Artalk.cz

denní tisk 17. 5. 2016

Příští rok by se mělo konečně otevřít Muzeum německy mluvících obyvatel českých zemí v Ústí nad Labem, jehož vznik se datuje do roku 2008. Letos muzeum získá potřebných 50 milionů od Ministerstva kultury, které umožní dokončit naplánované expozice. Celé muzeum by tak mohlo být otevřené roku 2018. „Záměrem expozice je ukázat, že téma dějin německojazyčných obyvatel českých zemí nemusí vyvolávat kontroverze, naopak se stalo součástí pozitivní agendy a tématem spojujícím Českou republiku a Německo, “ řekl pro MFDnes Ivo Losman z ministerstva zahraničních věcí, člen správní rady Collegia Bohemica.

Výstavu Taryn Simon v pražském Rudolfinu zhodnotila pro E15 Kateřina Velcová: „Výjimečnost této výstavy je vystižena v nutkavém zaměření na hranici mezi realitou a fikcí, důvěryhodným a neuvěřitelným, viděným a neviděným.“

Již pouze do neděle je možné v londýnské National Gallery navštívit výstavu Delacroix a vzestup moderního umění, které se věnuje nejen slavnému Francouzovi, ale i umění, které ho ovlivnilo nebo na které měla naopak výrazný dopad jeho tvorba. Spíše informativní text napsala o výstavě Blanka Frajerová do Lidových novin.

Dílo grafika a ilustrátora Václava Johanuse je k vidění v pražské Galerii u lávky. „Václav Johanus má tu výhodu, že si může pomocí vlastní fantazie namalovat vstupenku do říše barevných snů. A pokud budeme chtít, můžeme se tam s ním na chvíli podívat,“ píše Jan Šída v Právu a hodnotí 80 %.

V rubrice Pasáže a tišiny Petra Fischera v Hospodářských novinách se autor věnuje karlovskému jubileu. Slova chvály našel pro výstavu Národní galerie v Císařské konírně („Hodina a půl strávená v tomto středověkém usebrání návštěvníkovi výstavy přináší ono základní uvědomění, že i politika má nakonec jediný smysl v kultuře, která přetrvává, i když vladařská těla pomíjejí.“). Kritiku si naopak vysloužil film Hlas pro římského krále: „Tolik zbytečného vnějšku v kostýmech a bojových akcích, tolik romantizujícího „středověčení“, to vše na úkor prohlubování konfliktu a výstavby skutečného dramatu.“

Jana Machalická napsala pro Lidové noviny nekrolog scénografa Jaroslava Maliny, který zemřel 14. května ve věku 79 let. „Jaroslav Malina patřil k výrazným představitelům tzv. akční scénografie, která v českém divadle rezonovala již v závěru 60. let, ale především v době normalizace. Malina, nejprve žák Cyrila Boudy a posléze Františka Tröstera, od počátku tíhl k antiiluzivnímu vyjádření a přicházel s novými autentickými materiály, zejména si oblíbil látky, s kterými dokázal pracovat doslova geniálně, modelovat jimi prostor a využívat je v nečekaných barevných kontrastech jako jedinečné struktury.“