Warhol kombinovaný s Morrisem

Výstava s názvem Love is Enough, která se odehrávala v Gas Hall Birminghamského muzea a galerie umění, představila díla Williama Morrise a Andyho Warhola ojedinělým způsobem.

Kromě toho, že na výstavě bylo možné vidět díla, která jsou médii označována jako málokdy představovaná širokému publiku, jednalo se o velice jedinečnou komparaci dvou velikánů, kteří významně ovlivnili svou tvorbou období, v němž tvořili, stejně jako dobu, která následovala. Za konceptem výstavy stojí umělec a kurátor Jeremy Deller, který oba zastoupené umělce považuje za největší zdroj inspirace pro svou uměleckou dráhu.

Na první pohled se zdá být kombinace Morrisovy a Warholovy tvorby poněkud nepřirozená, neboť co nás napadne jako první, je prvoplánová komparace místa a času. V tomto případě dojdeme k poněkud nelogickému výsledku, jímž je téměř stoletý rozdíl v datu narození obou umělců a Atlantský oceán, který odděluje břehy Spojených států a Velké Británie. Deller však ke společným ekvivalentům, které nachází mezi tvorbou Morrise a Warhola, dochází po pečlivé studii života, vlivů i samotné tvorby obou umělců. Využívá k tomu jak umělecká díla, tak archivní materiály, ať už osobního nebo profesního rázu, které pocházejí ze soukromých i veřejných sbírek z obou zemí.

Výstavní prostor byl rozdělen do čtyř částí, které fungují jako spojníky mezi oběma umělci. První z nich nesl název Camelot a vztahoval se k “hrdinům”, kteří silně ovlivnili oba umělce již v dětství. Tato část výstavy předkládala slavné Morrisovy tapisérie zobrazující krále Artuše a rytíře kulatého stolu. Série tapisérií Svatý Grál jsou zde vystaveny pohromadě poprvé od roku 2008. Na Warhola působil neobyčejným vlivem Hollywood, což dokazuje podepsaná fotografie Shirley Temple, kterou obdržel ve svých třinácti letech, tedy roku 1941, kdy započal svou sbírku fotografií hollywoodských hvězd a jejich autogramů. Právě v této části výstavy se také nacházela Warholova tapisérie zobrazující Marilyn Monroe. Přesněji řečeno šlo o ručně tkaný koberec určený k zavěšení na zeď z roku 1968. Toto dílo bylo původně určeno pro výstavu americké tapisérie v Galerii Charlese Satkina a mělo být součástí celku dvaceti tapisérií. Vyrobeno jich však bylo pouze šest. Mimo tapisérii výstava disponuje ikonickými sítotisky Marilyn Monroe, Elizabeth Tylor či Joan Collins.

Hopes and Fears in Art zastupovala vztah umělců k svobodné tvorbě a projevu, včetně reakcí na politické události doby, v níž žili. Pod sítotisky zobrazujícími Mao Ce-Tunga se nacházely protiimperialistické pamflety a socialistické knihy z pera Williama Morrise. Tato část výstavy zdůrazňovala pohled obou umělců na stav umění a estetiku doby, v níž tvořili. U Morrise jde především o kritický pohled na mechanickou neautentičnost umění, která přispěla ke vzniku hnutí Arts and Crafts jakožto odporu vůči industriálním procesům viktoriánské Anglie. Zároveň jde o ideu propojenou s Morrisovým zápalem pro socialismus, která kritizuje dobový standard tvorby umění za účelem uspokojit poptávku bohatých vrstev společnosti. Warhola v této části výstavy dále zastupovala ikona v hollywoodském slova smyslu a její vnímání širší společností, včetně jeho konceptu Commonism, kdy je oslavována každodennost, banálnost a umění se má stát produktem, jenž má uspokojit všechny bez rozdílů. Na výstavě tedy nechybí ikonická krabice od pracího prášku Brillo či reklamní plakát na Campbellovu rajčatovou polévku.

Květinové motivy Morrisových návrhů i rozpracovaných látek se objevovaly jak v části výstavy s názvem Factory As It Might Be, tak v části Flower Power. Morrise zde reprezentovaly návrhy květinových vzorů, které představují proces tvorby od samotného počátku, tedy jednoduché skici, přes barevný návrh až k samotnému provedení potisknutých látek. Mimoto jde i o snahu návratu k přírodě, která je typická pro Prerafaelity, s nimiž je William Morris spojován. Prostředí továrny, jež reprezentují fotografie Morrisovy společnosti i Warholova studia Factory, odkazuje k nové formě masové produkce, k níž oba umělci ve své době dospěli. Spojuje je společný zůpsob tvorby, jímž je tisk. V této části výstavy tak vedle sebe stojí komerční návrhy Warhola pro módní časopisy a různé Morrisovy návrhy látek určené pro společnost Morris and Company. Flower Power disponuje Warholovými méně známými kresbami s květinovým motivem z padesátých let, včetně známějších pestrobarevných sítotisků z let sedmdesátých. Deller do této části zařadil i Warholovy sítotisky a malby maskáčového vzoru, za kterým se skrývá snaha o naprosté splynutí s přírodou.

Love is Enough nepředstavovala pouze typická díla Morrise a Warhola, ale umožnila návštěvníkům setkat se s díly vystavovanými nepříliš často. Na výstavě byla bohatě zastoupena díla z počátků i pokročilejších let tvorby umělců a zároveň návrhy, skici ikonických děl či publikace obou tvůrců, ať už Morrisovy pamflety a letáky, či Warholův časopis Interview. Spojení obou osobností se tak ukázalo jako skvělá kombinace a úspěšná komparace na různých úrovních, která oba dva tvůrce představila nejen jako geniální umělce, ale zároveň jako výrobce pohrávající si s otázkou masové produkce.

____________________________________________________________

William Morris a Andy Warhol: Love is Enough / Museum and Art Gallery / Birmingham / 25. 4. - 6. 9. 2015