Artalk.cz

Paneláci v Brně

Panelová sídliště, významný architektonický fenomén (nejen) minulého století, se stala předmětem zkoumání projektu, jehož součástí je i výstava instalovaná u Galerie Vaňkovka v Brně. Co divákovi sděluje a jaké otázky otevírá, o tom píše ve svém příspěvku Marek Svoboda.

5

Projekt Panelová sídliště v České republice jako součást městského a životního prostředí: Zhodnocení a prezentace jejich obytného potenciálu, který se většinou zkráceně a lidově prezentuje jako Paneláci, již nějakou dobu mapuje historii a vývoj panelových sídlišť v České republice. Zkoumá jejich sociální, kulturní či demografické aspekty a s nimi spojené příběhy, které různými způsoby zasazuje do souvislostí dobových, časových, prostorových. Zdařile tak vyplňuje mezeru v podobě nedostatečného zhodnocení jejich významu v současném kontextu. Projekt se tedy mimo jiné zabývá i významem či hodnotou širokého spektra sídlišť, přičemž nabádá k bezesporu potřebné diskusi nad způsoby vnímání a nakládání s těmito architektonicko-urbanistickými fenomény a s nimi spojeným prostředím.

Jedním z výstupů tohoto pětiletého výzkumného projektu, který jej zároveň představuje širší veřejnosti, jsou průběžné exteriérové výstavy pořádané ve všech krajích České republiky, kde jsou prezentovány vždy lokálně specifické exempláře. Formou instalace betonových prefabrikátů do veřejného prostoru se projekt prezentuje autentickým způsobem a snaží se tak nalézt příznivější podmínky k představení argumentů pro podporu a důkladnější péči o tuzemské „panelové“ dědictví. Aktuální brněnská výstava navazuje na již proběhlé v Kladně, Hradci Králové, Pardubicích, Olomouci, Zlíně a Ostravě, přičemž se předpokládá, že se projekt bude dále prezentovat v Jihlavě, Českých Budějovicích, Plzni, Karlových Varech, Ústí nad Labem a Liberci. Završení této série proběhne soubornou tříměsíční výstavou v Praze.

Stejně jako u předešlých šesti výstav pořádaných v rámci jednotlivých krajů umožňuje Příběh paneláku v Jihomoravském kraji laické veřejnosti, náhodným kolemjdoucím či zapáleným nadšencům nahlédnout do nastíněné problematiky a přiblížit historii, vývoj a v neposlední řadě rozmanitost panelových sídlišť. Zároveň si dává za cíl vyvrátit jejich vnímání jako šedých neinvenčních labyrintů, které obývají většinou smutní lidé.

4

Výstava se v podobě šesti prezentačních modulů vyrobených na míru, jež v jistém smyslu připomínají panelové prefabrikáty betonových králíkáren, vměstnala na plácek mezi Galerii Vaňkovka a Fait Gallery, konkrétně ke vstupu do přilehlého Café Práh. Samotný fakt, že je lokaci brněnské výstavy potřeba přesně určit pomocí tří orientačních bodů, však vybízí k zamyšlení nad způsobem prezentace takto specifického projektu do budoucna. Dosud se instalace ocitla v prostorách veřejného parku, náměstí, pěší zóny, sídliště či prostranství před školní budovou, tedy v místech s relativně vysokou cirkulací veřejnosti – potenciálních návštěvníků. Nyní se ocitá na soukromé půdě nákupní galerie, navíc v místě, kde se o nějaké vyšší koncentraci lidí hovořit nedá.

Výstava se zabývá brněnskými panelovými sídlišti Juliánov, Lesná, Bohunice, Starý Lískovec, Vinohrady a menším sídlištěm v Mikulově, které bylo na rozdíl od předchozích vystavěno z cihel. Diverzita jednotlivých vybraných sídlišť společně s odlišným datem jejich výstavby zajišťuje kompaktní celek rozmanitých informací, které umožňují získat komplexní přehled o tématu.

Základní data, historické údaje a souvislosti jsou u každého exempláře doplněny o hlubší charakteristiku urbanistického konceptu, informace o technologii konstrukcí či popis konkrétních typů bytů, přičemž je přihlédnuto i k dobové důležitosti zapojení uměleckých děl, která dotvářela výsledná prostředí a dala konkrétním prostorům charakteristický výraz. Vše je vhodně doplněno o fotodokumentaci, ať již z dob výstavby, průběžného života staveb či nedávných i současných výjevů, které ideálně umožní vytvořit si názor na aktuální situaci panelových sídlišť a jejich nejistý osud. Tato sídliště jsou totiž vždy primárně určena pro lidi, bez kterých by nefungovala a postrádala smysl. Vždyť přestože se jejich kapacity dosud zcela nenaplnily, udává se, že i přes každoroční pokles v nich v současnosti žije až jedna třetina populace České republiky, jen na jižní Moravě něco kolem 230 tisíc lidí. To dokládá důležitost prováděného výzkumu a i z tohoto důvodu je přihlédnuto ke specifické sociografické a demografické analýze jednotlivých sídlišť v průběhu jejich existence.

3

Přínosem také je, že se výstava nezabývá pouze bydlením. Součástí těchto převážně panelových komplexů byla široká škála občanské vybavenosti, pro běžný život tolik nezbytných doplňkových staveb. Nechybí ani potřebné vyhodnocení současné situace a nastínění prognóz, co se týče budoucího nakládání s těmito stavbami. Fenomén zateplování, potřeba tzv. humanizace sídlišť či bezprostřední a do hloubky nepromyšlené uživatelské úpravy si na těchto stavbách z minulého století postupně vybírají svou daň, čehož si jsou autoři projektu patřičně vědomi. I z tohoto důvodu je zhodnocení současného stavu jednotlivých sídlišť neméně důležité než všechny ostatní údaje, a to i přesto, že je mu věnován byť pouhý odstavec s pár fotkami. Kromě analýz vybraných sídlišť jsou návštěvníkovi k dispozici také detailní informace o metodách výstavby, různých řešeních dispozic bytů a koncepčních tendencích v průběhu více než padesátileté historie „paneláků“ v Česku nebo o tom, z čeho panelové bydlení vzešlo a jakým způsobem se adaptovalo v domácích podmínkách. Přiložený slovníček pojmů, či lépe řečeno panel pojmů, dále obsahuje jasné definice, které zajišťují celkovou informovanost i naprosto nezainteresovaných diváků.

Prohlídkou výstavy člověk plnohodnotně nepocítí, co bylo nebo je tzv. bydlení v panelu, je „pouze“ usměrňován představami, které mu cirkulují hlavou po přečtení textu, prohlédnutí obrázku, prozkoumání barevného grafu či po zjištění definice pojmu „armatura“. Pokud člověk nebyl či není jedním z obyvatel sídliště, nezbývá než se zeptat známých, kamarádů, babiček a dědů na jejich autentické pocity či zážitky z dob bydlení v panelu, nebo se do některého z nich nastěhovat a přiložit ruku k dílu v otázce jejich budoucnosti. Když však vnímavější divák přesto pocítí touhu odnést si z prohlídky výstavy společně s nabytými vědomostmi i určitý pocit z prožitého prostoru, tu možnost má právě díky specifickému zasazení instalace v exteriéru. Osobitá kompozice a rozličnost jednotlivých prezentačních modulů tak společně s proměnlivými klimatickými podmínkami umožňuje hlubší interakci návštěvníka s místem jako takovým, ať už v pozitivním či negativním smyslu. Způsob instalace současně nabádá k diskusi nad možnostmi prezentace architektury a tedy optimálního propojení komunikačních kanálů mezi autory a veřejností, případně odborníky.

Výstava vhodně doplňuje současnou debatu ohledně negativních změn obytného prostředí a paradoxně potenciálního znehodnocení staveb a okolí čím dál častějšími regeneračními procesy. Zprostředkované informace umožňují aktérům diskuse ucelenější vhled do dané problematiky a jejich názory a činy se tak mohou buď opřít o pevná fakta a data, či nabrat jiný směr. Otázkou zůstává, zda umístění výstavy odpovídá jejímu smyslu a poselství. Organizátorům se údajně nepodařilo vyjednat s městem umístění instalace do plnohodnotného veřejného prostoru, kam s přihlédnutím k účelu celého projektu bezpochyby patří. Prostor u Galerie Vaňkovka výstavu sice výrazně nedegraduje, avšak je cítit, že ideální místo k prezentaci projektu by nemělo působit krajně zastrčeným dojmem, jako tomu je nyní. Všudypřítomný nevyužitý rozvojový potenciál těchto sídlištních celků však přesto nalézá oporu v podobě podpůrných argumentů, které ideálně přesvědčí odborníky i širší veřejnost, že má cenu se zabývat možnostmi, které tyto stavby stále nabízejí a nabízet budou. Jelikož hlavním důvodem, jenž podpírá i význam celého projektu je fakt, že se v konečné fázi vždy jedná o to nejpotřebnější a nejpodstatnější pro lidský život, o domov. Projekt Paneláci společně s probíhající výstavou by tedy měl napomoci zvýšení pozornosti věnované tomuto podceňovanému fenoménu.


Paneláky v Brně. Příběh paneláku v Jihomoravském kraji / autorka projektu: Lucie Skřivánková / Uměleckoprůmyslové museum v Praze / Brno / 13. 1. – 28. 3. 2016

Foto: Marek Svoboda

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *