Artalk.cz

Sklepní netýkavka, světelné kyvadlo a kapky oleje

Galerie U Prstenu prochází radikální proměnou koncepce, do její dramaturgie se vložili Jan Stolín a Kamil Nábělek, kteří pro ni připravují program na rok 2016. Aktuálně zde probíhá jejich pilotní projekt prezentující trojici mladých umělců pracujících se světlem, pohyblivým obrazem a technikou.

Prseten_01

Pražská Galerii U Prstenu v Jilské ulici, která má za sebou bez mála dvacetiletou tradici výstav současného výtvarného umění (založili ji na počátku devadesátých let kreslíř Stanislav Holý s manželkou Marií), vstupuje patrně do další fáze rozvoje.

Teoretik Kamil Nábělek a umělec Jan Stolín se s galeristkou Holou domluvili na spolupráci počínaje rokem 2016, přičemž by se měli podílet na přípravě poloviny výstav, konkrétně se bude jednat o čtyři výstavní projekty. Nicméně v současnosti již v zadním traktu historického domu otevřeli obchod s produktovým designem studentů či absolventů VŠUP (kvalita „zboží“ i prostředí jsou vlastně kultivací degradovaného veřejného prostoru Jilské ulice) a také jsou kurátory výstavy Principy – jevy – počitky (23. 7. − 28. 8.), pilotní akce, která v galerii probíhá v měsíci srpnu.

V podzemí a přízemí galerie se tak díky nim setkali Dan Gregor, Michal Pustějovský a Petr Pufler. Všichni tři se zabývají světlem a instalací, stejně jako vztahem umění a techniky; expozice se věnuje především lidskému vnímání a roli, kterou v něm hraje světlo, pohyblivý obraz, počítač a neviditelné vztahy mezi nimi.

Prsten_03

Principy je míněna práce s daty a technikou, prostřednictvím nich vytvořené světelně-kinetické instalace a projekce čili jevy vnímané smysly. Jevy naplněné nějakým obsahem na diváky smyslově a emočně působí v rovině počitků, které nějak individuálně prožíváme a hodnotíme. Tolik hrubý nástin konceptu.

Jak se píše v tiskové zprávě, obsah by zvláště u uměleckých děl měl být pokud možno nový. Onu požadovanou novost vnímám jako požadavek diskutabilní. Po mnoha reinterpretacích modernismu by bylo možné „to odbýt“ jen lehkým pozdvihnutím obočí, i když tady je novost zjevně generovaná technologiemi, jejichž prostřednictvím Dan Gregor, Petr Pufler a Michal Pustějovský pracují se světlem a prostorem.

Interaktivní instalace Netýkavka (2012) Dana Gregora alias INITI je reinterpretací jedné ze „soch“ Brita Anthony McCalla vytvářených projektory ze světelných stěn, které se magicky podobají pevnému materiálu a převrací téměř vše, co očekáváme od promítaného obrazu. Pohyb do jeho instalací vnášejí procházející diváci, kteří tok světla přerušují. Gregorova Netýkavka je sice také tvořena kuželem z promítaného světla, ale pohybuje se; počítačový program střídá světelnou mřížku, geometrický obrazec s organickou linkou, pomalu se vyvíjí v trojrozměrném prostoru spolu se synchronizovaným zvukem. Světelný útvar interaktivně uhýbá před dotykem a reaguje proměnou rychlosti formy i zvuku. Netýkavka je tajnosnubně hravá, vyzařuje podmanivou poezii ve tmě galerijního sklepa, není divu, že o koupi projevila zájem Ars Electronica v Linci.

Prsten_02

Petr Pufler přezdívaný Světlonoš má rád tmu: “Když je tma a svítí pár světýlek, to je takový klid.“ A takto jednoduše by se dala popsat i jeho světelná meditativní instalace 1 + 1 = 1 (2015). Z pet lahví plných oleje zavěšených u stropu, které jsou nasvícené červeně, modře a žlutě, čas od času vyteče kapka. Na okamžik vytvoří projekční médium a na podlaze se objeví miniaturní světelný obraz, pak olejová kapka padá do misky na zemi. Světelně barevná magie nabízí divákům ponor do delikátně podmanivé prostorové struktury, která se tu před ním ve tmě odvíjí, velmi pomalu odměřuje plynutí času a generuje metaforicky zenový zážitek. Kryptogram 1 + 1 = 1 je podobně prostým popisem zemitě jednoduchého jevu: jedna a jedna kapka oleje přece vytvoří zase jenom jednu kapku.

Pole objektů (2015) vytvořil Michal Pustějovský za pomoci počítačových simulací, kódů a principu oscilátoru. Pohyblivé objekty a obrazy tu jsou metaforickými analogiemi fyzikálních dějů, které probíhají na mikroúrovni, někde v závratných hloubkách kvantových událostí. Kódování významových vrstev, které autor nechává na divákovi, je však podobně závratné. Komplikované pletivo neviditelných a tím pro diváky nepoznatelných mikrovztahů si vynutilo alespoň základní popis vyžádaný od autora: „Světelný oblouk sestává z 12 pevných elementů reprezentujících časové díly hodin. Jde o představu hodin, které nejdou jenom kupředu, ale oscilují tam a zpátky. Podobně se píše počítačový program, jde většinou o uzavřený opakující se cyklus, v němž se mění parametry, což umožňuje navodit iluzi kontinuity. Stůl na stole je trochu paradox. Chtěl jsem vytvořit nepravděpodobnou situaci, která by reprezentovala neviditelné propojení objektů na atomární úrovni. Jde o zvětšené modely stolů, esence objektů, které nás obklopují. Vlastnoručně vyrobené projektory ve vedlejší místnosti představují střídání stavů 1 a 0, pravda, nebo lež. Elementární stavební kameny mají vysílat vnitřní rytmus, nebo spíše rámec, ve kterém se nachází celá instalace. Propojení objektů, stolů, oblouku a projekcí je snahou zobrazit neviditelný aparát, který nás obklopuje. Příčina a důsledek se v něm zaměňují a je těžké říct, co je řídícím elementem, pokud se zde vůbec vyskytuje.“

Prsten_04

A výsledné interpretační resumé ponechávané na divácích? Autoři, a zvláště Matěj Pustějovský, „simulovanými“ fyzikálními a matematickými jevy vtahují do výtvarného umění prvky tzv. třetí kultury. Tedy kontaminují v nejlepším slova smyslu vizuální umění vědeckým diskursem. Bez alespoň elementárních znalostí zůstane divácké kódování jen na velmi základní rovině obrazu podivného vrtění dvou stolů na sobě provázeného rachotivým zvukem.

Světlu, které se v prostoru fantasmaticky transformuje do „pevného“ sochařského materiálu, pohyblivého technického obrazu nul a jedniček, pravdy a lži nebo světelného proudu chyceného kapkou oleje, tu nelze upřít „uměleckou novost“. Jeho podstata dokonce nespočívá v technologiích, ale v myšlení. Fyzické a psychické pocity, které generuje, lze označit přinejmenším za neobvyklé. V příjemné tmě sklepení dává i pocit překročení prahu mezi realitou a snem. Výstava umožňuje i promýšlet „rozměry“, které jsou běžně nedostupné.

______________________________________________________________

Dan Gregor, Michal Pustějovský a Petr Pufler: Principy – jevy – počitky / kurátoři: Jan Stolín, Kamil Nábělek / Galerie U Prstenu / Praha / 23. 7. − 28. 8. 2015

______________________________________________________________

Foto: Oskar Stolín

Komentáře

  1. Obávám se, aby další „fáze rozvoje“ nebyla spíše kvalitativním regresem.

    Koncepce galerie byla dosud velmi citlivá a dosti nadprůměrná (Malina, Bačkovský, Bláha, Anlaufová, Tuba, Šmíd, Vladimír Merta, Véla, Polcar, Semecká, Křivská etc.).

    I proto, že dávala prostor i té nevelkohubé části střední generace, která je ve nemalé části pražských galerií dosti opomíjena.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *