TZ: Něha

Něha / Hauch Gallery / Praha / 19. 12. 2015 - 30. 1. 2016

Něha

19. 12. 2015–30. 1. 2016

Otevřeno:

19.–22. 12. 2015, So–Út, 12–19 hod

6.–30. 1. 2016, St–So, 12–18 hod

Pobřežní 20a, 186 00, Praha 8 – Karlín

Impulsem pro závěrečnou výstavu tohoto roku v Hauch Gallery byla myšlenka dát prostor „experimentu“ ve formátu spolupráce se spřátelenou galerií a jejími umělci. Postupně se tento nápad rozvinul v ideu uspořádat výstavu spolu s Nevan Contempo, orientující se na současné umění mladé a střední generace. Po několika společných setkáních byla pro realizaci oslovena autorská dvojice David Böhm a Jiří Franta; tvůrci intervencí do veřejného i galerijního prostoru, které zpravidla zahrnují prvek nadsázky, humoru a emocí.

Z popudu dua vyvstal koncept výstavy – představit intuitivní výběr objektů autorů napříč generacemi a uměleckými přístupy způsobem, jenž by narušil naše obvyklé vnímání pozice trojrozměrného díla a něžně manipuloval s jeho matérii. Na první pohled je patrné, že se pro instalační řešení David s Jirkou nechali inspirovat známými mobily amerického umělce Alexandera Caldera (termín „mobil“ poprvé použil pro popis Calderových kinetických soch v roce 1932 Marcel Duchamp). Svůj záměr popisují slovy: „Vánoce někdy působí spíš jako oslava hmoty a od toho se pro nás začal odvíjet celý nápad, jak pracovat s výstavou, jak přistupovat a uchopovat předměty (hmotu) specifickým způsobem a nainstalovat to tak, aby jednotlivé sochy a objekty působily ‚odhmotněně‘ a vytvořily kompozici, která se stále mění a přitom zůstává v rovnováze. Samotná díla a důvody jejich vzniku pro nás nebyly stěžejní. Důležité bylo vytrhnout je z původního kontextu a použít jako závaží, které vyvažuje jiné dílo. Podstatné jsou pro nás emoce, jež výsledná instalace může vyvolat. Divák může například získat pocit, že pozoruje nebeská tělesa. Zároveň je možné charakterizovat jejich pohyb jako přemísťování se v určitém časovém okamžiku o určitý úsek.“

V prostoru galerie se tak otáčí několik kovových konstrukcí nesoucích ve vzduchu jednotlivé objekty. Některé jsou nepatrně poháněny motory v pohyb. Jiné jsou mobilní samospádem v návaznosti na pohyb návštěvníků výstavy, podobně jako se Calderovy mobily hýbaly následkem přírodních sil, větru či proudu horkého vzduchu. Při bližším pohledu pozorujeme, že se mezi vyvažujícími se díly objevují neočekávané vazby, například centrální kostra korábu Petra Písaříka (Dva, 2014– 2015), jeho protipólem je tlampač Krištofa Kintery (Lásko, bože, lásko, 2011) vyřvávající lidovou píseň „Lásko, bože, lásko“. Dohromady tak představují nostalgické duo, v němž je možné představovat si nespočet nenaplněných lásek. Jejich společná tíha je však vyvážena dalšími objekty, a tak následováním zavěšených lanek odhalujeme spletitý soubor děl a vztahů. Na jiné konstrukci se setkává pedagog (Vladimír Skrepl) se svým studentem (Evženem Šimerou), a tak bychom mohli pokračovat dále.

Přesto, že záměrem výstavy nebylo definovat současné polohy média sochařství, přesněji řečeno objektů, je také pozoruhodnou ukázkou pružnosti této disciplíny.

K výstavě připravili David Böhm a Jiří Franta autorskou grafiku v limitované edici.

Hauch Gallery

Pobřežní 20a

186 00 Praha 8 - Karlín

info@hauchgallery.com

www.hauchgallery.com

fb.com/hauchgallery

instagram.com/hauch_gallery