, na druhé nepatřičnost, násilnost a šalbu. Nejzlatější kabelka není tím, čím se zdá být. Lilek si říká o pořádný nářez a boty nejsou vidět skrz skleněný stůl. Lze poznat svět?

Vladislav Holec