Artalk.cz

Knihovnička: O Maxi Brodovi

Vedle Terezy Stejskalové a Martiny Pachmanové přibyl do přispěvatelů knihovničky Marcel Fišer. Jeho první příspěvek představuje text, který se zabývá vztahem spisovatele a kritika Maxe Broda k výtvarnému umění. 

ilustrace

Marcel Fišer: The Critic as Patron and Mediator

Nicholas Sawicki: The Critic as Patron and Mediator: Max Brod, Modern Art, and Jewish Identity in Early Twentieth-Century Prague. Images: A Journal of Jewish Art and Visual Culture, 6/2012, 30-51 (online verze ZDE).

Není pravidlem, aby zahraniční historik umění zásadně přispíval k diskurzu týkajícímu se zdejšího prostředí, výjimky však přesto existují. Jednou z nich je Nicholas Sawicki působící na Lehigh University v Bethlehemu (Pennsylvania). Loni vyšla v drobné řadě Mnemosyne vydávané FF UK jeho kniha Na cestě k modernosti, první monografie skupiny Osma / Die Acht (původní dvojjazyčný název je zde důležitý!) od průkopnických publikací Miroslava Lamače a Jiřího Padrty, nabízející nový osvěžující pohled na tuto problematiku. Předcházelo jí několik studií publikovaných anglicky, v nichž se objevují i motivy, s nimiž se pak setkáme v uvedené monografii. Platí to i o textu, na který bych zde rád upozornil, věnovaném spisovateli a kritikovi Maxi Brodovi. Jeho role vhledem k Osmě byla v monografiích Lamače a Padrty zcela pominuta, naproti tomu Sawicki mu věnuje velmi důkladnou pozornost a zmiňuje ho na několika místech. Zajímavá je například pasáž o Kafkovi, vrstevníkovi umělců Osmy, kde dokonce měl Brod plédovat za jeho vstup do skupiny, neboť Kafka byl vynikajícím a originálním kreslířem. Brod byl dále prostředníkem kontaktů na Julia Meier-Graefeho a berlínskou galerijní scénu, kde pomohl zejména Vilému Nowakovi. A Sawicki především zdůrazňuje význam Broda jako uměleckého kritika, jehož text Jaro v Praze byl jednou z nejvýznamnějších reflexí první výstavy Osmy vůbec. Brod v něm vyzdvihl jeden aspekt Osmy – spojení Němců a Čechů v jednom uskupení překonávající tehdejší striktní rozdělení pražské společnosti na dva navzájem nekomunikující národnostní tábory. Dává jej do souvislosti s internacionálním charakterem moderny, v němž už národní školy nemají místo. Sawicki si zde všímá ještě jednoho momentu: v Brodově textu chybí národnost třetí, židovská, která byla mezi umělci Osmy zastoupena velmi silně a koneckonců k ní patřil i sám Brod, což vysvětluje jako přirozený důsledek dlouhodobých asimilačních snah českých Židů. V knize už jen naznačuje, že u Broda byl tento postoj velmi záhy vystřídán jiným, zcela opačným. A právě tomuto obratu v jeho myšlenkovém vývoji je věnována studie v časopisu Images. A Journal of Jewish Art and Visual Culture, respektive její druhá část, neboť první se zabývá výše řečeným, tj. podrobným rozborem vztahu Broda a umělců Osmy. Brod tehdy pod vlivem kontaktů s filosofem a židovským myslitelem Martinem Buberem opustil náhled, že národní identita není v moderním světě (a umění) důležitá a stal se aktivním příznivcem sionistického hnutí. Zajímal ho i problém, zda vůbec může existovat nějaké židovské „národní“ umění, které by odráželo kulturní a náboženská specifika tohoto národa. Nejvýraznější materializací Brodova myšlenkového posunu byla jeho redakční práce na ilustrované sionistické antologii Das jüdische Prag, která vyšla v roce 1917 v Praze. Brod do ní zařadil práce několika židovských myslitelů, umělců, spisovatelů, básníků, ale i výtvarníků, včetně těch z Osmy a jejího okruhu (Horb, Feigl, Oppenheimer), dále tu byl zastoupen zesnulý Eugen von Kahler z okruhu skupiny Der Blaue Reiter a další. Ale jedinými pracemi s židovskou tematikou byly ty od Oppenheimera a Feigla. Právě Feiglovi je věnován další Sawického projekt, velká výstava, která by měla příští rok proběhnout v GAVU Cheb a AJG v Hluboké nad Vltavou, doprovázená jeho vůbec první monografií.

____________________________________________________________

Ilustrace: Dana Balážová a Šimon Kadlčák

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *