TZ: Vojtěch Sláma

Vojtěch Sláma / Zděděný obraz / Fotografická galerie Fiducia / Ostrava / 31. 5. - 27. 6. 2016

Vojtěch Sláma: Zděděný obraz

Vernisáž: 31.05. 2016 v 18:30 hodin (Komorní Scéna Aréna v 17:00 hodin)

Všechny fotografie tohoto výběru jsou vesměs zděděnými obrazy. Obrazy, které byly dávno předtím, než vznikly, a jejichž trvání nepřestane, ani když pomine jejich fyzické bytí. Existence těchto před-obrazů přitom není limitována umělcovou myslí (obrazy nejsou zabydleny „uvnitř“). Naopak, daleko ji přesahuje. Ve skutečnosti se obrazy nachází téměř všude, jenom jsou několikanásobně překryty. Naděje v jejich existenci dává smysl neustálému fotografovu hledání. Jeho touze potkat je a rozpoznat.

Zde je třeba položit si dvě otázky. Jestliže jsou tyto obrazy opravdu nalezené – zděděné, kdo je tedy jejich tvůrcem? A jestli jím není pouze sám fotograf, co jimi ve skutečnosti prosvítá, o čem tyto obrazy hovoří? Princip jistého nacházení je obsažen v samotné podstatě fotografického média. Fotograf vylamuje části nekonečného obrazu světa, který je neuchopitelný ve své totalitě, ale který odráží, jako v úlomcích zrcadla, kus svého smyslu v každém jednotlivém obrazu. V takovém případě jsou fotografie odrazem absolutna a jejich zachycování odrazem prvotního tvůrčího činu.

Z toho plyne i odpověď na druhou otázku. V těchto snímcích, přestože jsou tak osobní, prosvítá – v místech, kde je krása škrábnutá pravdou, kde fotograf chvíli „nedává pozor“ – právě ono původní, numinózní. Tam, kde se tmavý stín pomerančů dotekem se záclonou najednou zhmotní a nabyde barvy, tvaru a plnosti, v tom samém místě získá obraz na vnitřní intenzitě a naléhavosti (Zděděný obraz, 2002). Tyto fotografie jako by byly vzpomínkou na vzpomínku. Matnou představou vzdálené představy z dětství, která ale tehdy byla absolutnu nevýslovně blízko. Silný vjem dítěte vytržený z kontextu jemu neznámých vztahů bývá prožitkem svátečnosti, prožitkem absolutního štěstí. Hledání a nalézání těchto polozapomenutých, ale někde pořád přítomných obrazů je pak samo událostí. Ruský filosof Nikolaj Berďajev ve svých úvahách vyzdvihuje právě samotný moment tvoření, když píše, že tvůrčí akt se odehrává mimo čas, to jenom produkty tvorby zůstávají uvězněny v čase. Do věčnosti vstupuje prožitá tvůrčí extáze. V tomto smyslu je tedy tvorba chápána jako emanace svobody vybrat si z podstatného.

Vojtěch Sláma ve svých fotografických obrazech, v nichž se na povrch prodírá světlo – někdy přívětivé, zpoza záclony, jindy kosmicky vzdálené a neuchopitelné - rozpomíná na něco, co kdysi tušil. Může snad umělec víc?

text Jan Fišer