Londýnský zpravodaj: díl třetí

Michaela Banzetová přináší zprávy o novém křídle londýnské Tate Modern a změnách ve financování galerie ze strany soukromých společností.

Abraham Cruzvillegas, Empty Lot

Dlouho dopředu je jasné, co bude hlavní událostí nejen londýnské kulturní scény v roce 2016. Nové křídlo Tate Modern už nějakou dobu rozhodně nelze za původní budovou přehlédnout. Jeho slavnostní otevření proběhne šestnáctého června. Veřejnosti bude nový prostor zpřístupněn o den později. Ambiciózní projekt byl zahájen roku 2009 a jako jeden z hlavních důvodů pro rozšíření stávající budovy je uváděn vysoký počet návštěvníků. Původně se počítalo se zhruba dvěma miliony vstupů do této stavby ročně, nyní jich je evidováno kolem pěti. Celková návštěvnost Tate Gallery, která zastřešuje celkem čtyři budovy, je přitom kolem osmi milionů! Na Tate Britain, Tate ST Ives a Tate Liverpool tedy připadají „pouze“ tři. Při návštěvě Tate Modern jsou tak jisté nedostatky zřejmé i běžnému návštěvníkovi. Především v prostorách chodeb a sálů stálé expozice, která je zdarma, se objevuje dílčí opotřebení materiálů. Ikonická budova navíc nebyla stavěna jako galerie, původně šlo o stanici na výrobu elektřiny. Nové křídlo v letošním roce téměř zdvojnásobí její celkový prostor a slibuje poskytnout ještě vyšší komfort pro všechny příchozí.

Přestavba zvýší počet zájemců i prestiž již významné instituce. Ambiciózní výstavní plán láká každoročně nejen milovníky umění, ale činí z této galerie i lukrativního partnera na poli obchodu. Tate se proto může chlubit celou plejádou sponzorů s opravdu zvučnými jmény, k nimž v minulém roce přibyl další.

Hyundai jako partner Tate Modern

Už v lednu roku 2014 ohlásila Tate Modern nového korporátního mecenáše. Tím se stala jihokorejská automobilová společnost Hyundai, a to hned na celých jedenáct let se začátkem v roce 2015. To je zatím nejdelší doba, na kterou bylo sponzorství s nějakou společností uzavřeno. Hyundai převzala záštitu nad Turbine Hall v přízemí budovy galerie a nahradila tak jinou nadnárodní společnost, Unilever.

Hala je jedním z nejznámějších výstavních prostorů Tate Modern především díky odvážným a nezřídka až megalomanským uměleckým objektům a instalacím, které zde nacházejí dostatek místa. Jako například několikapodlažní skluzavky od belgického umělce Carstana Höllera nebo záplava keramických slunečnicových semínek z dílny čínského umělce Aj Wej-weje, která mu zajistila ještě větší mezinárodní uznání a věhlas i mezi laickou veřejností. Financování výstavních projektů v tomto prostoru je tak považováno za prestižní záležitost, která snese srovnání například i se sponzorstvím sportovního stadionu. Pokud se někde odehrávají výstavní projekty, které lákají obdobné počty diváků, jako utkání mistrovství, je to rozhodně zde.

Po uplynutí smluvní lhůty minulého sponzora byla proto údajně přednostně nabídnuta možnost financování tohoto prestižního prostoru jinému dlouhodobému podporovateli Tate Gallery, kterým je německá firma vyrábějící vozy značky BMW. Částka ale byla prý natolik vysoká, že nemohla být akceptována, a to i za cenu toho, že nakonec prostor připadl konkurenční automobilové firmě. Dle oficiálních prohlášení zaplatí Hyundai za „pronájem“ turbínové haly více než 5 milionů liber a jako bonus poskytla ihned při uzavření smlouvy finance na nákup šesti děl jihokorejského umělce Nam June Paika, který zemřel v roce 2006. Doba tohoto oficiálního partnerství se ale časově protne jak se slavnostním otevřením nové části, jejíž stavba vyšla na 215 milionů liber, tak s první dekádou jejího fungování. Nezdá se to tedy jako špatná investice.

Empty Lot

Nástupním projektem se pro Hyundai stala expozice s názvem Empty Lot, která je v Tate Modern k vidění až do třetího dubna. Mexický rodák Abraham Cruzvillegas nechal v prostoru Turbine Hall vystavět rozměrné lešení se sítí trojúhelníkových dřevěných truhlíků, které dal naplnit půdou z parků z různých částí Londýna. Hlína nebyla osázená, v galerii je pouze nasvětlena a průběžně zalévána. Výsledek tedy nebylo možné dopředu jednoznačně odhadnout, objevit se postupně mohly nejrůznější rostliny, nebo také nic (s tím se ale příliš nepočítalo, zelené výhonky se začaly ukazovat poměrně brzy). Idea souzní se stále populárním tématem měst jakožto živoucích organismů - ostatně zelení ve městech se zabývá například i výstava Hands-On Urbanism 1850-1920 rakouské kurátorky Elke Krasny, která je po premiéře v Lipsku nyní k vidění v Moravské galerii v Brně. Projekt Empty Lot odkazuje ale i k hlubším, obecným pojmům, jako je šance, změna a naděje a navozuje asociace spojené se slavným projektem Aj Wej-weje. Nenásilným způsobem tak upozorňuje na pokračování tradice a zároveň uvádí nového sponzora.

Henry Tate a sponzorství státních institucí soukromými subjekty

Donátorství pocházející z privátní sféry ostatně stojí i za vznikem samotné galerie. Když v roce 1889 odkázal cukrovarník Henry Tate svoji sbírku britského umění národu, položil tím základ nejen pro stále se rozrůstající kolekci uměleckou - jeho jméno nyní nesou již čtyři galerijní budovy s odlišným zaměřením.

Podpora z řad firem i soukromníků je ostatně přítomná ve většině londýnských kulturních institucí. Muzea a galerie plní edukační účel, jsou ale považovány i za službu veřejnosti, která má svoji hodnotu a není rozhodně jen trpěnou nutností.

Tate Modern je přitom vnímána jako kladný příklad propojení státní a soukromé sféry. Mecenášství je otevřeně deklarované, dostatečně jasné a srozumitelné. Konkrétní sponzorství mají jasná pravidla a částky nejsou tajné. Je jasné, který dárce stojí za jakým projektem, což ostatně podporuje i firemní politiku a lepší ztotožnění se s konkrétním výstupem. Sumy přitom nejsou vůbec nízké, instituce zná svoji cenu. V tom není jediná, zájem o propojení soukromé a státní sféry na poli kultury má v Anglii dlouhou tradici založenou na vzájemném respektu a transparentnosti darů vůči veřejnosti.