TZ: Karel Malík

Karel Malík / Linoryty 198? – 2015 / Galerie AMB Sbor kněze Ambrože / Hradec Králové / 6. – 29. 11. 2015

KAREL MALÍK: LINORYTY 198? – 2015

Galerie AMB Sbor kněze Ambrože, Hradec Králové

6. – 29. 11. 2015

Slavnostní zahájení v pátek 6. 11. 2015 v 18:00

Úvodní slovo Martina Vítková

Písničky ECHT! zahrají Martin Illich a Martin Mazzan Hejcman

Text k výstavě:

Karel Haloun: Několik vět o linorytech Karla Malíka

Karel Malík, známý z působení v kapelách Babalet a Hudba Praha, ale především jako předák pražské pubrockové legendy Echt!, je bezesporu mužem mnoha talentů. Jako o skladateli, saxofonistovi, textaři a zpěvákovi o něm bude zřejmě pochybovat jen málokdo, protože tato část jeho práce je dostatečně známá poměrně široké veřejnosti. Jako zajímavého grafika ho však znají pouze ti, kdo si koupili nebo půjčili jednu z jeho knih (Trezor pro Echt!, Vnitřnosti, Chaos), které na cestu za čtenáři vybavil svými vlastními linoryty. A to je škoda, protože i v této, od hudby zdánlivě vzdálené disciplíně, zní jeho „hlas“ autenticky, aniž by se snažil maskovat svoje inspirační zdroje.

Mezi ně patří především čeští grafici Váchal, Kobliha nebo Panuška, zkušenější pozorovatel zahlédne odkazy k Daumierovi, Groszovi nebo Kentovi. Malík tvrdí, že jeho obrazy neobstojí samostatně, že jsou pevně svázány s textem, ke kterému patří, jehož titul s milou tvrdošíjností činí součást jednoho každého ze svých grafických listů. Nebudu mu to rozmlouvat, ač s ním nesouhlasím. Ostatně, to je první z důvodů, proč bych uvítal soubornou přehlídku jeho prací – ať se každý přesvědčí sám. Škodolibě se těším, že po výstavě zůstane se svým tvrzením sám.

Pokud ovšem přestanu vtipkovat, musím konstatovat, že možnost seznámit se s uměleckými aktivitami jedinců, kteří si už proslulost vydobyli v jiné oblasti, bývá osvěžující a často velmi překvapivá. Což je druhý dobrý důvod pro uspořádání Malíkovy výstavy.

A do třetice mám pro Malíkovy obrázky slabost. Je z nich patrné, že dělá to, co se líbí jemu, a nesnaží se podbízet většinovému publiku, které si vkus už dávno pokazilo zíráním na televizi a listováním v lesklých časopisech.

O autorovi:

KAREL MALÍK (7. 12. 1960 v Praze) se vyučil uměleckým truhlářem. Studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze na Žižkově, ale studium nedokončil. Pracoval jako dekorační technik, stánkový prodavač, stavěč telefonních stožárů, česač ovoce, údržbář, noční hlídač apod. Jako saxofonista a kytarista působil od 80. let např. ve skupinách Rumor emise groupe in Europe, O. P. N., Frou Frou, Babalet, Eman E. T. and Homo Band Ludvíka Kandla a Hudba Praha. Od 1988 řídí pubrockovou skupinu Echt!, pro niž skládá hudbu a píše texty. Vydal tři knihy básní ilustrované vlastními linoryty: Trezor pro ECHT! 2001, Vnitřnosti, 2006 a Chaos 2012

www.blackpointmusic.cz

http://echti.cz/linoryty/

Karel Malík z rozhovoru:

Mám hodně rád obrázkový knížky a moje první knížka mi připadla taková prázdná, že to jsou jenom texty, tak jsem to doplnil ilustracemi a už jsem u toho zůstal... Beru to trochu jako v tom blbým vtipu: černá je barva a bílá je taky barva, takže jsou to barevný grafiky. Někomu to připadá, že je to ‚depka‘, ale mně moc ne. .. Ono to ovšem depresivně jen tak vypadá, protože je to černobílé s šedou paspartou, ale jsou to docela veselý věci.

Text k výstavě - Martina Vítková

Je to pořád dokola

jít si po svejch, ale jak?

Dítě, chlápek, mrtvola.

Anděl nebo vlkodlak...

Autobiografické, téměř deníkově laděné linoryty zpěváka, textaře a saxofonisty kapely Echt! Karla Malíka nejsou žádnou vylejvárnou citečků. Tak jako jeho hudba a texty jsou syrové, drsné, magické a vypointované, i jeho grafické listy mají podobné kvality. Nejenže vytvářejí ideální doprovod básním (písňovým textům), ale uvádějí nás do alternativního světa hudebního, výtvarného a literárního undergroundu, kde ještě člověk dokáže být svobodný, individualistický a nepochybně bohémský, aniž by byl součástí televizního a počítačového davu.

Linoryt je druh tisku z výšky. Jeho předchůdcem jsou dřevoryty a dřevořezy, které se nejpozději v 15.století staly dobrým médiem pro sebevyjádření moderního člověka ve vzpouře, expresi a karikaturách doprovázejících filozofické, politické a literární pamflety. Techniky tisku z výšky patří k nejsnáze dostupným a právě proto se přímo řezaná a spontánní grafika dokázala stát hlasem a křikem nespokojených a kritických. Na druhou stranu, právě proto, že stačí mít čas, lino, jedno dvě rydla, barvu, váleček a papír, v ideálním případě tiskařský lis, ale postačí i větší lžíce, se tato technika stala privatissimem, něčím velmi osobním. Pozdně gotické a barokní grafiky s dovádějícími skeletony - tance smrti, byly vlastně moralitou, poukazovaly na fakt, že život je krátký a záleží na tom, jak ho prožijeme.

Malíkovy tisky doprovázející pubrockové básně mají obě kvality, jsou křikem i poezií, tlučením na vrata i snem. Všechny grafiky jsou přirozeně vytvořené i s rámováním. Díky rámu víme, že se díváme do okna obrazu. Uvnitř se odehrávají různé, vesměs introspektivní děje. Tyto procesy pojmenovává titul, krátký, obvykle jednoslovný text vyrytý do obrazu: Noc je dlouhá, Věčně nebo Kavky... Uvnitř rámu je jeviště. Místo, kde je scéna vyzdvižena, naservírována naší pozornosti. Linoryt je z podstaty černobílý, směřuje jaksi vždycky k vyhraněnosti, vše je buď plné nebo prázdné, světlé nebo temné. Přesto je možné grafikou vyjádřit nejen životní duality, ale i váhání, sny, pochybnosti, samotu, čas a kosmickou spokojenost.

Hudba ECHT! je převážně veselá, taneční, plná noční poetiky, je založená na rozporu mezi energií rytmů, zrychlenou melodií a razantním zpěvem v kontrastu k vážným, existenciálním někdy nihilistickým tématům. Jakákoli vážnost je tu ale předestřena s nadhledem a odstupem. Sarkasmus probleskuje i za melancholií a groteskou grafických výjevů. Karel Malík pochází z podobné geopolické kolébky jako básník J. H. Krchovský nebo bratři Topolové. Protékání, bublání a víření hudby funguje jako ponorná řeka, z níž se vynořují veršíky, útržky melodií, slova, obrazy a zase vplouvají do tmy v tom věčném koloběhu našich životů, v němž číhá jak hyena světabol a poslání se doplňuje v rýmu s pos*áním. Paralelní grafický vizuál spojuje lehkou hospodskou dekadenci s hlubokým obdivem k mistrům grafikům z počátku století, Koblihovi a Váchalovi ze symbolistní skupiny Sursum. Grafické listy přiznávají i literární vlivy Saroayanova a Blakeova Tygra, Poeova kyvadla. Karel Malík je básník, grafik a muzikant, tak trochu Frajer Luke, který si píská i cestou do pekla a ví, že tanec smrti je vždycky taky tancem života.

Dlouholetý souputník Karla Malíka a pořadatel výstavy Radomír Kopecký vybral k jednotlivým listům úryvky, související verše z Malíkovy poezie v zájmu dokreslení spojitostí.

Výstava je prodejní