Artalk.cz

Sázka na jistotu aneb Fait Gallery v novém

Jak zahájila brněnská Fait Gallery své působení v nových prostorách? K jakým došlo ve Vaňkovce změnám a co je cílem jejích nových nájemníků? A jaká je výstava Davida Böhma a Jiřího Franty? O tom v následujícím textu Kláry Pelouškové.

FAIT-58
pohled do výstavy Davida Böhma a Jiřího Franty

Sázka na jistotu

V poslední době se mě hodně lidí ptá, jaké to je, žít napůl v Brně a napůl v Praze a kroutí hlavou nad tím, jak to můžu vydržet. Často se ptají, jaký je rozdíl mezi brněnskou a pražskou výtvarnou scénou. Nemám na to žádnou definitivní odpověď, ale docela ráda s nadsázkou říkám, že Praha je město dostatečně velké na to, aby místní trpěli iluzí, že se tam něco opravdu významného děje, zatímco Brno je město dostatečně malé na to, aby tam lidé žádnou takovou iluzí netrpěli. Přičemž oba případy mají pochopitelně své světlé i stinné stránky. Jak ještě uvidíme, brněnská Fait Gallery, které před nedávnem otevřela výstavami Kateřiny Vincourové, Ewy a Jacka Doroszenkových a Davida Böhma s Jiřím Frantou své nové velkorysé prostory v bývalých slévárnách Vaňkovka[1]

[1] Do ledna 2016 sídlila Fait Gallery, soukromá galerie vzniknuvší v roce 2012 z iniciativy podnikatele Igora Faita, na Božetěchově ulici v Králově poli (Fait Gallery a Fait Gallery MEM) a na Dominikánském náměstí (Fait Gallery PREVIEW).

, se této charakteristice zvláštním způsobem vymyká a není v tomto smyslu ani typicky pražská, ani brněnská.

V našem rozhovoru zmínila Denisa Kujelová, ředitelka galerie, že oproti dřívějšku (kdy nájemníkem prostoru byla jiná soukromá galerie, Adam Gallery), předpokládá „oživení tohoto místa v plném čase návštěvních hodin“, a to díky kvalitnímu výstavnímu programu bez úzké profilace na jedno médium, zavedení nulového vstupného, dostupnějším programům pro veřejnost se zaměřením na školy a školky, díky nové kavárně atd. Zmínkou o „úzké profilace na jedno médium“ přitom Kujelová jistě naráží na dramaturgii sběratele a kurátora Richarda Adama, který v prostorách Vaňkovky vystavoval takřka výhradně dvojrozměrné práce (především malby), zatímco Fait Gallery chce – jak patrno i z prvních výstav – prezentovat ve větší míře i instalace a objekty.

doroszenko_fait-1
pohled do výstavy Ewy a Jacka Doroszenkových, foto: archiv Ewy a Jacka Doroszenkových

Obecně však koncepce Fait Gallery zůstává stejná jako dříve: „I nadále chceme pořádat výstavy výrazných osobností naší i zahraniční scény z řad etablovaných autorů i těch nejmladších. Jen se bude vzhledem k dispozičním možnostem jednat o větší výstavní projekty.“ Mimochodem klobouk dolů, že se Kujelová s Faitem rozhodli galerii přestěhovat právě sem: prostory Vaňkovy jsou monumentální a na kurátory i umělce kladou mimořádné nároky. Přízemí, které Adam Gallery využívala většinou jako celek k prezentaci jednoho projektu, přičemž další výstavy bývaly k vidění v Galeriích na Mostě a za Stěnou, je nyní rozděleno na dvě části (Fait Gallery a Fait Gallery MEM). Třetí galerie (Fait Gallery PREVIEW) pak vznikla v menším, dříve k výstavám nepoužívaném přízemním prostoru, zatímco na mostě bude mít produkční tým své zázemí.

Denisa Kujelová zdůraznila v našem rozhovoru vzdělávací roli galerie a její poslání „edukovat širší veřejnost především ve vnímání současného umění“. Ideálem Fait Gallery je, aby se i za jejich přispění umění stalo přirozenou součástí života (nejen) místních obyvatel. Snaha Fait Gallery dělat v relativně malém městě něco skutečně významného je upřímná a vize zřizovatele i umělecké ředitelky míří poněkud výš a dál, než jsme zvyklí u většinou komunitně zapouzdřených galerií (což je ale samozřejmě, abychom zase těm lokálním insiderským projektům nekřivdili, do velké míry dáno i rozdílným finančním zázemím). Fait Gallery publiku přístup k současnému umění nepochybně usnadňuje a její aktivity jsou pro veřejnost pohybující se mimo mikrosvět výtvarné scény (ale zase ne příliš daleko od něj), velmi důležité. Avšak zda lze divácký úspěch považovat za absolutní hodnotu a zda workshopy a komentované prohlídky jako standardní součást galerijní praxe jsou alfou a omegou kvalitního zprostředkování umění, to už jsou otázky jiné.

12985539_1024882110952118_6213842862639804255_n
pohled do výstavy Kateřiny Vincourové, foto: Martin Polák

Na poli dramaturgie je situace poněkud odlišná. Na stránkách galerie se dočteme, že: „Kromě systematicky budovaného kvalitního výstavního programu je snahou Fait Gallery podporovat rozvoj současného umění a své spektrum zájmu rozšiřuje nad rámec českého i středoevropského kontextu.“ To může znamenat všechno možné, je třeba totiž vzít v potaz, že kromě vystavování galerie nakupuje umělecká díla do svých sbírek, vybrané současné umělce zastupuje na mezinárodních veletrzích a nově i jejich práce pronajímá (v rámci projektu Ar-ti:kl). A tak může být onen „rozvoj současného umění“ podporován různými cestami, nejen výstavami. Ani přesto není nezanedbatelná otázka, co tedy skutečně leží v jádru činnosti galerie: chce především vzdělávat veřejnost, nebo se i podílet na rozvoji diskursu o současném výtvarném umění v rámci umělecké scény? Soudě podle toho, jak se výstavní plán galerie odvíjel v minulosti, se zdá, že o to druhé Fait Gallery ani tak nejde a necítí potřebu být v tomto ohledu příliš iniciativní. Vystavovat vybrané práce z vlastních sbírek a nacházet mezi nimi nové spojnice či prezentovat sbírky jiných sběratelů (takové výstavy uspořádala Fait Gallery zatím dvě), může být i pro odbornou veřejnost neobyčejně podnětné, nicméně pokud jde o samostatné výstavy současných umělců, pohybuje se galerie většinou v bezpečných vodách, z nichž loví osvědčené české umělce či autory známé v brněnském prostředí, s nimiž se na vernisáži všichni rádi uvidí a pro kritický odstup nezbude místo. Přesto bych čerpání z „místních zdrojů“ Fait Gallery nevyčítala, koneckonců je to zcela přirozené. Rovněž veskrze konvenční kurátorský přístup se nutně nevylučuje s kvalitou. Je však velmi důležité se rozhodnout a mít v tom jasno.

Nezbývá, než si počkat, jak se to bude vyvíjet. Pokud bychom však první výstavy Fait Gallery v prostorách Vaňkovky měli považovat za předzvěst toho, na co se máme v nadcházejícím období těšit, pak by to zřejmě znamenalo následující: galerie bude i nadále sázet na jistotu, nicméně zahraničních výstav (které byly dříve ve Fait Gallery navzdory prohlášení na webových stránkách k vidění jen okrajově) bude o něco víc. Aneb zkušenou a ověřenou Kateřinou Vincourovou ani cool Böhmem s Frantou se – čistě teoreticky – nedalo nic zkazit a Doroszenkovi se postarali o nějaké to zpestření.

FAIT-33
pohled do výstavy Davida Böhma a Jiřího Franty, foto: Martin Kacvinský

Jak to ve skutečnosti dopadlo, je věc druhá, nicméně než se začnu podrobněji věnovat jedné z aktuálních výstav, ještě jedna obecnější záležitost, s níž se ovšem potýká každá druhá privátní galerie. Totiž cokoli, co vystaví, nehledě na konkrétní prostor, jako by bylo automaticky opatřeno silnou vrstvou jakéhosi blyštivého laku, kterým je třeba se pracně prokousat k uměleckým dílům jako takovým. Tento nános lesklé krásy a luxusu, který nedokážu přesně definovat, ale který vystaveným pracím spolehlivě zahladí ostré hrany, jde v některých případech proti jejich charakteru často křehkých, neokázalých a kritických výpovědí.

V tomto smyslu podivně přistřižená křidélka má i výstava Davida Böhma a Jiřího Franty Slepcův sen, ačkoli problém v tomto případě určitě není jen na straně galerie. Při průchodu mezi v prostoru zavěšenými pracemi na papíře a na soklech postavenými drobnými plastikami či většími objekty mě dlouho nenapadalo nic jiného, než že je to moc hezké. Po chvíli otupělého civění jsem konečně pracně zmobilizovala zbytky své vůle a začala pomalu, ale úporně seškrabovat tu houževnatou lakovou krustu.

Slepcův sen je o tom, jakým způsobem vnímáme, čemu věnujeme pozornost, jak funguje náš zrak a co se stane, když nefunguje. Kresby a grafiky jsou na pestrobarevných papírech, z nichž mnoho je k nám zprvu otočeno zády a některé nevyjeví o mnoho víc, ani když je obejdeme. Jako když se na Googlu načítají obrázky a v mezičase nám prohlížeč nabídne jen sled barevných obdélníků. Některým z milých, někdy žertovných, někdy poetických kreseb by slušel spíš drobnější formát knižní sbírky, kterou si rádi budeme listovat po nedělním obědě, některé pseudodadaistické kompozice hraničí spíše s nahodilými skrumážemi motivů v současném grafickém designu a jejich význam – pokud tedy vůbec nějaký máme hledat – je v podstatě neproniknutelný. V těchto pracích zůstává poněkud málo z toho, co od Franty s Böhmem známe z dřívějška, z kreseb a tisků plných peprných, trefných karikatur, nadsázky, kritičnosti vůči umění i společnosti.

FAIT-33
pohled do výstavy Davida Böhma a Jiřího Franty, foto: Martin Kacvinský

Jakési vyčerpání ve statickém dvojrozměrném médiu naštěstí trochu vynahrazují jejich sochy a videa. Ty se naopak vyrovnají starším pracím dvojice, které spočívaly ve fyzickém omezení průběhu jejich vlastní tvorby, nebo jejího prohlížení diváky. Nemožnost vidět je v obou pasážích nově vznikajícího filmu nahrazována hmatem hlavního protagonisty (či protagonistů) a v případě keramických hlav a dalších sochařských objektů je zrak jako klíčový smysl upozaďován výraznou haptičností materiálu. Umělcům se daří v divákovi probudit jiné než dominantní způsoby vnímání, přičemž před nás nestaví žádné konkrétní překážky, ale jen působí na naši představivost.

Nakonec se ukázalo, že přinejmenším Franta s Böhmem skutečně jsou sázka na jistotu. Stejně jako v úvodu zmíněný pražský či brněnský komplex má takový přístup svá pro i proti. Pokud je však cílem Fait Gallery především přilákat do galerie širší veřejnost a vzdělávat ji v současném umění, tedy není-li její hlavní ambicí vířit vody uvnitř výtvarné scény, pak to zřejmě není zas tak nevhodně zvolená strategie.

FAIT-29
pohled do výstavy Davida Böhma a Jiřího Franty, foto: Martin Kacvinský


David Böhm a Jiří Franta / Slepcův sen / Fait Gallery MEM / Brno / 23. 3. – 3. 6. 2016

Komentáře

  1. Mnoho se toho v recenzi nedovíme. Kromě kolovrátkově opakovaných banalit. Ale velmi by mně zajímalo jasnější ozřejmění pocitu „silné vrstvy blyštivého laku“ – a to pro tento konkrétní případ.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *