Artalk.cz

Rozbité okno do maďarské reality

Pozvánkou na výstavu Siliconvalse organizovanou Domem umění města Brna, ale zároveň možná i její dominantou, je objekt rozbitého okna od současného maďarského umělce Szabolcse KissPála. Jedině skrze takovou bránu je možné vstoupit do rozbité reality maďarského světa a nakonec i do toho našeho.

Snímek obrazovky 2015-10-12 v 1.59.19 PM

Orbán v nás

Realita, kterou český pozorovatel na výstavě uvidí, se bude v mnohém podobat jeho vlastní. Maďarské dějiny reálného socialismu a současná postkomunistická situace jsou pojítka, která tyto dvě země vůbec nejsilněji spojují – historicky, kulturně i geopoliticky. Během posledního působení Visegrádské čtyřky ohledně konečného řešení uprchlické otázky se ukázalo, že obě země si dokáží notovat víc, než by se na první pohled mohlo zdát.

Maďarské nezávislé umění, které se výstava snaží prezentovat, můžeme vnímat jako svého druhu zprávu ze světa, který sice dokázal rozpracovat nacionalistické spodní proudy kolektivního nevědomí dál než my sami, ale zároveň nám nastiňuje náš vlastní negativní potenciál. Potenciál veskrze aktuální díky tendencím, které můžeme v současnosti pozorovat s nástupem nových forem politického nihilismu.

Z původně progresivního hnutí Fidesz se postupem času stala příšera, která absorbovala resentiment širokých lidových vrstev ve prospěch konstrukce toho, co Gáspár Miklós Tamás nazývá postfašismem – tedy fašismem, který dokáže existovat uvnitř konstelace liberálního státu a jeho institucí. Pro maďarské umělce to znamená přechod z bláta do louže – zas a znovu stojí před dilematem, jestli mají přijmout scénář maďarské moci, která žádá umění oslavující maďarský stát a národ, nebo se propadnout do marginalizované menšiny umělců, kteří se rozhodli být nezávislí tím, že chtějí vnímat maďarskou realitu ve vší syrovosti, schované pod pláštíkem oficiální ideologie. Zatímco první skupinu možná čeká relativně pohodlný život příslušníků maďarské „kulturní fronty“, druhým politická moc nabízí zákaz vystavování ve veřejných institucích.

Snímek obrazovky 2015-10-12 v 1.59.31 PM

Výstava veskrze politická

Uspořádání výstavy o maďarském nezávislém umění je tak samo o sobě politickým aktem svého druhu. Polskému kurátorovi Adamu Dominikovi se podařilo díky časovému horizontu čtyř dekád maďarského nezávislého umění sjednotit v jeden celek ponurost „gulášového socialismu“ Jánose Kádára, která je plně kompatibilní s kýčem „konzumeristického nacionalismu“ Viktora Orbána. Generace nezávislých umělců podávají kritiku obou realit, které od sebe odděluje možná až příliš tenká linie revolučního zlomu během devadesátých let. Výprodej maďarských ekonomických sil nadnárodním korporacím, které polovinu podniků následně zavřely, protože hledaly v nově vznikajícím východoevropském trhu především odbytiště a nikoli prostor pro novou výrobu, způsobil propad do takové existenční nicotnosti, jež se snadno stane podhoubím pro silně angažovanou tvorbu.

Slovy jedné z vystavujících umělkyň Dóry Maurerové: „Moje jméno se znovu ocitlo na černé listině kulturní politiky: jsem příliš liberální, zajímám se o západní umění, a ne o to národní, tedy „nízké“, a jsem členkou kliky, která už dvacet let působí na maďarské kulturní scéně. Propadli jsme se zpět někam do konce šedesátých let.“

Jakkoliv se v postkomunistickém Maďarsku změnilo všechno, nezměnilo se zároveň nic. Dynamiku politických dějin reflektuje i vývoj umělců zastoupených na výstavě – vývoj maďarské nezávislé scény začíná raným minimalismem a konceptualismem sedmdesátých let, pokračuje poetickou a lyrickou malbou během let transformace maďarského státu a nakonec ústí do současného angažovaného umění, které si osvojuje postkonceptuální slovník.

Snímek obrazovky 2015-10-12 v 1.59.42 PM

Výstava Siliconvalse je v českém prostředí podzimně osvěžující i pro svou sychravou a uvěřitelnou autenticitu. Vyskytuje se v prostředí, kde jsou za velké postavy umělecké angažovanosti stále považováni lidé jako David Černý, Pode Bal nebo třeba Ztohoven. Namísto ostentativních gest a samoúčelných póz tak můžeme být účastni na skutečně syrovém zážitku prázdna, které, ať už se skrývá mezi řádky kádárovské tragédie, nebo orbánovské frašky, vždy se zarývá pod kůži.

____________________________________________________________

Siliconvalse. Hungarian Reality / kurátor: Adam K. Dominik / Emese Benczúr, Szilárd Cseke, Róza El-Hassan, Miklós Erdélyi, Lászlo Fehér, György Jovánovics, Tamás Kaszás, Szabolcs KissPál, Dóra Maurer, László Mulasics, János Sugár / Dům umění města Brna: Dům pánů z Kunštátu / Brno / 9. 9. – 1. 11. 2015

____________________________________________________________

Foto: archiv Domu umění města Brna

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *