Artalk.cz

Co je skryto pod stolem

V pražské galerii Nevan Contempo právě probíhá výstava Jana Brože a Richarda Nikla. Autoři, kteří spolu v případě tohoto projektu nespolupracují poprvé, představují na první pohled hermeticky uzavřené minimalistické objekty, pod jejichž povrch se v recenzi pokouší nahlédnout Lukáš Pilka.

01

Co je skryto pod stolem

Stůl nejslavnějšího energetického magnáta současnosti, Montgomeryho Burnse, ukrývá pod pracovní deskou hned několik tlačítek. Jedno přivolává smečku zuřivých psů, jiné otevírá propadliště v podlaze a další přepíná kamery špehující dění v jeho jaderné elektrárně. Z akčních filmů je zas dobře známo, že leckterý bankovní úředník má pod svým stolem knoflík, s jehož pomocí lze zalarmovat policejní jednotky. V jiných snímcích si pak gangsteři na podobnou pozici schovávají zbraň, kterou v příhodný okamžik vytasí. Povrch stolu je clona, pod níž se odehrávají činy, které nemají být viděny. Školáci zespoda nalepují žvýkačky, falešní hráči na totéž místo sahají pro ukryté karty a milenci zde sahají na sebe navzájem.

Když vstoupíte do žižkovské galerie Nevan Contempo, váš pohled přitáhnou dvě stolní desky potažené bílým laminátem. Materiál, odstíny a minimalistické formy snad ze všeho nejdříve připomenou některé díly z katalogu Ikea. Za malý okamžik se však zrak posune níže a vy zjistíte, že podpěry těchto ploch nejsou zdaleka tak fádní, jak je obvyklé u produktů tohoto švédského nábytkového giganta. Místo jednoduchých noh, koz či šuplíkových setů nesou svrchní plochy robustní kovové konstrukce, jejichž ohýbané tyče, pravidelné hranoly a prořezávané ocelové pláty mají výrazně sochařský charakter. Dominantou těchto těžkých ocelových koster je pak v obou případech elektrický generátor, jenž tvoří pomyslné srdce celého díla.

05

Vše je však příliš nízko. Vy si tak musíte sednout na začerněnou, lepkavou podlahu, abyste se mohli lépe podívat na to, co je umístěno pod uhlazeným povrchem. Díky tomu objevíte skutečnou komplikovanost nosné konstrukce a také si začnete všímat některých detailů. Uvidíte, že šrouby a závitové tyče spojující jednotlivé komponenty jsou nejspíš mnohem výraznější, než je technicky nutné, a že některé díly mají tvary zřetelně odvozené ze znaků latinkové abecedy. I otvory a křivky plechových částí začnou po chvilce vykazovat určitou logiku, což lze nakonec říct i o obloucích utvářených kovovými trubkami.

Co je tedy skryto pod stolem? Jan Brož, jeden z autorů těchto objektů, se při našem společném rozhovoru zmiňoval o plumbingu, tedy o umělecké módě využívající různé instalační a rozvodové materiály. Tento přístup, který popisoval mj. Michal Novotný v recenzi výstavy Renauda Jereze v Národní galerii, metaforicky reaguje na finanční, mocenské a další strukturální mechanismy, jež utvářejí fungování dnešního světa, avšak zůstávají ukryty pod jeho povrchem. Vliv této inspirace je na vystavených dílech dobře patrný. Subtilní bílé desky ostře kontrastují s těžkým průmyslovým materiálem, jenž je podpírá, a generátor elektřiny spalující fosilní paliva lze vnímat jako enviromentální kritiku. Zvláště když se uvede do chodu a prostor galerie zaplní nedýchatelným šedomodrým dýmem.

11

Podstatná je však také forma obou děl. Jejich tvary totiž zdaleka nepřipomínají chaos a neuspořádanost inženýrských sítí. Vše je příliš čisté, upravené a geometrické. Materiálově i barevně sladěné díly jsou poskládány v konstruktivistické hře, která pak vrcholí elektrickým generátorem. Ten však není odkazem na hospodářskou situaci, ekologické otázky či společenské problémy, ale spíše estetickým doplňkem. Je jakýmsi ready made prvkem oživujícím kompozici a doplňujícím svou podobou celkový design.

Recenzované práce Jana Brože a Richarda Nikla balancují na rozostřeném pomezí mezi volným uměním a designem. Symbolika jednotlivých částí a materiálů, volené tvary, formální provedení a řada dalších prvků vás nutí stále měnit úhel pohledu, a tak nakonec nedokážete vystavená díla jednoznačně nazvat. Nejsou to ani instalace, ani stoly, ale přesto mají v obou směrech tyto objekty co nabídnout. Obstojí tak dobře v prostorách žižkovské galerie a stejně tak by si nejspíš dobře vedli i v pracovně Montgomeryho Burnse.


Jan Brož a Richard Nikl / Je Suis Symmetry / Nevan Contempo / 30. 1. – 4. 3. 2016

Foto: Jan Brož a Richard Nikl

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *