Artalk.cz

Spojeny senzibilitou

V ostravské galerii PLATO vystavují Žanna Kadyrova a Alice Nikitinová. Martin Drábek ve své recenzi tvorbu obou autorek charakterizuje a zamýšlí se nad kurátorskou koncepcí, v níž je na této výstavě představena.

KADYROVA-NIKITINOVA-8423

Alice Nikitinová (1979) figuruje v J&T Banka Art Indexu za rok 2016 na 30. místě. Oproti roku 2014 poskočila o 12 míst a dá se o ní tím pádem mluvit jako o kvalitní, úspěšné a vlivné české vizuální umělkyni s ukrajinskými kořeny. Z tohoto hlediska je fakt, že vystavuje v Ostravě, pro Ostravu dobrou zprávou. Žanna Kadyrova (1981) je mezinárodně úspěšná ukrajinská umělkyně. V roce 2013 se stala držitelkou PinchukArtCentre Price, ocenění pro ukrajinské umělce do 35 let, a v témže roce pak připravila instalaci pro ukrajinský pavilon na benátském bienále, čímž byla potvrzena její umělecká kvalita, úspěch a vliv. Z tohoto hlediska je tedy fakt, že spolu s Alicí Nikitinovou vystavuje v Ostravě, pro Ostravu dobrou zprávou. Zajímavou zprávou číslo tři je pak skutečnost, že výstavu realizuje PLATO, neboť je to jediná ostravská galerijní instituce, která systematicky pracuje s kurátorským konceptem jako kreativní součástí uměleckých prezentací.

Kurátor Marek Pokorný dal výstavě název Ochranné zbarvení. Kam tím Pokorný přesně míří, nevím, nicméně jsem si tento pojem ochotně přivlastnil a učinil z něj leitmotiv následujícího textu. Za předpokladu, že byste se stali součástí „laboratorního“ galerijního experimentu, že by vás někdo naprosto neinformované umístil přímo do středu instalace, první přirozenou reakcí by patrně bylo přesvědčení, že jste na výstavě pouze jednoho multimediálního umělce (umělkyně). Nikitinová a Kadyrova jsou vizuální umělkyně, které ve své tvorbě sledují zcela odlišné cesty. Obě se ale minimálně v jednom bodě protínají: vybrané obrazy a objekty jsou většinou přitažlivě dekorativní a disponují něžným a hapticky hebkým obalem. Dekorativně estetizující forma ochranného zbarvení je v případě obou umělkyň skutečně pouze rozcestníkem směřujícím k dvěma naprosto odlišným uměleckým světům, zároveň ale v PLATU posloužila jako harmonizující prostředek k propojení.

KADYROVA-NIKITINOVA-8494

Přitom obsahy děl zejména Žanny Kadyrové rozhodně harmonizující nejsou. Její umění má aktivistickou povahu. Tematizuje manipulaci politickou, nenápadnou sebemanipulaci konzumní kultury, násilí nebo třeba úřednickou ignoranci. I tak obyčejný námět, jako je použitý a zmuchlaný čajový pytlík, se tak pro autorku stává příležitostí k hromadění angažovaných významových rovin. Neúměrně zvětšený pytlík zahlcující zorné pole je pokrytý glazovanými dlaždicemi – materiálem, který odkazuje jak k nedávné sovětské minulosti, v níž byly právě kachličky ve veřejném prostoru Ukrajiny důležitým médiem propagandy, tak k historii daleko starší, historii duchovní anabáze pravoslavných mozaik. Zároveň jde o připomenutí konzumního hromadění odpadků věcí, které před svým použitím přece vypadaly tak přitažlivě, že téměř nebylo možné se jich nedotknout. Celému tomuto balíku společensko-kritických a zároveň intimně retrospektivních sdělení ale dává Kadyrova formu kubisticky zalamovaného neo-pop artového objektu, který se v prostoru galerie prosazuje jako estetický artefakt. A tato fyzická dekorativnost je bazální rovinou, která se i při opakování návštěvy či mentální vzpomínce znovu dere do popředí, a to i po nabytí výše popsaného konceptuálního rozměru. Způsob kurátorské instalace navíc tento aspekt podporuje odepřením jakéhokoli vysvětlujícího materiálu a snahou vmanipulovat obrazy a objekty do architektury bílých panelů a šedých betonových stěn tak, aby na diváka zapůsobily jako jeden velký estetizující environment.

KADYROVA-NIKITINOVA-8506

Je velmi těžké zjistit proč – snad je tajemství ukryto ve společném studiu obou umělkyň na střední umělecké škole v Kyjevě – ale také pro Alici Nikitinovou je fyzický aspekt reality bodem, od kterého se začíná a kam se znovu a znovu vrací. V souvislosti s Nikitinovou se často mluví o apropriacích suprematismu, neoplasticismu a minimalismu. Je popisována jako postkonceptuální malířka s citem pro plošnou práci s barvou v silně redukované tvarovosti. Tyto formulace vzbuzují dojem, že jde o tvorbu spekulativní, sofistikovaně konceptuální a chladnokrevně rezervovanou. Alice Nikitinová ve svém portrétu na portálu Artyčok.tv ale naznačuje, že právě v takto definovaném pojetí tvorby, s nímž byla konfrontována během svého studia na AVU, se necítila příliš komfortně. Že se po škole musela doslova očistit od vážnosti, promalovat se antimalbou k sebedůvěře a pocitu přirozenosti. A ten je skutečně vystavěn na apropriaci, ale jenom jako součásti osobní paměti, která její vizuální citlivost obohacuje, ale nenechává se jí manipulovat. Když pozorujete obrazy Alice Nikitinové – opěradlo židle, reklamní stojan či plastovou láhev za skříní, jste si po chvíli jistí, že v pomalém rytmu kompaktních barevných ploch rozeznáváte jemnou hravost člověka, který vás nechce podrobit testu inteligence, ale chce vás infikovat něžnou radostí z vizuální senzibility. Obrazy vystavené v ostravském PLATU tak ukazují svět, jenž vzniká v mezeře mezi vzpomínkami na abstrakci a fyzickým prožitkem reálného tvaru. Jsou to – stejně jako zde vystavené objekty Žanny Kadyrové – dekorativní estetické artefakty. Nejde ale o samoúčelnou hodnotu, jde o kostru výstavy (ochranné zbarvení), jde o intenzifikaci divákovy senzibility, aby poté v záhybu zpomaleného času viděné propojil s myšleným a prožitým.

Snad jediným znakem, který spojuje jinak velmi různorodé umělecké projekty prezentované v ostravském PLATU, jsou originální kurátorské koncepce. Staly se už vlastně standardem, který je očekáván. Marek Pokorný se této linie přidržel i tentokrát a Ochranné zbarvení mu slouží jako koncept, který formou vyhraněné kurátorské interpretace řeší problém společné výstavy. Pokorný, jak uvádí v katalogu, obě autorky propojil na základě dvou aspektů jejich tvorby – pozornosti k předmětnému světu a zkoumání čisté formy. Instalace si tyto aspekty přivlastnila a stala se externím tělem (estetickým environmentem), jež jim nenápadně dodává logiku a příležitost být diváky skutečně spatřeny. Aby nic nenarušovalo tento formální rytmus, jsou popisky poskytnuty ve formě plánku na dvou papírech, kterými se může návštěvník vybavit před vstupem do instalace. Po vizuální stránce je tak výstava koncipována skutečně precizně, nicméně už na vernisáži jsem měl v případě děl Žanny Kadyrové pocit, že mi něco důležitého bylo odepřeno. A po prostudování autorčiny webové prezentace mi došlo, že to něco je výše konstatovaný významový kontext, který je neoddělitelnou součástí každého jejího projektu. Jsem přesvědčen, že pokud by alespoň některá v Ostravě vystavená díla dostala textový rámec, možná by to výstavě ubralo něco z její formální preciznosti, ale autorkám by se dostalo vyrovnanějších pozic a pro diváka by se otevřely další možnosti, jak ihned na místě viděné propojit s myšleným.


Žanna Kadyrova a Alice Nikitinová / Ochranné zbarvení / kurátor výstavy: Marek Pokorný / PLATO – platforma (pro současné umění) Ostrava / Ostrava / 10. 2. – 1. 5. 2016

Foto: PLATO Ostrava

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *