Artalk.cz

Londýnský zpravodaj: Brexit a umění

Za necelý týden proběhne ve Velké Británii referendum o setrvání, nebo naopak vystoupení Spojeného království z Evropské unie. O okolnostech hlasování, ale především o možných vlivech na britský trh s uměním, píše ve svém příspěvku Michaela Banzetová.

eu-referendum-remain-campaign-posters-by-wolfgang-tillmans_dezeen_936_3
Wolfgang Tillmans, plakát na podporu setrvání VB v EU

Londýnský zpravodaj: Brexit a umění

Exit through the Brexit

Není to ani tak téma dne, jako několika posledních měsíců. Brexit zkrácené označení pro možné vystoupení Velké Británie z Evropské unie by byl tak zásadním krokem, že na výsledek se zatajeným dechem rozhodně nečekají jen Britové a Brusel. To, že k vyhlášení referenda vůbec došlo, je jedním z nejvýraznějších ukazatelů nálad ve světě a v celé současné společnosti.

Should I Stay Or Should I Go

Jak vlastně došlo k tomu, že již za několik dní, přesně 23. června budou občané Spojeného království ve veřejném referendu rozhodovat o tom, zda zůstanou, nebo opustí Evropskou unii? Británie, která je členem společenství od roku 1973, měla v rámci EU vždy výlučné postavení, což je dáno jak geograficky, tak politicky. To, že leží na ostrově, ji historicky činí do určité míry specifickým státem se schopností úspěšněji si uhájit vlastní privilegia. Tento pocit výjimečnosti je zakořeněn v celém britském politickém systému i mentalitě. Nejde přitom jen o to, že se stále jedná o království nebo že se zde jezdí vlevo. I to jsou ale samozřejmě průvodní jevy ukazující, že země si drží své zvyklosti a hodnoty dějinám navzdory. Také během svého členství v unii si Británie dokázala vyjednat mnoho výsad: pasovou kontrolou zde procházíte, i když přejíždíte vlakem z Londýna do Paříže, a libra je silným platidlem, o jehož výměně za euro nemohla být nikdy ani řeč. Tato fakta, která se dají kulantně nazvat jako zdrženlivost v oblasti měnové a sociální integrace, však nejsou tím jediným, co si Británie v rámci EU vymohla. Díky Margaret Thatcherové je tomuto státu od roku 1984 přiznán každoroční rabat ve výši 66 % rozdílu mezi platbami pro potřeby Velké Británie jako členského státu Evropské unie a příjmy, které EU od Spojeného království získává. To znamená, že téměř dvě třetiny z tohoto schodku se vrátí zpět do britského rozpočtu. Tuto úlevu má jako jediný členský stát. Dle statistik dokáže UK také velice dobře pracovat s unijními fondy. Přesto dává nyní premiér David Cameron (předseda Konzervativní strany) občanům možnost rozhodnout o tom, zda stále chtějí, aby jejich země byla součástí společenství, nebo ne. Krok, který Cameronovi odpůrci hodnotí jako populistický, se nyní jeví jako komplikovaný i pro něj samotného. Nezdá se totiž, že by některá ze dvou možných variant výsledku hlasování znamenala jednoznačné pozitivum a kladný dopad na jeho další politickou kariéru.

stronger in europe
plakát kampaně Stronger In Europe na podporu setrvání VB v EU

Co by kdyby (o umění a trhu)

Jaký by byl reálný dopad vystoupení z EU na britskou ekonomiku, o tom se dá zatím pouze spekulovat. Což s ohledem na to, v jak blízké době má být zásadní rozhodnutí učiněno, moc klidu a jistoty nepřidává. Člověk ale nemusí být zrovna odborníkem, aby dokázal odhadnout, že by vliv na místní trh byl výrazný. Musely by se uzavřít nové smlouvy o mezinárodní spolupráci a dá se předpokládat, že průběh vyjednávání by zkomplikoval spíše odmítavý postoj vůči odchodu Británie z EU zbylých členů společenství. Následný finanční tlak by mohl vyústit ve zpoplatnění některých služeb, které se mohou zdát jako nadstandardní a dosud byly zdarma. Mohlo by například dojít k opětovnému zavedení vstupného do galerií. Ředitelé největších muzeí v Británii se ostatně vyjádřili pro setrvání v Evropské unii. Jako „neodhlasovatelnou“ součást Evropy vnímá Británii Nicholas Serota, ředitel Tate Gallery, a rovnou za katastrofu označil případný ochod Martin Roth, ředitel Victoria and Albert Museum, který je národností Němec. Umělec stejného původu, Wolfgang Tillmans, jenž je držitelem prestižní britské ceny Turner Prize, dokonce vytvořil plakáty na podporu setrvání Británie v Evropské unii. Nejde ale jen o umělce z jiných zemí Evropy, kteří s Brexitem nesouhlasí. Také rodilá Britka, byť s tureckými předky, Tracey Emin, se hlásí ke kampani Stronger In Europe (Silnější v Evropě).

Ovlivněn může být samozřejmě i britský umělecký trh, který je nyní třetím nejsilnějším na světě. Zatímco nyní platí Londýn za místo s jednou z největších koncentrací nejbohatších lidí světa, do budoucna tomu tak být nemusí, začne-li Británie postihovat vyššími daněmi nejdříve ty, pro které to bude zdánlivě nejméně bolestné. To ovšem může způsobit, že se tato skupina obyvatelstva začne poohlížet po jiném, pro jejich majetek výhodnějším místě pro život. A nejen státy EU jim ho rády poskytnou. S úbytkem kapitálu oslábne i koupěschopnost obyvatelstva a to se dotkne opět v první řadě „luxusního“ zboží, mezi něž lze bezpochyby řadit i umění. Je možné, že se zvýší VAT (DPH) na tyto komodity, i když pravděpodobně ne ihned po odloučení. Rozhodnutí bude mít vliv i na kupující zvenčí, neboť vývoz děl bude komplikovanější a může se odrazit také na účasti na mezinárodních uměleckých trzích. Méně bude přijíždět kupců, méně bude vyjíždět galerií. Jsou tedy galeristé, kteří se především obávají úbytku zákazníků, ale existují i tací, kteří věří v přínos Brexitu: britské VAT na umění je totiž se svými pěti procenty jedním z nejnižších v Evropě, což může zájemce stále motivovat k nákupům v této zemi. A samozřejmě jsou také obchodníci, kteří tuto otázku, zdá se, příliš neřeší – galerista Thaddaeus Ropac plánuje otevření své první pobočky v Londýně bez ohledu na to, jak se bude situace dále vyvíjet. Také největší aukční domy (Sotheby’s, Christie’s, Phillips) se rozhodly, že se nebudou k debatě vyjadřovat a odmítají zatím připustit, že by jakýkoliv výsledek měl závažnější dopad na jejich podnikání.

jason-martin-gestural-ubiquity-install-view-photo-charles-duprat-5895_300dpi
Galerie Thaddaeuse Ropace v Paříži, pohled do výstavy Jasona Martina, foto: Charles Duprat

Ve všech těchto případech jde ale jen o spekulace; pravdou je, že nikdo nedokáže s jistotou říct, jaký to bude mít reálný efekt na anglickou společnost, rozhodne-li se koncem června vyjádřit své ne Evropské unii. Britská vláda avizuje, že v případě odhlasování odchodu by byla spuštěna dvouletá lhůta, během které by probíhalo jednání s kontinentem a nastolování nových pravidel. Během ní by měla platit ta stará. Jak by se vyvíjela situace po uplynutí této doby, není jasné.

A co na to královna?

V době, kdy jsem psala tento text, hlásal aktuální průzkum desetiprocentní převahu příznivců Brexitu. Výsledek ale rozhodně nebude snadno odhadnutelný do poslední chvíle. O britských volbách se říká, že to, jak dopadnou, záleží na počasí – bude-li příliš ošklivo, nebude se chtít obyvatelům vycházet z domovů, a naopak bude-li hezky, půjdou raději někam do parku s přáteli. Velký vliv zde má také slovo hlavy státu. Královna nicméně zůstává v otázce veřejného referenda nestranná a oficiálně se k tématu vyjadřuje jen v tom smyslu, že nechce ovlivňovat názor svých občanů.

Ať už dosavadní průzkumy ukazují cokoli, skutečností zůstává, že nežijeme v době snadno predikovatelných politických výsledků. To ukázaly nedávné volby prezidenta v Rakousku a kontinuálně to potvrzuje i prezidentská kampaň v USA. Osobně se však kloním k tomu, aby Velká Británie zůstala v Evropské unii, a to nejen proto, že volby budu sledovat z kontinentu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *