Muzejní instituce: Essl Museum

Z vášně manželů Esslových a jejich úmyslu zpřístupňovat současné umění široké veřejnosti se zrodilo Essl Museum ve Vídni, soutěž Essl Art Award CEE pro mladé umělce ze zemí střední a východní Evropy a obsáhlá umělecká sbírka. I když jsou Esslovi díky finanční krizi, která zasáhla i jejich firmu BauMax, nuceni část sbírky rozprodávat, ve svých umělecky směřovaných aktivitách nadále pokračují.

Essl Museum / exteriér / 2014 / © Stefan Oláh

Historie sbírky rakouské rodiny Esslů sahá do roku 1958, kdy mladý obchodník Karlheinz Essl, kterému tehdy nebylo ještě ani dvacet let, potkal během cesty do New Yorku svou budoucí manželku Agnes Schömer, jež zde sbírala své první zkušenosti s uměním. Po návratu do Rakouska se Agnes a Karlheinz vzali a založili rodinu. Essl převzal po svém tchánovi malý podnik s uhlím se dvaceti zaměstnanci a na jeho základech založil v roce 1976 síť rakouských hobby marketů BauMax. Začátky nebyly jednoduché, ale díky jejich protestantskému původu a střídmému životnímu stylu dokázali lépe čelit nedostatku peněz. Vydělané finance investovali zpět do firmy, což se později ukázalo jako nejlepší možný krok.

Během skromných začátků začali manželé sbírat nejprve kresby a grafiky rakouských umělců. V okamžiku, kdy firma začala opravdu prosperovat, si mohli dovolit začít nakupovat velké sběratelské kusy vysněných umělců, jejichž práce znali z muzeí a galerií. Toto postupné pohroužení se do problematiky sbírání umění oba s odstupem času hodnotí pozitivně, protože v okamžiku, kdy měli kapitál, už disponovali také větším rozhledem a orientací na poli současného umění. Ještě v průběhu 80. let se jejich sbírka stala nejvýznamnější kolekcí rakouského poválečného umění mapující všechny podstatné tendence té doby. V souvislosti s expanzí na nové trhy po roce 1989 učinili Esslovi rozhodnutí rozšířit svou sbírku tak, aby bylo možné nahlížet kolekci rakouského umění v mezinárodním kontextu.

Dnes je jednou z největších privátních sbírek současného umění v Rakousku a čítá na 7000 uměleckých děl. Nutno dodat, že v Rakousku obecně mají soukromí sběratelé velmi důležitou roli co se akvizic současného umění a jeho zpřístupňování veřejnosti týče. Esslovým se podařilo z rakouského umění po roce 1945 velmi dobře pokrýt všechna tvůrčí období Arnulfa Rainera, Hermanna Nitsche nebo Güntera Bruse. Ve sbírce je ale významně zastoupena také tvorba mezinárodních hvězd, jako je Gerhard Richter, Anselm Kiefer, Ai Weiwei, Sam Francis nebo Andreas Gursky. Sběratelské zájmy Esslových jsou ale ještě širší, zajímají se také o mezinárodní mladé umění či umění abroiginejců. I přesto, že těžiště jejich zájmu představuje zejména malba, je ve sbírce zastoupena také fotografie, socha, objekt nebo instalace.

Essl Museum / Velký sál / 2014 / © Stefan Oláh

Manželé Esslovi vesměs nakupují přes prestižní galerie, s novými akvizicemi jim například radil i známý galerista Thadeus Ropac, některá stěžejní díla však neváhali nakupovat na aukcích. Přesto odráží sbírka jejich osobní vkus a pečlivost, díky které všechna díla vybírali osobně po předchozím studiu autorovy tvorby. Esslovi jsou pověstní také svým budováním přátelských vztahů s umělci, které s oblibou navštěvují v ateliérech a diskutují s nimi o otázkách jejich tvorby. Tento specifický vztah mezi sběratelem a umělcem zachytil německý malíř Jörg Immendorff na svém plátně In meinem Salon in Österreich, na kterém, v kompozici kopírující jeho slavná plátna ze série Cafe Deutschland, namaloval manžele Esslovi v kruhu významných rakouských umělců.

Už v 70. letech začala Agnes s veřejnou prezentací sbírky, zprvu v rodinném domě a od roku 1987 organizovala také větší výstavy v centrální hale jejich firmy v Klosterneuburku. Díky příznivému vývoji jejich podnikatelské skupiny mohlo být bez jakékoliv státní podpory koncem roku 1999 otevřeno muzeum, které vzniklo podle projektu rakouského architekta a nositele státní ceny Heinze Tesara. Navenek strohá budova je příkladem jeho nezaměnitelného a citlivého architektonického projevu. Prostory o rozloze 3200 m2 poskytovaly dostatek místa pro světelné haly a další funkce soustředěné v muzejní budově, ale zároveň ponechávaly dostatečnou intimitu. Muzeum je propojené s okolní krajinou panoramatickým oknem a venkovními terasami a nabízí výhled na nedaleký historický klášter, přitom je i obrácené samo v sebe. Nabízí tak možnost pro chvíle pohroužení se do uměleckých děl, ale i příjemného posezení na terase kavárny nebo v otevřeném atriu budovy.

Plány kolem stavby muzejní budovy ale nebyly nejprve tak jasné a jednoznačné. Určitou dobu uvažovali manželé o plánu postavit muzeum v rámci tehdy se utvářející muzejní čtvrti Museumsquartier v centru Vídně. Z obav z konkurence Mumoku, zde umístěného muzea zaměřeného na současné umění, nakonec zvítězilo rozhodnutí postavit muzeum v lokalitě Klosterneuburku, v těsné blízkosti sídla rodinné firmy.

Essl Museum / knihovna / 2014 / © Stefan Oláh

Společenská zodpovědnost sběratelů a pozitivní vývoj jejich podnikatelské skupiny vedly v posledních deseti letech k mnoha aktivitám muzea, a tím pádem k enormnímu obohacení vídeňské umělecké scény. Od roku 2005 pořádá muzeum ve spolupráci s Vienna Insurance Group soutěž Essl Art Award CEE pro mladé umělce ze zemí střední a východní Evropy, z nichž se někteří vešli do mezinárodního povědomí. Za dobu existence muzea se také podařilo prezentovat sbírku v mnoha muzeích - v Americe, Indii, Mexiku a také v některých důležitých evropských městech, ročně se zapůjčí až 1000 děl na cizí výstavy.

Vážné problémy se dostavily v souvislosti s hospodářskou krizí, která postihla především nové pobočky BauMaxu mimo Rakousko. Místo rychlých úsporných opatření korporace neuváženě reagovala zvýšenou finanční podporou ztrátových poboček, aby síť udržela nad vodou. Situaci se však nepodařilo stabilizovat a v roce 2013 byly ztráty BauMaxu stanoveny na 189 milionů eur. V rámci záchrany proto BauMax nejprve prodal své aktivity v Rumunsku, Bulharsku, Chorvatsku, Turecku a Maďarsku a v listopadu letošního roku opustil také trh v České republice. Své postavení si firma ponechá pouze v Rakousku, kde má dlouhodobě dobré výsledky.

Essl Museum / Galerie 2 / 2012 / Pohled do výstavy ANSELM KIEFER: Práce ze sbírky Essl / © Foto: Helmut Karl Lackner, Wien

Finanční problémy se lavinovitě projevily také na chodu muzea, které bylo do té doby zcela výhradně financováno z vlastních zdrojů. Nadace se nejprve pokusila nabídnout sbírku v hodnotě 86 milionů eur k odprodeji státu, který tuto nabídku odmítl. Byla tedy nastolena výrazná úsporná opatření, v jejichž rámci bylo muzeum nuceno zastavit dosavadní čilý akviziční program, a dokonce se ukázalo jako nezbytné odprodat část umělecké kolekce. První vlna dosud proběhla na podzim roku 2014, kdy londýnská Christie’s dražila kolekci 44 děl nabízející průřezový pohled na mezinárodní část sbírky. Nechyběla díla Morrise Louise, Franka Stelly, Paula Mc Carthyho, Cecily Brown, Louise Bourgeois, Marie Lassnig, Michelangela Pistoletta, Cindy Sherman, Eduardo Chilidy a díla světoznámých německých umělců Gerharda Richtera, Martina Kippenbergera, Georga Baselitze nebo Sigmara Polkeho, jehož putovní retrospektivní výstavu v té době hostila Tate Modern. Výtěžek aukce přinesl přibližně 66 milionů euro a byl částečně použit k refinancování záchrany velké umělecké sbírky před požadavky věřitelských bank a částečně k financování muzejního provozu. Přestože Karlheinz Essl po prodeji prohlásil, že prostřednictvím tohoto příjmu jsou jak sbírka, tak muzeum dlouhodobě zajištěny, je již nyní jasné, že do budoucna bude nutné tento krok opakovat.

Namísto od státu se muzeum dočkalo alespoň finanční pomoci ve výši přesahující 100 milionů eur od bývalého šéfa stavební firmy Strabag Hanse Petera Haselsteinera, jehož firma sama spravuje menší uměleckou sbírku. Kromě toho je Haselsteiner majitelem železniční společnosti WESTbahn, která je konkurentem rakouské ÖBB. Haselsteiner je známý také jako investor, který investuje v průměru 2 miliony za 2 minuty, ale i jako mimořádně sociálně angažovaná osoba [1]. Rodinné nadaci Haselsteinerů má být v budoucnu připsán 60procentní vlastnický podíl ve sbírce, zatímco zbývajících 40 procent zůstane ve vlastnictví rodiny Esslových, kterým má také zůstat právo uměleckého vedení muzea. Haselsteiner se nyní také snaží oslovit stát a spolkovou zemi, aby namísto nové zemské galerie v nedalekém Kremsu podpořili vzdělávací a politickou úlohu muzea. V opačném případě jsou na řadě úsporné kroky v podobě snížení provozních nákladů, nižšího počtu výstav a zvláště těch s mezinárodním dosahem. Některé z dalších opatření, jako zrušení kyvadlového autobusu z centra Vídně a snižování počtu zaměstnanců, již byla zavedena. I přes tyto obtíže však muzeum zůstává dokladem sběratelské vášně Esslových a jejich úmyslu zpřístupňovat současné umění široké veřejnosti.

_________________________________________________

[1] Kromě Essl Musea se nedávno ujal také budovy Künstlerhausu na vídeňském Karlsplatzu, které zaplatil rozsáhlou sanaci výměnou za možnost pořádat zde své vlastní výstavní projekty.

Barbora Ropková | Narozena 1985, absolventka doktorského studia dějin umění na Karlově univerzitě v Praze. Věnuje se současnému umění, zejména vývojovým tendencím malby od druhé poloviny 20. století do současnosti. Jejím dalším zájmovým okruhem je modernismus a zkoumání jeho proměn na pozadí historických milníků, v této souvislosti připravuje monografii malíře Vincence Beneše.