Jan Merta servíruje Předkrm ve SVITu

Galerie SVIT představuje ve svých nových prostorách malíře Jana Mertu. Kateřina Štroblová v recenzi kromě výstavy samotné přibližuje také plány galerie pro nadcházející období.

Jan Merta servíruje Předkrm ve SVITu

Galerie SVIT se výstavou Jana Merty představuje v novém prostoru na pražských Vinohradech. „Náš rok a půl na Ořechovce jsem od začátku – tedy od září 2014 - bral jako příjemnou, ale dočasnou přestupní stanici. Když jsem loni koncem léta objevil tenhle velkorysý a výborně dostupný prostor v centru, přišlo mi stěhování jako naprosto přirozený krok. Rekonstrukce proběhla na začátku letošního roku a otevřením nového prostoru jsme vykročili do šestého roku existence galerie,“ popisuje galerista Michal Mánek okolnosti již třetího přesunu galerie (první adresou, kde sídlila, byl činžovní dům ve Štefánikově ulici na Smíchově).

V novém zázemí bude SVIT pokračovat ve svém bohatém programu. Díky vřelým kontaktům s polskou uměleckou scénou se v něm již uskutečnilo několik výstav polských autorů (Michał Budny, Rafał Bujnowski, Monika Zawadski ad.) a naopak čeští autoři dostali možnost vystavovat v Polsku (Marek Meduna v galerii Stereo, dvojice Jasanský-Polák v galerii Raster). „V dubnu se uskuteční výstava Habimy Fuchs ve varšavské Zachętě, u nás bych rád brzy představil Wojciecha Bąkovského,“ pokračuje Michal Mánek. Mimo Polska spolupracovala galerie i s mnoha dalšími zahraničními autory, z nichž někteří tu byli na kratších tvůrčích pobytech. Několik umělců zde také absolvovalo tříměsíční rezidenci podpořenou Visegrádským fondem. „Rozhodně však nemáme ambice organizovat regulérní rezidenční centrum, víceméně to v minulosti vždy úzce souviselo s naším programem,“ upřesňuje dále Mánek. SVIT se také od počátku prezentuje na několika uměleckých veletrzích ročně (Berlín, Londýn, Vídeň, Turín a další) a ani tento rok nebude výjimkou. Příští výstava představí výrazné autory nejmladší generace: Ondřeje Petrlíka, Davida Krňanského a Tomáše Absolona.

Jana Mertu zastupuje galerie více než dva roky a nyní se zde umělec prezentuje první samostatnou výstavou.

S plátny Jana Merty bývají nejčastěji spojovány pojmy jako ticho, klid, bezčasovost, lyričnost. V každém je ukryt příběh – vzpomínka, událost či jen letmé zahlédnutí čehosi zajímavého, Merta však není ochotný vypravěč. Naopak, jeho obrazy se svou narativností ani okázalým líčením děje nevnucují a zvou nás do světa, jehož rozmanitost zůstává poněkud nedostupná. Pokud k rozkrytí motivu nepomůže název obrazu, těžko je divák sám odhalí a autor to ani nežádá.

Mertova díla působí spíše jako lyrická poezie - jeho „čtenáři“, možná občas s mírným pocitem zklamání či dezorientace, vstřebávají samotná plátna s vědomím, že je za nimi cosi, co se jim nepodaří rozkrýt. Je nutné se spokojit s vědomím, že pro autora jsou zobrazené skutečnosti něčím víc, že ví (a většinou nepoví, pouze naznačí). Svými motivy se často vrací do dětství – tedy spíše k vidění světa užaslýma dětskýma očima, jež intenzivně vnímají i obyčejné věci. Náměty pláten jsou civilní (až civilistní), vždy je přítomen člověk, přestože je málokdy zobrazen. V Předkrmu nalezneme nostalgická školní zátiší, muzeální kompozice, melancholická místa pro exponáty, které zde chybí. Odkazy k osobním příběhům se mísí s aluzemi na obecné dějiny. Důležitá je pro Mertu subjektivita, jakási zacyklenost vyjevující se převážně ve výtvarné stránce díla.

Autorova díla jsou charakteristická svou jemnou, pastelovou barevností, jež jim dodává křehkost a subtilnost, a letmými tahy štětce. Barevnost obrazů vystavených ve SVITu je však o poznání temnější a ona křehkost z pláten mnohde zcela vymizela. Jakoby obrazy obestírala tíha padající shůry, podpořená zemitými tóny khaki, hnědé a šedé. Výstava představuje pro Jana Mertu nepříliš typické malé formáty.

Nálada vystavených děl je poněkud rozptýlená: tu se náznakem objeví kubizující kompozice (Sklepní kino, Školní výlet), tam geometrická abstrakce (Základní nostalgie) a některá plátna připomenou klidnou vyčištěnou atmosférou a jakýmsi přirozeným řádem vyprázdněné interiéry Edwarda Hoppera (Chodba II, Místo pro exponát).

Merta se po intermezzu kritických děl okolo cyklu Stockhausenova symfonie (2010) vrací do své typické lyrické a intimní polohy. Přesto není dojem z výstavy ucelený a uspořádaný. Určitá nesourodost a kolísání výrazu souvisí s neustálým hledáním formy – Merta nezůstává v zaběhnutých kolejích své malby a podle svých slov naslouchá tomu, co si obrazy samy říkají. S neutuchajícím elánem ohledává nové možnosti zobrazení a vyjádření.

To, co zde malíř letmo nakousl, bude možná dovyřčeno na podzim – Mertovým hlavním chodem tohoto roku bude velká exhibice v Galerii hlavního města Prahy.

Jan Merta / Předkrm/ Galerie SVIT / Praha / 1.3. – 16. 4. 2016

Foto: Tomáš Souček, SVIT